Mnohé meditace o Panně Marii Bolestné zdůrazňují utrpení, které podstoupila u paty kříže.
Největší bolest Panny Marie ale možná nebyla jen v tom, že byla svědkem umučení, ale že s ním souhlasila a chtěla ho - svobodně, vědomě a ve spojení se svým Synem. ...
Například vynikající
Praktická rozjímání pro každý den v roce nabízejí následující paralelu, jak porozumět utrpení Panny Marie:
Abychom do jisté míry pochopili, jak moc trpí, musíme si představit matku, tu nejněžnější z matek, která nic nemiluje tak silně jako svého syna, svého jediného syna; tohoto Syna, největšího z lidských dětí, je nucena vidět umírat v rozkvětu svých sil, nikoliv přirozenou smrtí, ale rukou kata, obklopeného rozzuřeným davem, přibitého zaživa na kříž, poté, co byl pokryt ranami od hlavy až k patě a korunován trním; dívat se, jak po tři dlouhé hodiny zápasí se smrtí, aniž by mohla jakkoliv utišit Jeho agónii!
Trpěla někdy nějaká matka takovým mučednictvím?
Ačkoli anonymní jezuita jde ve své meditaci ještě dál, někdy se může zdát, že se zde naše úvahy zastavují. Rozjímáme o Panně Marii ve světle jiných matek, které známe, a představujeme si, jak by se za takových okolností cítily ony.
Písmo svaté nám však nabízí pozoruhodnou paralelu: matku sedmi makabejských mučedníků.
Hrdinství makabejské matky
Knihy Makabejské popisují makabejské povstání proti králi Antiochovi IV Epifanovi a jeho pronásledování židovského národa. Antiochos - často prezentovaný jako předobraz Antikrista - zavedl v Judsku pohanské obřady a zakázal židovské náboženství.
Během tohoto pronásledování bylo zatčeno sedm bratrů a jejich matka, kterým bylo přikázáno porušit Zákon tím, že budou jíst zakázané vepřové maso. Když odmítli, byli mučeni a jeden po druhém zabiti.
Jako první zemřel nejstarší syn:
Král se rozčílil a nařídil rozpálit pánve a kotle.
Jakmile je rozpálili, nařídil, aby tomu, který za ně mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy a usekali končetiny. Ostatní bratři a matka tomu museli přihlížet. (2 Mak:3-4)
Nebyla to však scéna bezmocného nářku. Písmo nám podává jiný obraz:
Potom nařídil, aby ho úplně zmrzačeného donesli k ohni a za živa smažili na pánvi. Zatímco se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem spolu s matkou, že také oni zemřou ušlechtilou smrtí. Říkali si:
»Pán Bůh se dívá a určitě se nad námi slituje, jak o tom výslovně svědčí Mojžíš ve své písni: ‚Nad svými služebníky se slituje.‘« (2 Mak. 7:5-6)
Každý z bratrů umírá s odvážným vyznáním víry a věrnosti Božímu zákonu.
Matka se nesnaží chránit své syny před smrtí, ale odvážně souhlasí s jejich jednáním a nabádá je, aby jí pro Boží zákon mužně čelili:
Zvláštního obdivu a vzácné památky si zaslouží jejich matka: v jediném dni viděla umírat sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Pána.
Plná ušlechtilého smýšlení, v němž se spojovala ženská rozvaha s mužskou odvahou, povzbuzovala každého z nich řečí svých otců. Říkala jim:
»Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, nebyla jsem to já, kdo vám daroval ducha a život, nebyla jsem to já, kdo uspořádal údy každého z vás.
Proto Stvořitel vesmíru, který utváří a dává vzniknout člověku a zná původ všeho, vám ve svém milosrdenství znovu dá ducha a život, když teď z lásky k jeho zákonům nebudete hledět na sebe.«
(2 Mak. 7:20-23)
Po zabití šestého je předveden nejmladší - a zde tyran zkouší jinou taktiku. V naději, že zlomí jeho odhodlání, mu slíbí bohatství a povýšení, jen když přestoupí Zákon.
Když se mu to nepodaří, obrátí se na matku a prosí ji, aby chlapce přesvědčila. Ta souhlasí, že promluví - ale jen proto, aby svého syna posílila v jeho mučednictví:
Po dlouhém naléhání souhlasila, že se synem promluví.
Naklonila se k němu a na výsměch krutému tyranu takto promluvila řečí svých otců: »Synu, smiluj se nade mnou! Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, tři roky jsem tě kojila a až do nynějšího věku živila a vychovávala.
Prosím tě, synu, pohleď na nebe a na zem, podívej se na všechno, co je na nich! Uvědom si, že Bůh to neudělal z věcí jsoucích. A takto vznikl i lidský rod.
