Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)

BĚŤÁK JOSEF ABDON OFM Cap *27.4. 1915 Pašovice +31.5. 1951 Semily
Narodil se v Pašovicích na Uherskobrodsku do rodiny domkáře Josefa Běťáka a jeho ženy Františky, rozené Zajícové. Navštěvoval dvoutřídní Všeobecnou živnostenskou školu pokračovací v Letovicích a ve 20 letech vstoupil do kapucínského řádu.

Do řeholního šatu byl oblečen (tzv. obláčka) 1.8. 1935 v pražském konventu u Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí a dostal řádové jméno Abdon. V Praze absolvoval roční noviciát a 2.8. 1936 přešel do kapucínského kláštera v Olomouci, avšak 1.10. 1937 nastoupil vojenskou prezenční službu, kterou do konce března 1939 vykonával v Chebu a v Brně.



Po návratu obnovil 10.4. v brněnském konventu své sliby (na 2 roky). V srpnu 1939 byl poslán do Třebíče, kde pak 13.4. 1941 složil slavné (doživotní) sliby, přičemž trvale zůstal bratrem laikem.

Koncem října 1942 přišel do pražského konventu a byl pověřen péčí o klášterní zahradu. Od 1.9. 1943 pak zastával službu zahradníka a kostelníka v kolínském klášteře a krátce po osvobození byl 12.7. 1945 poslán na místo kuchaře do Sušice. V červenci 1946 přešel do konventu ve Falknově nad Ohří (nyní Sokolov), ale v únoru 1948 se vrátil do Sušice, kde sloužil jako zahradník, kostelník a fortnýř.

Při druhé etapě likvidace mužských řeholí v rámci akce K se 27. 4. 1950 s ostatními spolubratry ocitl v internaci i bratr Abdon Běťák. Po roce byl v dubnu 1951 převezen na speciální oddělení nemocnice v Semilech, kde v přísné izolaci byli internováni těžce nemocní řeholníci.



Zde krátce po operaci žaludku 31.5. 1951 zemřel a k pohřbení byl převezen do rodných Pašovic.