Zamyšlení nad evangeliem 8. neděle v mezidobí - cyklus C
Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra. Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky ani z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce." (Lk 6,39-45)
KŘESŤANSTVÍ PRO VŠEDNÍ DEN
Afričtí křesťané předávají svým dětem víru podobně, jako učil Pán Ježíš. Nenutí děti, aby se učily nazpaměť otázky z katechizmu, ale vypravují jim podobenství, povídky. Poslechněme si jednu:
Byl jeden muž - velmi zbožný. Do kostela chodil nejen v neděli, ale každý den. Jmenoval se Geram.
Jednoho dne uslyšel Boží hlas: “Gerame, ty jsi zbožný muž, ale jsi chudý. Chci ti pomoci. Dám ti vše, oč mne zítra požádáš. Ale pod jednou podmínkou: tvému sousedovi dám dvojnásob toho, co si vyžádáš a dostaneš ty.”
Geram šel domu ustaraný a svěřoval se ženě: “Co si mám jen přát, když ten náš soused to má dostat také, a ještě dvojnásob!”
Žena začala lamentovat: “To je hrozné pomyšlení! Když ty požádáš o tři kozy - soused jich dostane šest! Když požádáš o dva osly - on by měl čtyři!”
Konečně Geram vyskočil: “Už to mám! Řeknu zítra Pánovi: “Vyloupni mi jedno oko!”
Ja, milé děti, nejen v Africe žijí takoví křesťané, jako ten Geram: v kostele jako křesťan, venku jako pohan. A oni žijí nejen vedle nás, oni žijí i přímo v nás.
I nám je snadné říkat zbožně v kostele zbožná slova modlitby, zpívat písně o naší lásce k Pánu Ježíši, dávat pozdravení pokoje na všechny strany kolem sebe. Venku už není tak snadné jednat vždy jako dobrý křesťan, žít jako dobrý člověk.
Tuhle napsal jeden mladý křesťan: Chodil jsem v neděli do kostela, naše rodina chodí, ale to bylo tak vše z křesťanství v mém životě. Co jsem v kostele slyšel, se mi líbilo, ale ve všední den jsem na to nemyslil a žil jsem tak pohansky jako žije dnes většina lidí.
Konečně jsem pochopil, že žít celý týden bez Ježíše je ztrátová záležitost. Že to pak chybí právě ty ušlechtilé a krásné lidské vlastnosti. Že člověk se nevymaní z křivého a nepřejícího pohledu na souseda vedle sebe.
Ve světě techniky a ekonomie není místa pro lásku, odpuštění, pro bratrskou pomoc. To vše tam vnášíme my, křesťané, když žijeme jako dobří lidé.
Co mne konečně probudilo? Předčítal jsem v neděli jako lektor epištolu, kde apoštol Pavel píše římským křesťanům: “Jsem si jist, moji bratří, že vy jste plní dobré dobroty...” (Řím 15,44). A najednou jsem si uvědomil: jen ten je opravdu křesťan, stále křesťan, po celý týden křesťan, o kom to lidé mohou říci také tak. I já už chci žít jako křesťan nejen v neděli, ale i ve všední den, stále.”
Dobře to pochopil ten mladý chlapec. A není už ani třeba zvlášť vysvětlovat, jak vypadá to křesťanství pro všední den. Člověk plný dobroty, ten nesmýšlí a nemluví zle, ten svým jednáním nikoho neohrožuje. Protože se denně v modlitbě spojuje se svrchovaným zdrojem dobra, s Bohem, zlepšuje tímto vlivem - milostí - všechno své myšlení, mluvení, jednání. Jako dobrý strom i on přináší dobré ovoce.
Dobrý strom je člověk, který prošel velikou proměnou obrácení, uvěření Ježíši naplno.
Ta proměna má hluboké důsledky. To už pak člověk opravdu dokáže zanechat nenávisti. Dokáže přestat jednat sobecky. Nepodrazí už druhému nohy, ale spíš ho podepře. Neklepaří, nenadává, nepomlouvá. Má hřejivý vztah a laskavé slovo pro každého vedle sebe.
Bez této proměny, bez opravdového přivrácení se k Bohu, jsou všechny pokusy o dobro krátkodeché a nestálé.
Tahle křesťanská dobrota neznamená slabošské dobráctví člověka, který se proti zlu nepostaví, který si nechá všechno líbit a všem dělá sluhu a otroka. Dobrý člověk dokáže důrazně napomenout, ale najde vhodnou chvíli a vhodná slova. Dobrý člověk umí rozlišit mezi bratrskou pomocí druhým a mezi vykořisťováním.
Pravá dobrota neroste na stromu našeho života samovolně. Je to plod Božího Ducha a naší spolupráce. Je to plod toho, že se Božím Duchem necháme vést, abychom byli zbožnými křesťany nejen v neděli v kostele, ale i po celý týden venku.
Boží Duch se nám nabízí stále, stále je tu pro nás. Pojďme prosit, aby tu byla i opravdová a upřímná naše spolupráce.