Neboj se tohoto kata, buď hoden svých bratří a přijmi smrt, ať tě znovu naleznu s tvými bratry v čas milosrdenství.«
Sotva domluvila, mladík řekl: »Na co čekáte? Nebudu poslouchat rozkaz krále, poslouchám rozkaz Zákona, který dostali naši otcové prostřednictvím Mojžíše.
(2 Mach. 7:26-30).
Její syn odpoví králi způsobem hodným svých bratrů a matky:
Naši bratři sice museli podstoupit krátká muka, ale teď už se podle Boží smlouvy těší z věčného života; tebe však pro tvou opovážlivost čeká na Božím soudu spravedlivý trest!
Já, stejně jako moji bratři, vydávám své tělo i svou duši za zákony otců a prosím Boha, aby se brzy smiloval nad naším národem a tebe aby utrpením a tresty přivedl k vyznání, že on jediný je Bůh.
Kéž by se hněv Všemohoucího, který spravedlivě vzplanul proti celému našemu lidu, zastavil u mě a mých bratrů.«
(2 Mach. 7:36-38)
Po jeho smrti Písmo říká jednoduše:
Jako poslední pak po svých synech zemřela i jejich matka. (v. 41)
Výrok Písma svatého o matce
Pak přichází konečný verdikt nad touto výjimečnou ženou:
Zvláštního obdivu a vzácné památky si zaslouží jejich matka: v jediném dni viděla umírat sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Pána.
Plná ušlechtilého smýšlení, v němž se spojovala ženská rozvaha s mužskou odvahou, povzbuzovala každého z nich řečí svých otců.
(2 Mak. 7.20-21)
Nejpozoruhodnější na tomto vyprávění je, že matka nebyla pouhým divákem, když byli její synové před jejíma očima zabíjeni.
Její synové byli stateční a byli připraveni raději snášet muka a smrt pro Boží slávu, než aby neuposlechli jeho vůli, které byli oddáni více než vlastnímu životu. Jejich matka s tím souhlasila, souhlasila a povzbuzovala je.
Poslední syn přinesl svůj život jako smírnou oběť Bohu v důvěře, že jej dostane zpět při vzkříšení a že tato oběť ukojí spravedlivý Boží hněv, a učinil tak na radu a povzbuzení své matky.
Panna Maria stála u paty kříže.
Odvaha této matky ještě více vyostřuje naše vlastní domněnky o Panně Marii Bolestné. Vede nás k otázce:
* Byla snad méně oddaná Boží vůli?
* Nabídla méně souhlasu s obětí svého Syna?
* Byl její zármutek pouze mateřskou ztrátou, nebo úzkostí láskyplně souhlasné vůle?
Určitě ne. Jediný způsob, jak si něco takového můžeme myslet, je předpokládat, že Panna Maria nevěděla, co se děje - zatímco
ona už před Zvěstováním věděla, že Kristus bude muset trpět a zemřít, aby vykoupil lidstvo. Říká nám to anonymní jezuitský spisovatel:
Můžeme velmi pravdivě říct, že toto mučednictví snášela třiatřicet let, ačkoli do nejmenších podrobností věděla, co všechno ji čeká od hodiny Simeonova proroctví.
Věděla, že Kalvárie byla důvodem, proč se Kristus narodil, a věděla, že představuje největší oběť, jaká kdy byla Bohu přinesena, a vítězství jejího Syna nad všemi silami zla.
Tradice nám také říká, že nejen dokonale rozuměla Písmu, ale že byla úzce spojena s hnutím samotného Nejsvětějšího Srdce.
Můžeme se tedy domnívat, že stála - a skutečně stála - u paty kříže, trpěla, jak jen mohla: ale svou vůlí byla zcela a dokonale spojena s tím, co dělal její Syn, souhlasila s ním a tiše ho povzbuzovala v tom, aby se obětoval Bohu za lidstvo.
Ačkoli se zdá velmi nepravděpodobné, že by pronesla něco podobného jako Makabejská matka, zdá se nemožné, že by její city a pozitivní soulad s Boží vůlí byly menší než její - nebo že by její přítomnost byla pro jejího syna méně povzbudivá.
Paradox pod křížem
Největší bolest Panny Marie možná nebyla jen v tom, že byla svědkem umučení, ale že s ním souhlasila a chtěla ho - svobodně, vědomě a ve spojení se svým Synem.
To vše vrhá na Pannu Marii Bolestnou zcela jiné světlo. Její bolesti nebyly jako bolesti jiných matek. Nevyplývaly pouze z toho, že viděla svého syna trpět, ale z toho, že s tímto utrpením souhlasila a sama chtěla, aby dovršil svou oběť, stejně jako to chtěl on.
Zdaleka se nepodobá žádné utrápené matce, která sleduje utrpení svých dětí, ale je nejhorlivější, nejoddanější a nejvěrnější ze všech jeho následovníků - i když tato horlivost sama o sobě zvyšuje její zármutek a přináší jí nová utrpení, s nimiž může souhlasit.
