Přinášíme další článek Karola Dučáka. Zabývá se v něm problematikou zla a tím, jak se dostalo do světa, který byl stvořen milujícím Bohem jako dobrý. V tomto 1. díle se zabývá otázkou, proč Bůh svět stvořil. Vychází z díla mystičky, bl. Marie Ježíšovy z Agredy (1602 - 1665) - Mystické město Boží.
Proč Bůh stvořil svět?
Na počátku bylo jen dobro, neboť na počátku byl pouze Bůh a Bůh je věčné a nekonečné dobro. Dobro je věčné, protože věčný je Bůh. On jediný nemá počátek ani konec. Věčně existoval a věčně také bude existovat. Nebyl stvořen ani zplozen a nemohl mít počátek. On jediný je věčný.
V nekonečné minulosti byl tedy pouze Bůh. Nebylo ještě ničeho jiného. Ani Země, ani Měsíc, ani Slunce, ani hvězdy, ani andělé, ani lidé, ani žádní živí tvorové. Nebylo ani zlo. Bylo jen dobro. Zatímco zlo nemá věčné trvání, dobro je od věčnosti, protože Bůh je od věčnosti. Bůh byl, je a bude věčným dobrem.
V nekonečné minulosti existoval pouze Bůh ve své neviditelné a nehmotné existenci. Všechno ostatní vzniklo později. Ale nevzniklo samo. Všechno stvořil Bůh. Z ničeho, z nicoty. Jen sebe sama ne, protože on existuje sám od sebe, sám sobě postačí a nepotřebuje pro svou existenci nic z věcí, které stvořil. Je nekonečný ve svých vlastnostech před stvořením světa i po něm, a tak to zůstane na věky věků. Bůh je, který je, a je naplněn vší dokonalostí stvoření v nekonečné míře. Všechno ostatní ve vesmíru má svůj původ v něm jako v prapříčině svého bytí.
V jistém okamžiku Trojjediný Bůh přijal rozhodnutí stvořit inteligentní bytosti. Takto se jednomyslně rozhodly všechny tři božské osoby. A proč vlastně Bůh stvořil rozumné bytosti? Proč stvořil svět?
Lidský jazyk je příliš hrubý a nedokonalý nástroj k vyjádření Boží dokonalosti, Božích záměrů a činů. Naproti tomu Boží jazyk je pro lidského ducha nekonečně komplikovaný, takže jakékoli pokusy objasnit lidským jazykem Boží záměry, týkající se stvoření světa a inteligentních bytostí na něm, jsou jen velmi nedokonalé. Bůh však přesto žádá od člověka snahu alespoň se přiblížit k pochopení jeho záměrů a sám nám k tomu pomáhá díly svatých mystiků a mystiček.
Tento článek se opírá o dílo španělské františkánky a mystičky Marie Ježíšovy z Agredy s názvem „Mística ciudad de Dios“, doplňující znalosti katolíků údaji, které nejsou uvedeny v Písmu svatém, ale nejsou ani v rozporu s Biblí a učením Katolické církve, a nejsou ani relevantní pro spásu duše katolíka, ovšem pomáhají nám v rámci našich omezených lidských možností přiblížit se k pochopení Božích záměrů. Autor tohoto článku čerpal z I. dílu slovenského překladu tohoto díla:
Mária od Ježiša z Agredy.
Mystické Božie mesto, I. diel. Zachej.sk, 2022. 352 s. ISBN 978-80-8211-571-3.
I toto slovenské vydání má cirkevní schválení.
Není záměrem tohoto článku měnit učení Katolické církve! To v žádném případě! Je důležité poznamenat, že katolík není povinen věřit v pravdivost informací, uvedených v díle Marie Ježíšovy z Agredy, ani v tomto článku. V díle Marie Ježíšovy z Agredy se například uvádí, že Adam byl stvořen jako muž ve věku třiatřicet let. V této souvislosti je důležité připomenout, že pro spásu katolíka není nutné, aby uvěřil tomu, že Adam byl skutečně stvořen jako muž ve věku třiatřicet let. Spasen může být i katolík, který neuvěří tomu, že Adam byl stvořen ve věku třiatřicet let. Katolík není povinen věřit v pravdivost soukromých zjevení, dokonce není povinen uvěřit ani v pravdivost těch soukromých zjevení, která byla Katolickou církví schválena a uznána jako důvěryhodná. Platí to dokonce i pro mariánská zjevení v Lurdech a Fatimě. Jelikož však v díle Marie Ježíšovy z Agredy se jedná o tvrzení, která nejsou v rozporu s Písmem svatým a učením Katolické církve, no obsahují velké množství snadno pochopitelných a spolehlivých důkazů o Božím původu,
má toto dílo imprimatur více biskupů. Navíc, z nařízení papežů Inocence XI., Alexandra VIII., Benedikta XIII. a Benedikta XIV. bylo toto dílo opakovaně odborně přezkoumáno a po každém přezkoumání prohlášeno za věrohodné, vyhovující a za vhodné ke zbožnému čtení.
