Zamyšlení nad evangeliem 7. neděle v mezidobí - cyklus C
Ježíš řekl svým učedníkům: "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete, míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se zase naměří vám." (Lk 6,27-38)
Milovat své nepřátele. Není to příkaz neproveditelný? Je to jen zbožný výrok, který se nemíní doopravdy, nebo je to nezbytná podmínka, aby lidé žili jako lidé?
Před časem v našich kinech běžel film: “Planeta opic”. Vzbudil rozruch. - Šli i lidé, co jinak do kina nejdou.
My chováme opice v klecích, na té planetě opice byly rozumné bytosti a drželi v kleci člověka jako nebezpečnou šelmu. Soudily o něm: “Jedná jako slepý sobec. Na své planetě dělá vše podle zisku: Šíří tam pouště, hyne ptactvo, všude je smetí.
Jedná z nenávisti a pýchy: zná, co je svoboda, spravedlnost, mluví o tom, ale válčí a zabíjí pro zisk, moc, nadvládu.
Jedná z krutosti: chodí se dívat, jak se lidé bijí. Říká tomu sport: box, fotbal, hokej. Dělá mu dobře, když může ublížit.”
Tolik film: Tak vypadá člověk z pohledu rozumných bytostí mimo zemi. A mají pravdu. Nadarmo hlásá Kristus:
Nic nevyřešíš násilím - jednej po dobrém!
Nic nevyřešíš odsuzováním - raději pomoz!
Nic nevyřešíš mstěním - buď velkomyslný!
Pán Ježíš tu staví zcela konkrétní a proveditelný model lidskosti.
Být křesťanem znamená podle slov Pána Ježíše: Nejednej jako zvíře - jednej jako člověk!
Jak ty výroky Pán Ježíš sám praktikoval? Vidíme na něm, že nejsou míněny jako doslovný recept k mechanickému použití ve všech situacích.
Když ho před veleknězem udeřil horlivý sluha, nenastavil druhou tvář, ale nepustil se s ním také do rvačky. Nutí ho myšlení: Jestli neříkám nepravdu - dokaž to. Jestli pravdu mám, pro mě biješ?
Když jeho horlivý učedníci chtěli zahubit Samaritány ohněm Božím, říká jim: “Nevíte, čího ducha jste.” - Dává se do hovoru se Samaritánkou, nutí ji přemýšlet a přivede ji a její krajany k víře.
Když horlivý učedník Petr tasí meč, aby za něj bojoval, nepřijímá boj, ale ukazuje, že láska je nepřemožitelná, neporazitelná. Že láska přežije i smrt, že vstává i z mrtvých.
Jak shrnout tento duch Ježíšova lidství - plného lidství?
Stará legenda vypravuje, jak kdesi v té dálné Rusi, kam učedníci roznesli křesťanství, se přece jen ještě chýlilo k válce mezi dvěma sousedy cary. Oba carové poslali zvědy, každý ze své strany. Vrátili se: Válka být nemůže. Jediný přechod je průsmyk v horách a tam si stařeček udělal pole. Kdyby tu šlo vojsko, zničilo by mu je. A oba carové uznali: Válčit se nedá, ublížili bychom nevinnému.
Rozumíš odpovědi této legendy, kdo je to křesťan?
Křesťan je člověk, který nestaví své štěstí na neštěstí druhých. Tak si to zapamatujme.
