Když nejmoudřejší Matka poznala, že nastává okamžik, kdy má být splněno tajemství vykoupení, a že kati se chystají před ukřižováním Pána Ježíše obnažit, obrátila se v duchu k věčnému Otci a prosila Ho takto:
„
Můj Pane a věčný Boží, Ty jsi Otcem svého jednorozeného Syna. Věčným plozením je zplozený, Bůh z pravého Boha, totiž z Tebe a jako člověk se narodil z mého lůna a přijal ode mě tuto lidskou přirozenost, ve které nyní trpí. Já jsem Ho chovala a napájela svými prsy, a jako nejlepšího ze všech synů, jaký se vůbec z lidí mohl narodit, miluji Ho mateřskou láskou. Jako Jeho Matka mám přirozené právo na Osobu Jeho nejsvětějšího člověčenství a Tvá Prozřetelnost nikdy neukracuje své tvory od jejich práv. Toto právo matky nyní přenechávám Tobě a znovu odevzdávám do Tvých rukou Tvého a mého Syna jako oběť na vykoupení lidstva. Přijmi, Pane můj, tuto příjemnou oběť, neboť toto je víc než kdykoli budu moci obětovat, když odevzdávám i sebe jako oběť k utrpení. Tato oběť je větší nejen proto, že můj Syn je pravý Bůh a z Tvé vlastní podstaty, ale také proto, že mě stojí mnohem více hořkostí a bolestí. Neboť kdyby naše losy (osudy) byly zaměněny a bylo mi dovoleno, abych zemřela, aby se tím zachoval Jeho nejsvětější život, považovala bych to za velkou úlevu a za splnění mého nejsvětějšího přání."
Věčný Otec přijal tuto modlitbu vznešené Královny s nevýslovným zalíbením a uspokojením. Patriarcha Abraham měl dovoleno pouze předobrazit tuto oběť a pokusit se obětovat svého Syna, ale skutečné vykonání takové oběti Bůh vyhradil pro sebe a svého jednorozeného Syna.
A Sára, matka Izákova, vůbec nevěděla o tomto mystickém obřadu, neboť rychlá poslušnost Abraháma to nedovolila, ale také proto, že se Abrahám obával, aby snad mateřská láska Sáry ji nepohnula k tomu, aby zabránila uskutečnit božský rozkaz. Ale u nejsvětější Marie tomu tak nebylo, Je mohl věčný Otec bez obavy oznámit svou nezměnitelnou vůli, aby se mohla, nakolik Její síly stačí, spojit s Ním v oběti Jeho jednorozeného.
Nepřemožitelná Matka dokončila svou modlitbu a zpozorovala, že bezbožní kati se připravují podat Pánu nápoj, víno se žlučí a myrhou, jak zapsali evangelisté svatý Matouš (27,34) a svatý Marek (15,23). Podle slov Šalomouna:
Podej silný nápoj zarmoucenému a trpícímu a víno tomu, kdo trpí hořkostí srdce, Židé obyčejně dávali těm, kteří měli být popraveni, silné, kořeněné víno, aby rozjařili jejich mysl a pomohli jim snášet jejich muka statečněji.
Tento zvyk nyní změnili, aby zvětšily muka Spasitele, neboť do nápoje, který byl určený pro posílení odsouzených, zlomyslní Židé přimíchali žluč, aby tou hořkostí způsobili utrpení Spasitelově chuti. Blahoslavená Matka věděla o jejich úmyslu a ve své mateřské něžnosti prosila Pána, aby to nepil. Ježíš z úcty k prosbě své Matky neodmítl sice toto nové utrpení úplně, okusil tu smíšeninu, ale víc nechtěl pít. (Mt 27, 34)
Když velká Královna andělů, nejblahoslavenější Maria viděla, že Židé ve své nevěře a zatvrzelé nenávisti závodili ve zneuctívání Krista a rouhali se Mu jako nejhoršímu z lidí a že se snaží vyhladit Jeho jméno ze země živých, jak Jeremiáš prorokoval (11,19), roznítila Ji nová horlivost pro čest svého Syna a pravého Boha.
Padla na kolena před ukřižovaným Kristem a klanějíc se Mu prosila věčného Otce, aby se postaral o čest svého Jednorozeného a ukázal to takovými zřejmými znameními, aby jimi nevěra Židů byla zahanbena a jejich úmysl zmařen.
Když přednesla věčnému Otci tuto žádost, s horlivostí a mocí Královny vesmíru oslovila všechno nerozumné tvorstvo a řekla:
„
Necítící, nerozumní tvorové, stvořeni rukou Všemohoucího, projevte svůj soucit, který z nesmiřitelné a pošetilé nenávisti Mu odpírají lidé schopní myslet. Vy nebesa, ty slunce, měsíci, vy hvězdy a planety, zastavte se ve svém letu a přerušte své služby, které poskytujete smrtelníkům. Vy živly změňte své vlastnosti, země ať uvolní svou pevnost, ať se její skály roztrhnou. Vy hroby a hrobky mrtvých se otevřete a vyšlete to, co je ve vás pro postrach živých. Ty mystická, obrazná opona chrámová, roztrhni se na dva díly a svým rozdělením pohroz nevěřícím trestem, vydej svědectví pravdě pro slávu jejich Stvořitele a Vykupitele, kterou se oni snaží zatemnit."
Mocí této modlitby a rozkazů Marie, Matky Ukřižovaného, Bůh ustanovil, aby se toto všechno stalo při smrti Jeho Jednorozeného. Pán také osvítil a pohnul srdce mnoha kolemstojících v době, kdy se tyto věci udály na zemi a také před tím, aby vyznaly, že ukřižovaný Ježíš je svatý, spravedlivý a pravý Syn Boží. Učinil tak například setníkovi a mnohým jiným, jak uvádějí evangelia, kteří odcházeli z Kalvárie bijíc se kajícně v prsa.
Mezi nimi byli nejen ti, kteří předtím slyšeli a uvěřili v Jeho učení, ale také velký počet takových, kteří Ježíše nikdy předtím neviděli a nebyli svědky Jeho zázraků.
Všechno neživé tvorstvo z Boží vůle poslechlo rozkaz nejblahoslavenější Marie. Od dvanácté hodiny v poledne, až do třetí odpoledne, kdy Pán zemřel, ukazovalo velké rozrušení a změny, jak uvádějí evangelia.
Slunce se zatmělo, planety ukazovaly velké změny, země se třásla, mnohé hory se roztrhly, skály klepaly jedna o druhou, hroby se otevíraly a některá těla mrtvých vstala a vyšla z nich.
Změny v živlech a v celém vesmíru byly tak znatelné a neobyčejné, že byly pozorovány na celém světě. Všichni Židé v Jeruzalémě byli vystrašení a ohromeni, přesto však jejich urážlivá nevěra a zloba je učinila nehodnými pravdy a bránila jim přijmout to, co jim nerozumné tvorstvo hlásalo.
Zdroj: ctih. Marie od Ježiša z Agredy
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.com/,
článek naleznete
zde.
