V noci ze 13. na 14. dubna 1950 byla zahájena Akce K. Jednalo se o násilnou likvidaci klášterů a mužských řeholí. V Československu bylo zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno či centralizováno 2376 řeholníků.
Počátek Akce K (jako „kláštery“) lze datovat již do dubna roku 1949, kdy na schůzi církevních pracovníků akčních výborů Národní fronty zazněly požadavky na zrušení klášterů. Zákony z října 1949 (tzv. „církevní zákony“) podřídily církve státní moci. Byl zřízen Státní úřad pro věci církevní (SÚC), který dohlížel na fungování církví, uděloval státní souhlas pro výkon duchovenské služby a hospodaření církví podřídil státu. Tím si komunistický režim zajistil vliv na katolické duchovenstvo a jeho službu v pastoraci. Zbývala však ještě jedna složka katolické církve, která nemohla zůstat bez povšimnutí: mužské a ženské řeholní řády a kongregace.
Na samotném předsednictvu ÚV KSČ byla akce připravována od 22. srpna 1949, kdy předsednictvo schválilo návrh tzv. církevní šestky, plán na soustředění řeholníků. Dalším postupem vůči řeholím byl pověřen SÚC, který pečlivě shromažďoval informace o jednotlivých klášterech v republice. Dne 20. ledna 1950 pak předsednictvo ÚV KSČ přijalo konkrétní plán likvidace mužských klášterů, který se měl uskutečnit ve dvou etapách.
První etapa byla namířena proti nejpočetnějším řádům. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 uskutečnila Bezpečnost první plánovanou fázi akce – příslušníci SNB, StB a oddíly Lidových milicí obsadili 75 klášterů v českých zemích. Okolo půlnoci ozbrojení muži vtrhli do klášterů a řeholních domů sedmi největších řádů v Československu, přinutili řeholníky vstát, vzít si jen několik osobních věcí a odvezli je do speciálních koncentračních klášterů – tzv. internačních, koncentračních či soustřeďovacích táborů.
Řeholníci byli nezákonně vězněni, nuceni vykonávat těžké práce a podrobováni politickému školení s cílem „převýchovy“. Někteří byli postupně přesouváni do vězení nebo k Pomocným technickým praporům (PTP). Některé řády byly státem formálně rozpuštěny, což jejich členové zpravidla odmítli přijmout. Nucené politické školení, které mělo řeholníky obrátit k marxismu-leninismu a přimět je ke zřeknutí se řeholního života, přineslo jen omezený efekt – byť část, zejména mladších, řeholníků se do civilního života skutečně vrátila.
Druhá etapa akce, zaměřená na zbylé mužské řády, proběhla ve dnech 27.–28. dubna 1950, kdy bylo obsazeno dalších 69 klášterů. Akce K měla i dalekosáhlé hospodářské důsledky – došlo k devastaci řeholních budov a ke znehodnocení velkého množství inventáře, včetně knih, uměleckých předmětů či liturgických předmětů. Na první etapu Akce K bezprostředně navázala Akce Ř, která se zaměřila na ženské řeholní komunity.
Dnes, v roce 2025, si připomínáme 75 let od začátku této brutální likvidační akce komunistického režimu. Pamatujme na statečnost řeholníků a řeholnic, kteří i přes útlak zůstali věrní svému povolání a víře.
Převzato z
https://www.cirkev.cz/,
článek z 13. 4. 2025 naleznete
zde.
