Zamyšlení nad evangeliem 6. neděle v mezidobí - cyklus C
Když Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí (ze svého středu), potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům. Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům." (Lk 6,17.20-26 )
BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ
Je to podivná gratulace, kterou Pán Ježíš v dnešním evangeliu blahopřeje chudým, hladovým, bezmocným, všelijak postiženým. Tohle přece nepředstavuje náš životní ideál! My přece chceme být finančně zajištěni, než stále zápasit o každou korunu. Na jídlo vynakládáme měsíčně hromadu peněz, protože nám dělá líp pocit sytosti než hladu. Nedychtíme po zármutku a trápení, ale po pohodě a spokojenosti. Nechceme být nemocní, ale zdraví.
Jak to tedy Pán Ježíš myslel?
Pán Ježíš tu nevyzvedá bídu a trápení za ideální stav člověka. Nikdy neřekl, že chudí jsou lepší, než bohatí. Neslibuje, že v chudých domácnostech bude víc štěstí, než v zámožných. Pán Ježíš věděl dobře, do jakých násilných činů může člověka dohnat bída a beznaděj.
Pán Ježíš se sám postil jen jednou, na počátku veřejného působení, když si na poušti dělal něco jako exercicie, duchovní cvičení. Jinak jedl a pil normálně jako normální lidé. Také peníze neodmítal - zřídil společný měšec a z něj se kupovalo, co bylo potřeba.
Nebo tu Pán Ježíš hlásá falešnou naději náboženského opia: jen trp, člověče, po smrti ti bude všechno vynahrazené? Ani tak to Pán Ježíš nemyslel.
Pán hlásá království Boží, které začíná už teď, zde, a ne až kdesi na onom světě.
Ježíš tu vyhlašuje “Blaze vám” i těm, kterým svět nedává žádnou naději, i těm, které svět mocných nebere ani na vědomí. I oni jsou Bohu milí, jsou blahoslavené děti Boží.
Dobře si tu uvědomme: Ježíš tu neoslavuje poměry, ale lidi. Lidi, kteří mu dají svou důvěru, kteří za ním přicházejí, kteří ho přijímají jako od Boha poslaného záchrance.
A jaká je tu šance pro ty, kteří nehladovějí, kteří mají svůj plat jistý, - jaká je tu šance pro nás všechny, co tu jsme? - Nám se tu říká: Nebuď lakomý, podílej se s těmi, kteří jsou na tom hůř než ty! Podej jim pomocnou ruku!
To je tedy způsob uplatnění blahoslavenství i v našem světě. Tato blahoslavenství probouzejí naději.
Víra sama člověku nepostačí, aby se držel zpříma, aby šel chutě vpřed. Je třeba ještě naděje, že nakonec zvítězí dobro nad zlem, jako Ježíš zvítězil nad smrtí.
Víra sama bez naděje je mrtvé přesvědčení. Naděje bez víry v Boha by byla jen prázdná utopie, prázdný optimismus. Teprve víra v Boha spolu s nadějí Kristových blahoslavenství se nikdy nesmíří s resignací, že se nic nedá dělat, že tento svět nelze změnit k lepšímu.
Víra a naděje nám dávají vyšší cíl, abychom stále odhodlaně bojovali s hladem, s bídou v každé podobě. Blahoslavení hladovějící, protože jsou tu Kristovi vyznavači, kteří jim jdou na pomoc.
Naděje blahoslavenství nám dává sílu nesmířit se na světě s tím, co je špatné. Vždyť jsme poslové toho, který prohlásil: “Aj, všechno činím nové!”
Vždyť jsme poslové přicházejícího Božího království, v němž hladoví mají být nasyceni a chudí zbohatnout na děti královské.
A my máme dnes stejný úkol, jako první Ježíšovi posluchači: Máme zvážit svou vlastní životní situaci ve světle blahoslavenství, ujasnit si, k jak ušlechtilé životní cestě nás náš Pán dnes zve.
