Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)

KAŠÍK JOSEF SDB *21.4. 1917 Kyjov (okres Žďár nad Sázavou) +12.12. 1957 Chomutov
Narodil se na Vysočině v malé obci Kyjov jako druhorozený syn Josefa Kašíka a jeho ženy Františky, rozené Rojkové. Hned následujícího dne 22.4. 1917 byl pokřtěn ve farním kostele sv. Vavřince v Bohdalově. Vyrůstal s dalšími třemi bratry a dvěma sestrami. Nejstarší bratr Emanuel (1914-2004), rovněž salesián, působil jako misionář v Peru. Josef Kašík vychodil obecnou školu v sousední obci Černá. Poté navštěvoval pokračující školu ve Žďáru nad Sázavou a v letech 1933-1935 se v Německém Brodu vyučil zahradníkem. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil v srpnu 1937 do salesiánského ústavu ve Fryštáku (u Zlína), kde začal středoškolská studia od tercie, přičemž si musel doplnit látku z prvních dvou ročníků (zvláště latinu). Po dokončení kvinty vstoupil v srpnu 1940 do noviciátu v Moravské Ostravě, ale již na podzim se s ostatními novici přestěhoval do Ořechova (u Uherského Hradiště), kde si salesiáni pro své potřeby upravili starý cisterciácký zámeček. Byl nesmírně zručný a vytrvalý, dovedl se postavit ke každé práci; také zde využil své odborné kvalifikace a vedle duchovní formace pečoval rovněž o zdejší zahradu.

Roční noviciát prožil Josef Kašík v Ořechově a 16.8. 1941 zde složil první sliby. Jako klerik – filosof přešel záhy do Fryštáku, kde studoval vyšší gymnázium a filosofii, a v letech 1943-1946 pobýval na asistenci v salesiánském ústavu Praze – Kobylisích. Potom v létě 1945 po tříměsíčním maturitním kurzu na Jiráskově státním gymnáziu v Praze II ukončil svá středoškolská studia. Poté působil v salesiánském ústavu v Kobylisích jako vychovatel. Od podzimu 1946 studoval teologii v Oseku (u Duchcova), ale zapojil se i do pastorační činnosti, kterou salesiáni vykonávali v okolních obcích. Ve volném čase se staral o rozsáhlou zahradu oseckého kláštera. Přitom 5.5. 1947 složil v Ostravě trvalé řeholní sliby.

Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 s celou oseckou komunitou salesiánů zažíval stále sílící tlak nového režimu. Když pak byli 15.3. 1950 do všech řeholních domů a ústavů nasazeni státní zmocněnci, představení se rozhodli urychlit kněžské svěcení kleriků posledních ročníku. Ve svatém týdnu začaly v Oseku jejich exercicie, ale již na Bílou sobotu 8.4. 1950 je biskup Štěpán Trochta pozval do biskupské rezidence v Litoměřicích. Ve své soukromé kapli tyto salesiánské kleriky – mezi nimi i Josefa Kašníka – vysvětil na kněze. Bylo to opravdu v hodině dvanácté, protože v noci ze 13. na 14. 4. došlo k zabrání mužských klášterů a k internaci řeholníků a z Oseku se stalo jedno z internačních středisek, kde byl izolován i P. Kašík. Nedočkal se tak své primice a jako kněz nemohl nikdy veřejně působit. Také v internaci měl na starosti zahradu a přibyly mu i skleníky a sklepy; začal dokonce vyrábět i puškvorcový likér na nemoci žaludku.



V roce 1955 byl Josef Kašík z internace propuštěn a odešel na právě začínající stavbu Křímovské přehrady u Chomutova. Bydlel na tzv. „třetím mlýně“ s ostatními spolubratry a v utajení jim sloužil jako kněz. Po zatčení několika salesiánských kněží na podzim 1957 zde nějaký čas zůstal jediným duchovním. Začátkem prosince 1957 byl přidělen na nebezpečnou práci při betonování klínů a uzávěrů ve spárách mezi hotovými bloky hráze. Spolu s dalšími čtyřmi dělníky, mezi nimiž byl i řeholní bratr salvatorián Marek Ladislav Matisko, pracovali na plošině ve výšce asi dvaceti metrů. Nedbale postavené lešení, navíc přetížené namíchaným betonem, se 9.12. zřítilo a čtyři z pěti dělníků, včetně Josefa Kašíka a bratra Matiska, utrpěli smrtelná zranění. Pater Kašík byl v hlubokém bezvědomí převezen do chomutovské nemocnice, kde 12.12. 1957 zemřel. Po oficiálním pohřbu v Chomutově byly jeho ostatky převezeny do rodného kraje a pohřbeny na hřbitově v Bohdalově.

Podle salesiánských spolubratrů se Josef Kašík, manuálně velmi šikovný člověk, vyznačoval upřímnou zbožností a důvěrou v Boží prozřetelnost a pomoc Panny Marie a svou veselostí, smyslem pro humor a životním optimismem dokázal druhé v těžkých chvílích povzbudit.