Několik myšlenek k pašijim květné neděle.
Pašije podle Lk 22,14-23,56
Tedy Josef z Arimatie – v evangeliu svatého Jana se dočteme, že se k němu přidal Nikodém – si vyžádal Ježíšovo tělo. A položil ho do hrobky. Přitom ho doprovázely ženy. Podívaly se na hrobku i na to, jak bylo jeho tělo pochováno.
„To tak nemůžeme nechat. Tělo, přijaté z naší sestry Marie. Tělo ztlučené, zkrvavené, pošpiněné.“ Ty ženy – přes nestvůrné machinace tehdejších vůdců v chrámě i na prokuratuře – neztratily smysl pro pravdu a nevinnost, neztratily ženskost svých duší. Připraví si vonné věci a masti. „To je naše vyznamenání a dovednost: dát i smrt do krásy.“
Tak vstupují ženy do veřejného života (celý svět o tom ví) ve chvíli, kdy před Kalvárií a z Kalvárie zmizeli i apoštolové.
Službou žen svítá opět život, láska a nová naděje. Ještě i dnes.
Ženo doma, naše ženo v naší farnosti a v naší obci……
