Jeden mnich na hoře Athos se jednou podělil o hluboké zamyšlení. Řekl, že když zemřeme a postavíme se tváří v tvář Ježíši Kristu, ukáže nám své ruce, které stále nesou rány po hřebech ukřižování a ...
Jeden mnich na hoře Athos se jednou podělil o hluboké zamyšlení. Řekl, že když zemřeme a postavíme se tváří v tvář Ježíši Kristu, ukáže nám své ruce, které stále nesou rány po hřebech ukřižování a s tichým zármutkem a láskou řekne: „
Tohle je to, co jsem udělal pro tebe – co jsi udělal ty pro mě?”
A v tom momentě ti, kteří žili svůj život, aniž by za to něco nabídli – žádnou lásku, žádnou službu, žádnou oběť – nebudou mít co říct.
Potichu, se skloněnými hlavami v hanbě se od něj obrátí a odejdou.
Ne proto, že je pošle pryč, ale proto, že nedokážou zůstat v přítomnosti lásky, kterou si nikdy nevybrali ctít.
A to bude navěky.
Převzato z
Cerkev.sk,
článek ze 14. 4. 2025 naleznete
zde.