Autor článku deklaruje, že mu dílo Marie Ježíšovy z Agredy pomohlo v mezích jeho omezených lidských schopností a možností přiblížit se k chápání stvořitelských záměrů Hospodina Boha. Deklaruje také, že je na 100 % přesvědčen o pravdivosti každého slova, uvedeného v díle Marie Ježíšovy z Agredy i v článku, který předkládá čtenáři, zároveň však zdůrazňuje, že svůj článek nepředkládá čtenáři jako součást neměnného učení Katolické církve, ani nežádá čtenáře, aby uvěřil každému slovu v předkládaném článku, protože si uvědomuje svou autorskou odpovědnost za všechno, co publikuje. Spíše nabízí svůj článek jako pomůcku, která může čtenáři pomoci v mezích jeho omezených lidských schopností a možností přiblížit se k chápání stvořitelských záměrů Hospodina Boha. Ve smyslu všech uvedených skutečností tedy hledejme odpovědi na otázky, jak a proč proniklo zlo do světa, ve kterém bylo od počátku jen dobro.
Vlastností Boha je nekonečná láska a z nekonečné lásky plynula nekonečná štědrost, touha expandovat lásku a zahrnovat jí i jiné bytosti. Bůh bezmezně toužil obdarovávat svou láskou jiné bytosti a rozdávat jim ty nejušlechtilejší dary, kterými disponoval v nekonečné míře. Jeho poznání vlastní dokonalosti a bezmezných vlastností, kterými disponoval, v něm vyvolalo nevýslovně naléhavou potřebu projevovat se navenek. Považoval to nejen za spravedlivé, vhodné a potřebné, ale cítil jako kdyby i povinnost takto jednat. Ba, považoval by takřka za sobectví, kdyby si ponechal své nekonečně velké dary jen pro sebe. Řečeno jazykem moderních informačních technologií, Bůh měl nesmírnou touhu, aby jeho bezmeznou dokonalost, dobro, lásku a jeho božství mohly neomezeně sdílet jiné bytosti, jenže takové bytosti na počátku neexistovaly. Proto Trojjediný Bůh v jistém okamžiku přijal rozhodnutí stvořit bytosti, kterým by se rozdával, učinil je spoluúčastnými na jeho vznešenosti, obdarovával by je, zahrnul by je bezmeznou láskou a štědrostí.
Ale aby Všemohoucí mohl stvořit inteligentní bytosti, musel jim nejprve vybudovat domov, ve kterém by mohli existovat. Proto Trojjediný Bůh vypracoval projekt geneze, na jehož základě by mohl realizovat vybudování domova pro inteligentní bytosti. Teprve potom Trojjediný Bůh přistoupil k realizaci geneze.
Boží projekt geneze byl sice vypracován v jediném okamžiku, ale Stvořitel jej realizoval postupně. Bůh mohl stvořit svět i okamžitě. Pro Všemocného nic není nemožné. Jeho schopnosti a možnosti jsou nekonečné. Bůh však stvořil svět postupně. Záměrně.
Svět byl stvořen za šest dní. Je však třeba zdůraznit, že nešlo o dny v dnešním pozemském chápání, tedy dny, které mají čtyřiadvacet hodin. Mělo to svůj smysl tak, jako ostatně všechno Boží počínání. Šest dní Stvořitel pracoval, ale sedmý den požehnal a zasvětil. Dal nám tak vzor, který nám – jak dokazuje na mnoha místech i Písmo svaté – neustále opakoval a připomínal. I my, lidé, jsme povinni šest dní pracovat, ale sedmý den máme zasvětit Stvořiteli.
I když hlavním architektem geneze byl Bůh Otec, stvoření světa bylo kolektivním dílem celé Trojice pod vedením Boha Otce. Tři božské osoby jsou sice rozdílné, ale zároveň tvoří nerozlučný celek. Není to sloučení tří osob, ale božská podstata není ani rozdělena, aby vytvořila tři oddělené bytosti. Každá z božských osob vykonává všechno v součinnosti s ostatními osobami Nejsvětější Trojice.
První den geneze byla neděle. V tento den Hospodin Bůh stvořil nebe a zemi. V útrobách země vytvořil obrovské prostory pro peklo, očistec a předpeklí. Zároveň v pekle roznítil hmotný plamen a připravil všechny potřebné nástroje pro potrestání zatracenců. (*1* - poznámka)
Ve stejný den stvořil světlo a nakonec oddělil světlo od tmy. Tuto skutečnost popisuje Písmo svaté v knize Genesis, kde se píše, že „
Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí.“ (Gn 1, 5)
Neděli Bůh povýšil na nejvýznamnější den v týdnu. Neděle byla prvním dnem stvoření světa, v neděli se narodila Panna Maria i Boží Syn, Ježíš Kristus. A právě v neděli, v první neděli vznikajícího světa, Bůh stvořil nejen světlo, ale také bytosti světla, anděly.
Druhý den geneze Hospodin utvořil oblohu, oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou a oblohu nazval nebem.
Třetí den Stvořitel oddělil souš od vod. Souš nazval zemí a obrovské masy vod mořem. Na zemi utvořil rostliny a stromy s plody, ve kterých je semeno.
