"
Zlý sluho! Podle tvých vlastních slov tě soudím." (Lk 19,22)
Svatý Ambrož důrazně doporučuje, aby panny zasvěcené Bohu mlčely, zejména v kostele, kde se scházejí, aby zpívaly na chválu Boha. Zde je památný příklad, ze kterého vidíme, jak rozhovory na svatých místech netěší Boha.
V jednom cistercitském klášteře zvaném Svatý Spasitel, se dvě mladé panny slavného narození a bohatství, Gertruda a Markéta, zasvětily Bohu prostřednictvím mnišských slibů. Během klášterní bohoslužby zaujaly místo vedle sebe v kostele.
Gertruda, ač byla velmi ctnostná, měla tu nešťastnou neřest, že dlouho mluvila; často nemlčela a lákala k tomu svou spolusestru, za což byla po smrti tvrdě potrestána. Po krátké nemoci zemřela v nejlepších letech. Pohřbili ji v klášterních hrobech pod oltářem.
Jednoho večera, kdy byly mnišky shromážděny v kostele na nešpory, Gertrúda se objeví před oltářem, klekne si podle zvyku a zaujme své místo vedle Margarety. Při tomto pohledu ubohá sestra, vystrašená a chvějící se, padá v bezvědomí na zem. Všichni jí běží na pomoc, osvěžují ji, ptají se, co se s ní děje: ona odpovídá, že viděla sestru Gertrudu sedět vedle ní, a že po nešporách vstala, klekla si před oltář a zmizela. Představený v obavě, aby to nebyla nějaká ďáblova iluze, jí dal radu: "
Když se Gertrúda opět objeví, řekni jí: "Pochválen buď Ježíš Kristus.", pokud odpoví podle našeho zvyku: "Na věky věků. Amen." , pak se jí zeptejte, odkud pochází a co potřebuje."
Druhý den ve stejnou dobu se mrtvá žena opět objeví. Markéta ji pozdraví slovy: „
Pochválen buď Ježíš Kristus.“
"
Navěky věků. Amen," odpovídá Gertruda.
„
Drahá sestro Gertrudo,“ pokračuje řeholnice, „
odkud přicházíš v tuto hodinu a co požaduješ?“
„
Přicházím,“ říká, „
zaplatit Boží spravedlnost právě na tomto místě, kde jsem s tebou zhřešila, kde jsem tolikrát přerušila ticho během svatých obřadů pro zbytečný rozhovor a přilákala jsem tě k tomu.
Ach, kdybys jen věděla, jak moc trpím! Celá jsem v plamenech, můj jazyk je obzvlášť horký. Drahá sestro, nenásleduj můj příklad. Dej si pozor na dlouhé řeči, aby sis nezasloužila takový trest."
S tím zmizela.
Přišla ještě několikrát poprosit sestry o modlitby, dokud se na jejich přímluvu nevysvobodila ze svých muk. Potom se mile rozloučila se svou spolusestrou a zmizela.
Tyto silné emoce ovlivnily zdraví Markéty. Brzy onemocněla tak vážně, že se myslelo, že už zemřela. Ale bylo to jakési vytržení, ve kterém se jí odhalily úžasné věci budoucího života. Když se vrátila k vědomí, řekla o nich překvapeným sestrám a povzbuzovala je, aby byly stále horlivější při získávání mnišských ctností.
Sama se chránila před nejmenším prohřeškem proti Bohu a až do konce života usilovně pracovala na posvěcení své duše.
Přeložil: Martin Handzuš – administrátor Facebook skupiny
Verím v očistec a modlím sa za duše – přidejte se do skupiny a dozvěďte se o očistci další zajímavé informace.
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 24. 3. 2025 naleznete
zde.
