Délka očistce, ve kterém jsou duše zadržovány, závisí na několika faktorech:
a) počet jejich provinění;
b) zlomyslnost a úmyslnost, s jakou byly tyto hříchy spáchány;
c) pokání učiněné nebo nevykonané, jakož i zadostiučinění učiněné nebo neučiněné za hříchy během života;
d) velký význam mají také modlitby a oběti, které jsou za tyto duše obětovány po jejich smrti.
Co můžeme s jistotou říci, je, že duše zůstávají v očistci mnohem déle, než si běžně lidé představují.
Následující příklady ze života svatých potvrzují tuto pravdu:
Otec svatého Ludvíka Bertranda byl výjimečným křesťanem, který se dokonce chtěl stát kartuziánským mnichem, ale poznal, že to není Boží vůle. Když zemřel po letech příkladného křesťanského života, jeho svatý syn si uvědomoval přísnost Boží spravedlnosti a proto za něho sloužil mnoho mší svatých a horlivě se modlil. Přesto se mu otec zjevil v očistci, což ho přinutilo zintenzivnit své modlitby a přidat k nim přísná pokání a dlouhé půsty. Až po osmi letech získal jistotu, že jeho otec byl osvobozen.
*
Sestra svatého Malachiáše byla po smrti také dlouhou dobu v očistci, i když za ni světec přinášel modlitby, mše svaté a přísné pokání.
*
Jedna svatá řeholní sestra v Pamplonu, která osvobodila mnohé karmelitánky z očistce, jednou dostala zjevení, že některé z nich tam strávily 30 až 60 let!
*
Karmelitánské řeholnice byly zadržovány v očistci i 40, 50 či 60 let! Jestliže duše, které zasvětily svůj život Bohu a žily v klášteře, musely tolik trpět, co potom duše těch, kteří žili ve světských pokušeních a jejich slabosti byly mnohem větší?
*
Svatý Vincent Ferrer se po smrti své sestry vroucně modlil a sloužil mnoho mší svatých za její duši. Když se mu nakonec zjevila, řekla mu, že nebýt jeho neúnavné přímluvné modlitby, zůstala by v očistci ještě nesčetná léta.
*
Dominikánský řád má tradici každoročně se modlit za své generály po jejich smrti, a to i po staletích. Pokud by tyto duše již byly v nebi, Církev by tento zvyk nepovažovala za potřebný ani rozumný.
Tyto příklady neznamenají, že všechny duše jsou v očistci stejně dlouhou dobu. Některé spáchaly menší hříchy a více konaly pokání, a proto je jejich očistec kratší a méně bolestivý.
Ale je důležité si uvědomit, že
i když duše, které měly svaté příbuzné a žily zbožně, byly v očistci dlouhá léta, co potom my?
Nezapomínejme proto na modlitby a mše svaté za zesnulé, abychom jim pomohli co nejdříve spatřit Boží tvář.
KDO PŘESNĚ JDE DO PEKLA?
Bezprostředně po smrti duše těch, kteří zemřeli ve stavu smrtelného hříchu, sestupují do pekla, kde trpí věčná muka ohně.
Církev s největší jasností učí, že ti, kdo zemřou v nelítostném stavu smrtelného hříchu, jsou okamžitě odsouzeni k věčnému zatracení. Tato nauka je potvrzena v Katechismu Katolické církve:
Nemůžeme být spojeni s Bohem, jestliže se svobodně nerozhodneme milovat ho. Avšak nemůžeme milovat Boha, jestliže těžce hřešíme proti němu, proti svému bližnímu a proti sobě samým: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah — a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život“ (1 Jan 3,14-15). Náš Pán nás upozorňuje, že budeme od něho odděleni, jestliže nepřispějeme na pomoc chudým a maličkým v jejich nouzi: jsou totiž jeho bratry. Zemřít ve smrtelném hříchu, aniž by byl smyt lítostí, a nepřijmout milosrdnou Boží lásku, to znamená zůstat navždy odděleni od Boha v důsledku našeho svobodného rozhodnutí. A tento stav konečného sebevyloučení ze společenství s Bohem a s blaženými je označován slovem „peklo“.
