Na zelený čtvrtek obracíme naši pozornost na eucharistického Pána Ježíše a Jeho kněžství, protože je to den, kdy Církev zvláště zdůrazňuje tyto dvě svátosti. Při této příležitosti si položme otázku:
Co nám vlastně svaté přijímání dává? Proč má tak velký význam?
Nejkratšími slovy bychom mohli říci, že Eucharistie prostě dává život. Ona je ta, která udržuje a buduje
Církev, je jejím středem.
Je to sám Bůh – vrchol a zdroj.
Je pravdou, že Kristus k nám přichází různým způsobem každý den. Během naší modlitby, při každém čtení Písma svatého nebo při každém dobru, které je vykonáno, se s ním také setkáváme. Speciálním časem Jeho příchodu je však Eucharistie.
Každá mše svatá je přítomností Pána. Je to skutečné, úplné a jedinečné tajemství bytosti živého Boha působícího mezi námi a v nás. A co na to řekli světci a mystici?
,,
Ježíš každý den sestupuje z nebe, aby nezůstal ve zlaté schránce, ale aby našel jiné nebe, které je Jemu nekonečně dražší: nebe naší duše, stvořené k Jeho obrazu. Kdyby lidé poznali skutečnou hodnotu Eucharistie, bezpečnostní složky by musely řídit dopravu u vchodů do kostelů." (sv. Terezie z Lisieux)
Svaté sestře Faustině Kowalské Pán Ježíš řekl:
,,
Ach, jak mě bolí, že duše se ve svatém přijímání tak málo spojují se mnou. Čekám na duše a ony jsou vůči mně lhostejné. Miluji je tak něžně a upřímně, a ony mi nedůvěřují. Chci je zahrnout milostmi – ony je nechtějí přijmout. Zacházejí se mnou jako s něčím mrtvým a přece mám srdce plné lásky a milosrdenství." /Deníček 1385/
Marta Robin, mystička a stigmatička, vyznala:
,
,Když přijímám svaté přijímání, je to, jako by do mě vstoupil živý člověk ... Pokaždé se do mě vlije nový život. Ježíš je v celém mém těle, jako bych byla vzkříšená. Svaté přijímání je více než spojení: je to splynutí v jedno…“.
,,
Každý, kdo se živí Kristem v Eucharistii, nemusí čekat na posmrtný život, aby dostal věčný život; má ho už na zemi jako předchuť budoucí plnosti, která bude zahrnovat člověka až do konce."
(sv. Jan Pavel II.)
Přijímáním Pána se stáváme „plněji živými,“ protože Eucharistie není věc. Není mrtvým předmětem. Je to Kristus a On žije. Když ho přijímáme a to si uvědomujeme, budeme žít plněji a se svatým Pavlem můžeme říci: „
Už nežiji já, ale ve mně žije Kristus“ (Gal 2,20).
Celá naše bytost je proměněna, když jsme v Boží přítomnosti. A proto, když se zúčastněte příští mše svaté nebo adorace, požádejte Nebeského Otce, aby vám ukázal, jak moc vaše duše chce a potřebuje Eucharistii. Svatí měli tu samou touhu.
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
Som Katolík ,
článek naleznete
zde.
