Několik myšlenek k pašijim na Velký pátek.
Pašije podle Jan 18, 1- 19, 42
Pašije, evangelium o umučení Pána Ježíše – to není jen líčení, co udělali lidé Pánu Ježíši kdysi dávno. Je to i on tom, jak se chováš k Pánu Ježíši ty, já, dnešní lidstvo. Pašije – to je nastavené zrcadlo pro nás, pro tuto dobu:
Jako kdysi, tak i dnes jsou Petrové, kteří se k Pánu Ježíši okázale hlásí, když je populární, módní. Ale když jde do tuhého, zapírají – nikdo na nich nepozná, že věří.
Jako kdysi, tak i dnes jsou Jidášové, kteří zrazují, kteří opouštějí velké ideály, pro které se kdysi rozhodli.
Jako kdysi, tak i dnes jsou Pilátové, kteří si alibisticky myjí ruce. Chtějí zůstat neutrální. Nechtějí být nepopulární. Nechtějí mít problémy. A to i za tu cenu, že přehlížejí a odsuzují nevinné.
Jako kdysi, tak i dnes jsou kati, kteří si neopomenou také plivnout a kopnout, když je do koho.
Jako kdysi, tak i dnes existuje kompars milionových zástupů, kterým je všechno jedno a jdou, kam vítr fouká.
Ale i dnes jsou Šimonové, kteří umějí pomoci nést kříž.
I dnes jsou Veroniky, které umějí projevit soucit.
I dnes jsou Janové a bolestné Marie, které stojí nejen tam, kde se volá Hosana, ale i pod křížem – tam, kde se plive nejen po Kristu, ale i po těch, kteří věrně stojí u něj.
Velké drama světa se hraje – a bude se hrát – až do konce věků.
I my – každý z nás – máme v tomto dramatu svou úlohu. Která to je?
