Zamyšlení nad evangeliem 8. neděle v mezidobí - cyklus C
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!" Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: ´Nejen z chleba žije člověk.´" Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: "Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje." Ježíš mu na to řekl: "Je psáno: ´Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!´" Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ´Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.´" Ježíš mu odpověděl: "Je řečeno: ´Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!´" Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času. (Lk 4,1-13)
Trojí pokušení Páně známe téměř nazpaměť a mnohým asi neuniklo, že právě svatý Lukáš má trochu pozměněné pořadí.
Nejprve vypráví o pokušení k poživačnosti, pak k pýše a nakonec k nevěře. Zajímavé však na Ježíšových odpovědích je právě to krátké slovíčko JEN. Krátká slova jsou vždycky důležitá. A v cizím jazyce dá také nejvíc práce jejich naučení.
Poprvé říká Pán Ježíš: NEJEN – Nejen z chleba žije člověk. Chleba neodmítá, ale nespokojí se pouze s ním. Jaká to moudrost pro člověka, když každý z nás je na přísunu potravy skutečně závislý. Nejen z chleba, ale i z Božího slova, jak víme dobře. A je dobré tuto rovnováhu udržet, uvádět do souladu tělesnou i duchovní stránku osobnosti. Církev nikdy nedávala za vzor odmítání potravy, hladovka ani dieta není křesťanský ideál. Každý půst musí mít svůj duchovní důvod. Odříkám si jídlo, postím se, ale kvůli někomu. V pátek kvůli Pánu Ježíši, který tolik trpěl, i na poušti a potom i na kříži.
Podruhé říká Pán Ježíš: JEN – Jen Pánu svému Bohu budeš sloužit. Tady už není dvojí řešení, ačkoli nás to tak někdy láká, abychom na chvilku povolili a něco ve svůj prospěch udělali. Jen Bohu máme sloužit. Naštěstí víme, že když posloužíme bližnímu, sloužíme svému Pánu. Ale ať je to pro bližního, ať je to pro jeho spásu, ať to není pro nás samotné, pouze pro naši slávu.
Potřetí už Pán Ježíš nepoužívá žádné krátké slovíčko: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha. A tečka. K tomu nelze nic dodat.
Když má člověk dost práce s tím, jaká pokušení musí snášet, opravdu nelze ještě jiná vymýšlet a trpět.
