V sobotu 15. 2. byla svatoizidorská mše svatá v Olbramkostele.
Mši svatou sloužil P. Marek Dunda.
Z kázání:
Milí spolubratři, bratři a sestry,
když dnes takříkajíc objevujeme svatého Izidora, patrona zemědělců, tak objevujeme to, co už dávno před námi generace znaly – že jsou mocní přímluvci, ke kterým stojí zato se obracet, které stojí zato vzývat a prosit je o přímluvu v různých záležitostech. Svatý Izidor se ukázal jako mocný právě v oblasti zemědělské, protože sám byl rolníkem a chápe, co to všechno obnáší. Tady v Olbramkostele je po staletí uctíván a znázorňuje to nejen boční oltář tady v boční lodi. Bývá vzýván jako patron úrody, patron zemědělství, ale také jako patron proti suchu. Světec, který je pro nás téměř tisíc roků vzdálen, ale také má tu výhodu, že během těch mnoha staletí s ním mnozí udělali zkušenost. Ti, co jsou teď relativně noví světci, tak s těmi ještě tolik zkušeností není.
Když jsem pročítal znovu jeho životopis, tak mě tam zaujalo to, co je svým způsobem znázorněno na tom oltáři – svatý Izidor ráno každý den zašel ještě na mši svatou a pak šel pracovat na pole. Ti jeho spolupracovníci si toho samozřejmě všímali a říkali: „On tam ztrácí čas!“ a šli na něj také žalovat. A Izidor, přestože ztrácel čas tím, že denně chodil na mši svatou, tak měl ty výsledky lepší než ostatní. Když ho přišel jednou zkontrolovat jeho nadřízený, tak zjistil, že se spřežením tam orají andělé zrovna v té době, kdy se Izidor modlí a tak v očích druhých zahálí. Izidor dokonce prý řekl: „Udělejme to tak, že každý bude mít na starosti svůj pozemek a pokud bude na tom mém něco zaostávat, tak to doplatím ze svého. Jenomže když to tak udělali, tak Izidor měl mnohem lepší výsledky, výnosy než ti, kteří pracovali od nevidím do nevidím a Izidor, který se modlil, který denně zašel na mši svatou, tak sice tím ztrácel čas, ale získával tak Boží požehnání a právě o to jde. Zažili to mnozí a vědí, že velice platí to staré úsloví: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“ A to zvlášť rolníci a zemědělci tuší, že i kdyby se člověk strhal, tak ve skutečnosti pak záleží na tom, aby v pravý čas zapršelo a v pravý čas bylo sucho, aby byly v pravý čas vhodné podmínky, aby byli v pořádku stroje, aby bylo dost těch, kteří tomu budou rozumět, zvládnou to správně všechno udělat… A právě při té dnešní mši svaté prosíme o to Boží požehnání, protože víme, jak moc jsme na tom závislí. Pořád to ještě dnes slýchávám: „Vyrobíme tolik a tolik tun…“ My se můžeme o něco snažit, ale Pán Bůh nám požehná, a jestli požehná, tak něco sklidíme a jestli nebudeme mít Boží požehnání, tak bude marné všechno lidské namáhání.
Izidor, přestože byl chudý, tak ještě vždy pamatoval na ty, kteří na tom byli hůř. A byl velkorysý. To je jeden z takových Božích rysů jeho osobnosti – nezapomněl, že všechno to, co má, mu Bůh svěřil, k tomu, aby konal dobro. Proto, kdo toto pochopí, tak nejen že si hromadí poklad v nebi, ale také zažívá, že Bůh mu dál žehná a získává také přízeň těch, vůči kterým to dobro koná. Zemědělci mají obrovskou výhodu, že jsou blízko přírodě. Vzpomínám, někdy před lety, mi byl pan Oberreiter schopen dlouze vyprávět, jak on díky tomu, že v té přírodě tráví při setí a dalších pracích tolik času, tak jakoby tam nakukuje Pánu Bohu pod pokličku. Že tam zažívá, jak tam má všechno souvislost, jak je to vše geniálně poskládáno, jak vnímá blízkost a lásku Stvořitele. To pak vede k tomu, že člověk může tak nějak souznít s přírodou a má důvod k tomu, aby nacházel mnoho obdarování a pak z toho mohl nést radost.
Zajímavé je, že Izidor žil úplně obyčejným životem a přitom poctivým a takovým velkorysým. Oženil se, měli s manželkou jednoho syna. Ten jim pak umřel, ale žili tak správně, že jeho manželka je uctívaná jako blahoslavená. Připomíná se 9. září.
Víte, když tady zrovna v těchto dnech mají zemědělci relativně takový čas klidu, tak je to právě ten čas, kdy je potřeba si vyprosit to Boží požehnání.
Ptali se mě: „Co tam bude, když bude ta izidorská mše?“ Zatím je to otázka času, aby se našlo, co ještě k tomu patří, zatím je tady ve dvou květináčích zaseto obilí, které vzrůstá, je tam obraz ze semínek…. V evangeliu jsme slyšeli: „Zrno, které nepadne do země, zůstane samo, zrno, které odumře v zemi, přinese hojný užitek.“ Nám to všechno tak nějak připomíná, že teď je ta doba, abychom si srovnali všechno tak, jak to měl srovnáno svatý Izidor. Abychom věděli, že je to velká milost, že můžeme takto spolupracovat na Božím díle, že můžeme být blízko Tomu, který nás skrze přírodu, zemědělství, pole, obdarovává, a že můžeme znovu nacházet důvody být blízko Pánu Bohu i sobě navzájem.
Včera jsme měli setkání s biřmovanci a tak jsem se jich ptal: „Už máte vybrané biřmovací jméno?“ Jeden říkal: „Váhám mezi třema – mezi Janem, Josefem a Karlem - a nevím, koho si vybrat.“ Tak jsem mu poradil takovou drobnost: zítra ráno řekni: „Svatý Karle Boromejský, chci to prožívat s tebou.“ Další den zkus svatého Jana a pak zkus sv. Josefa a porovnej to, který ti víc bude pomáhat a kdy budeš cítit, že je to tak nějak správně. On říkal: „To zkusím.“ A já bych všem nám doporučil, abychom udělali takovou zkušenost se svatým Izidorem. Někdy až se probudíme, zvlášť my, kteří máme k zemědělství trochu blíž, nebo ti, co jsou ze Žerůtek, protože tady ta boční loď je postavena právě díky žerůtským, tak ať řekneme: „Svatý Izidore, dnes se, prosím, za mě víc přimlouvej, chci poznat, jestli opravdu tvá přímluva má dosah až do mého života.“ Pak mi to třeba i řekněte, protože tento světec, i když je tak dávný, není v ničem omezen, aby mohl pomáhat, ale spíše tím, kdo ještě není naší dobou objeven tak, jak by si zasloužil.
Amen.
Po mši svaté se ještě přítomní sešli v boční kapli svatého Izidora, kde se pomodlil společně Otče náš, kam vložili prosbu o Boží požehnání pro tento rok.