Proto litujeme její bolesti, ale také obdivujeme její odvahu a horlivost - která mohla být pro ostatní u paty kříže nepochopitelná.
Proto ji Církev právem ctí jako Spoluvykupitelku: ne jako rovnou Vykupiteli, ale jako tu, která v dokonalém spojení s ním souhlasila s jeho vykupitelskou obětí, a tak se na ní podílela. Tím, že ho obětovala Otci, spojila se s jeho vlastní obětí a obětovala se - svobodně, vědomě a s plným souhlasem.
To se o žádném jiném člověku říci nedá. Právě díky této nesrovnatelné horlivosti rozdrtila spolu se svým Semenem hlavu hada. Toto horlivé přilnutí k svému Synovi je důvodem, proč ji vzýváme jako tu, která zničila všechny hereze na celém světě. A proto ji byzantská tradice oslavuje jako
Vítěznou vůdkyni triumfujících zástupů.
Závěr - ctěme její souhlas
Ve slovech otce Luise de la Palma vidíme toto tajemství dovedené do nejvyššího vyjádření: Panna Maria oslavovala kříž ne navzdory svému zármutku, ale spolu s ním a dokonce skrze něj.
............
Kdo řekne, že se blahoslavená Panna styděla za svého Syna, protože zemřel s tak velkou hanbou na kříži, když apoštol nenašel nic jiného, čím by se mohl chlubit, než právě tímto křížem? Blahoslavená Panna měla navíc o to větší důvod se jím chlubit, protože skrze něj získala ještě více milostí a dobrodiní než apoštol.
Ty, Paní, jsi tehdy mnohem lépe znala tajemství kříže než apoštol, a to i potom, co bylo evangelium hlásáno a přijato. Ty jsi ve své velké pokoře uměla lépe než jiné stvoření vážit si Božích milostí a být za ně vděčná, dobře jsi věděla, že všechny tyto milosti pro tebe získal tvůj Syn na kříži. [...]
„Můj Synu,“ řekla by, “kdo ti to udělal? Nestěžuji si, Pane, na ty, kdo Ti vzali život, neboť Ty jsi ho za ně obětoval ze své vlastní vůle skrze poslušnost svému věčnému Otci. Ó věčný Otče, požehnaná buď Tvá prozřetelnost a požehnaná Tvá štědrost a Tvá láska, která, aby dala život otrokům, vydala na smrt samotného svého Syna!
„Můj synu, to byly tvé touhy, tvé touhy se nyní naplnily. Tyto rány, toto utrpení, tyto hřeby a toto kopí, které nyní vidím na Tvém těle - to všechno jsi nesl po celý svůj život ve svém Srdci. Jak jsi mohl žít, když jsi v něm musel nést tak těžký kříž? [...]
'Jestliže jsi byl tak připodobněn vůli svého Otce, pak jsem i já tak připodobněna vůli tvé, stačí, že jsi to chtěl, abych to chtěla i já, a stačí, že jsi to prožíval, abych to prožívala i já. Ó věčný Otče, Ty, který jsi potěšen a spokojen s obětí svého těla, kterou Ti přinesl tento nevinný Beránek, přijmi také to, co Ti ve svém srdci přináší jeho trpící Matka, a právě dnes uděl hojné milosrdenství hříšníkům, neboť právě kvůli nim jsi vykonal tak tvrdou spravedlnost na svém Synu.
Tak byla blahoslavená Panna se srdcem proniknutým nejpalčivějším zármutkem pohroužena do nejvznešenější kontemplace a její Syn, který se ještě před krátkou dobou jako živý obětoval s horoucí láskou na ramenou smrtícího kříže, byl nyní jako mrtvý položen do náruče své živé Matky. Ona cítila všechna Jeho utrpení a také je obětovala, nakolik jí to příslušelo, ke cti Boží a ke spáse lidí, s veškerou silou lásky, kterou jí zprostředkovával Duch Svatý.
Bohu se tak zalíbila láska, s níž se uprostřed tolika zármutků snažila blahoslavená Panna dosáhnout vykoupení a spásy lidského pokolení, že jako se její Syn stal prostředníkem a vykupitelem celého lidstva, tak se i ona stala prostřednicí a obhájkyní tohoto pokolení[1].
............
Uctívejme tedy Pannu Marii Bolestnou nejen jako toho, kdo trpěl, ale i jako toho, kdo souhlasil se svojí obětí pro slávu Boží a pro naši spásu. Tím nám ukazuje, jak spojit naše vlastní utrpení s jeho - rozhodnout se souhlasit s Boží vůlí, i když nás to stojí všechno:
Hle, služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova.
Pozn:
1 Fr Luis de la Palma, The History of the Sacred Passion, Burns and Oates, London, 1872. pp 390-3
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/opinion/the-maccabean-mothers-martyrdom-and-the-link-to-our-lady-of-sorrows/
Převzato z
www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