Když nastal čtvrtý den, vytvořil Bůh nebeská tělesa. Nejdůležitějším bylo Slunce, které vládlo nad dnem a Měsíc, který vládl nad nocí. Noční oblohu osvětlovaly četné hvězdy.
Pátý den Hospodin stvořil ryby, vodní živočišstvo a okřídlené létající tvorstvo. Tak vznikl život ve vodách a ovzduší země.
Na šestý den geneze, tedy v pátek, Hospodin dokončil genezi pozemského tvorstva. Zemi zaplnil suchozemskými živočichy, ale především stvořil člověka ke svému obrazu. Nejprve stvořil praotce Adama, kterého uhnětl „z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.“ (Gn 2, 7)
Vdechnutím duše Hospodin připodobnil člověka sobě. Duše je mnohem víc než tělo, protože právě duší člověk vysoko převyšuje všechno ostatní pozemské tvorstvo.
V Božím projektu geneze bylo pochopitelně od počátku ukotveno i stvoření ženy. Hospodin stvořil lidský rod jako muže a ženu. Nejprve stvořil Adama a pak z Adamova těla vytvořil nové tělo, které se sice Adamovu podobalo, ale zároveň mělo i jisté odlišnosti.
Oba prarodiče požehnal a řekl jim: „
Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi.“ (Gn 1, 28)
Těmito slovy Stvořitel ustanovil člověka za korunu veškerého tvorstva na zemi. Šestým dnem bylo ukončeno stvoření nebe a země.
V sedmý den geneze Bůh odpočíval od všech děl, která učinil, a tento den požehnal a zasvětil.
(*1* - poznámka redakce -
Stvořil Bůh peklo?)
Musím říct, že mně a věřím, že i některé z Vás, věty, že Hospodin "
v útrobách země vytvořil obrovské prostory pro peklo, očistec a předpeklí. Zároveň v pekle roznítil hmotný plamen a připravil všechny potřebné nástroje pro potrestání zatracenců", mírně řečeno zarazila. Jak tomu rozumět?
Předkládám zde svou představu, která si nedělá nárok na neomylnost.
Je nutné si uvědomit, že Boží slovo (Písmo sv.) je opravdu Božím slovem, i když je sepsáno lidmi. Ti jsou inspirováni Duchem Svatým, psali lidskou řečí, která nemůže vystihnout a vyjádřit nekonečné a nevyslovitelné Boží úradky. A tak psali podle svých schopností, poznání, pohledu na svět ovlivněni chápáním své doby. ...
Podobně je tomu i u soukromých zjevení. I když promlouvá Nebe, jednotlivá poselství nám tlumočí člověk - vizionář. A i on, i když se snaží svěřené věrně předat, je limitován svými schopnostmi, vyjadřováním, chápáním, pohledem na svět...
Bůh je čistá láska. Je možné, aby stvořil peklo?
Skutečností je, že Bůh ve své vševědoucnosti věděl, že se proti němu postaví množství andělů i to, že člověk zhřeší. Také to, že ne všichni přijmou nabídku záchrany, spásu a zemřou ve svých hříších, budou zavrženi. Ale že by sám zapaloval fyzický oheň?
Tomuto chápání napomohl fakt, že bylo peklo vnímáno jako skutečné místo, prostory v útrobách země. Dnes vnímáme peklo spíše jako stav. Bůh je pořád stejný, milující, plný lásky. Ne, že by se jednou radoval a podruhé zlobil, i když to tak lze chápat. Ale my, (lidská duše) jsme-li v Boží milosti, vyhříváme se v žáru nekonečné Boží lásky. Když tuto milost ztratíme, ztratíme "svatební šat", stává se pro duši Boží přítomnost, žár této lásky nesnesitelný, spalující, je jako bez ochranného "skafandru" vystavena /pro ni/ nesnesitelnému žáru. A tak ne Bůh rozdmýchává pekelné plameny, ale záleží na člověku, na jeho postoji.
Pokud přijme Boží nabídku spásy, odpuštění, lituje svých hříchů, Bůh obnovuje a dává mu svou milost (obnovuje skafandr - čistotu duše.) Ve stavu smrti záleží na Boží milosti. Kdo zemře ve stavu Boží milosti, je zachráněn. I když může být jeho "skafandr" poškozený", očistcový oheň ho vyspraví a po čase může vstoupit do plné Boží přítomnosti.
Pokud "skafandr" vůbec nemá, duše se sama se vzdálí z Boží přítomnosti, protože ji nebude schopna snést a v tomto stavu, kdy není možné cokoli opravit, bude vystavena spalujícím plamenům navěky. To je stav zavržení. Palčivý oheň bolesti, výčitek, zoufalství a zmaru. Nejhorší z toho je pro člověka vědomí, že tento stav nikdy neskončí, že promarnil svůj život a nikdy neuvidí Boha, jeho tvář, Boha, který je Láska, kterou už nikdy nezakusí. Způsobený ne z Boží vůle, ale rozhodnutím samotného nešťastníka...
Tolik můj pokus o vysvětlení.
Roman Tomek
Přidávám odkaz na starší článek:
Otec Candido Amantini: Peklo nebylo v Božím plánu