KKC 1033)
Smrtelný hřích je podle Katechismu těžký přestupek vůči Bohu, který člověk spáchá vědomě a dobrovolně.
Hřích se stává smrtelným, když při něm spolupůsobí tři podmínky: „Hříchem smrtelným je skutek, jehož předmětem je závažná látka …, a jehož se někdo dopouští s plným vědomím a uváženým souhlasem.“
(
KKC 1857).
Kdo setrvává v tomto stavu bez pokání, odmítá Boží milosrdenství a vědomě si volí věčnou odloučenost od Něho.
Sám Pán Ježíš varoval:
Potom řekne i těm, co budou zleva: Odejděte ode mě, zlořečení, do věčného ohně, který je připraven ďáblovi a jeho andělům! (Mt 25:41)
UČENÍ SVATÝCH O PEKLE
Svatý Augustin říká:
„
Bůh je nejen milosrdným Otcem, ale také spravedlivým Soudcem. Nenutí nikoho ke svému milosrdenství, pokud se ten člověk zatvrdile odmítá kát, protože by tím popíral svobodnou vůli, kterou nám dal.
Svatý Tomáš Akvinský zdůrazňuje, že peklo není jen trest, ale přirozený důsledek rozhodnutí duše odmítnout Boží milost:
"
Největším utrpením zatracených nejsou muka ohně, ale odloučení od Boha, na jehož pohled byli stvořeni." (
Summa Theologiae, Suppl., Q. 98, Art. 3)
Druhý vatikánský koncil potvrzuje, že Bůh chce, aby všichni byli spaseni (1 Tim 2,4), ale nikoho nenutí:
„
Ačkoli Bůh touží, aby všichni byli spaseni a poznali pravdu, nevnucuje svou vůli nikomu. Ti, kteří Ho odmítají a umírají ve stavu smrtelného hříchu, zůstávají navždy odděleni od Jeho lásky.” (
Lumen Gentium, 48)
Avšak
Církev učí, že nikdo není předurčen do pekla. Bůh dává každému možnost pokání a spásy. Jak učí
svatý Alfonz Liguori:
„
Bůh neposílá nikoho do pekla. Lidé se tam dostanou vlastní volbou, neboť upřednostnili svou vlastní vůli před Boží.”
Nezapomínejme se modlit za hříšníky, aby nikdo z nás nezavrhl dar spásy, který nám Kristus vydobyl svou obětí na kříži.
JAK POMOCI SVATÝM DUŠÍM V OČISTCI?
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak pomoci duším v očistci, je
modlitba svatého růžence a křížová cesta, které jsou bohatě obdařeny odpustky.
Moc růžence a křížové cesty
Svatý Jan Massias, jak jsme již zmínili, osvobodil z očistce více než milion duší, a to především recitováním růžence a obětováním jeho velkých odpustků za ně.
Dalším jednoduchým, ale mimořádně účinným způsobem pomoci duším v očistci je neustálé opakování krátkých odpustkových modliteb s úmyslem získat odpustky pro duše v očistci.
Krátké modlitby s velkou silou
Mnozí věřící mají krásný zvyk opakovat mnohokrát během dne krátkou modlitbu:
„
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, důvěřuji Ti!“
Nebo dokonce jediné slovo: „
Ježíši!“
Tyto krátké vzdechy jsou nesmírně utěšující, přinášejí věřícím hojné milosti a duším v očistci velkou úlevu. Kolik duší tak může být vysvobozeno! Jak nesmírný užitek přinese taková střelná modlitba za měsíc, rok či padesát let!
Nezapomínejme na duše v očistci. Modlitba za ně je skutkem lásky, který přinese požehnání nejen jim, ale i nám samotným.
„
Modlete se neustále. Musíme vyprázdnit očistec!“ – povzbuzuje nás svatý Páter Pio.
Z angl. originálu přeložila: Jesika Senderáková
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 24. 2. 2025 naleznete
zde.
