Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v mezidobí- cyklus C
Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním. (Lk 5,1-11)
Týká se nás vůbec dnešní slovo Boží?
Izaiáš je povolán k úřadu proroka. Pavel je povolán k úřadu apoštola. Petr je povolán za rybáře lidí, náměstka Kristova, papeže. Kněží, biskupové, papežové, to jsou duchovní povolání. My jsme laici, - nás se žádné z těchto povolání netýká?
Kdyby se nás dnešní slovo Boží netýkalo, nedala by je církev při nedělní bohoslužbě předčítat. Jsme povoláni všichni: K přijetí radostné zvěsti evangelia, k vykoupení z neklidných, mrzutých a bázlivých lidí ke svobodě a radosti dětí Božích. K radosti nejen po smrti, k radostnému životu už teď: “Království Boží je tu,” říká Ježíš.
Teorie šťastného života
Jsme pokřtění, jsme křesťané. Jsme tedy šťastní? Většinou ne. Máme k tomu daleko. A víme každý proč: “Jo, kdyby byl jinačí svět kolem, kdyby se změnily věci podle našich představ, kdyby kolem nás byli jinačí lidé...”
Ale nejsou, tak se litujem a máme pocit, že vada je ve zlých časech a v lidech kolem nás.
Jenže požadavek ideálního světa a ideálních lidí, to je představa eschatologická, to je představa nebe. A nebe na zemi není a nebude.
Nebe, - to je právě pojem šťastného stavu, který už nic zlého zvenčí nemůže narušit. Kdežto štěstí na zemi - to je osobní stav, který může být a také je zvenčí stále ohrožován. Okolí může ohrožovat náš klid, naše drobné radosti, - ale jestli jsme nešťastní, to závisí na nás, ne jen na okolí.
Platí tu stále moudré přirovnání, že ďábel je zlý, kousavý pes, uvázaný na řetěze. Pokousat nás může, jen když se my sami k němu přiblížíme, když se pokousat dáme.
Praxe šťastného člověka
Řekneš si: Tohle je teorie, suchá teorie. V denní praxi to tak nejde. - Ale jde. Copak neznáš lidi pokojné, veselé, klidné, šťastné? A žijí ve stejných poměrech, ve stejném světě jako mrzouti. Mají kolem sebe také dost hloupých a zlých lidí, jako máš kolem sebe ty.
Jenže ani se tomu nediví, neužírají se pro to, berou to jako samozřejmost našeho světa. Diví se leda tehdy, když se setkají s dobrem, dobrým člověkem - a z toho pak mají radost.
Víte, je to nějak tak, jako s kvetoucí loukou: Jeden na ní vidí květiny a má z nich radost. Druhý vidí kravinec a je znechucen. Je tam oboje, záleží nač koukáš.
Ctnost vykoupených
Jestli uslyšíme a přijmeme dnešní pozvání k radosti, pak pro nás začne život vykoupených lidí už dnes. Svět bude stále stejný, lidé kolem nás také, ale my budeme jinačí.
Jestlipak jste už vy mladí slyšeli o ctnosti eutrapelie? Je to řecký název veselosti, umění těšit, rozveselit sebe i lidi kolem nás.
Je to ctnost těch, kteří umějí vidět situaci humorně; - kteří umějí vymýšlet a vyprávět anekdoty; - ctnost těch, kteří se umějí ze srdce zasmát slovní hříčce, lidské hlouposti i sami sobě. Má to být ctnost všech křesťanů, všech nás.
Lidé, kteří mají křesťanskou ctnost eutrapelie, se dívají po kytkách. Když šlápnou do kravince, řeknou si: Hnůj je také k něčemu dobrý - kvítko ho promění v krásu.
Radost hříšníků
Petr dnes volá, zděšen Ježíšovou velikostí: Pane, odejdi ode mne, jsem člověk hříšný. Ale Ježíš neodchází, ani ho nezahání. Pán to ví, že Petr je hříšný. On s tím počítá. Hříšníku Petrovi ohlašuje příchod Království. Petrovi a nám, každému z nás.
Pojďme dnes vstříc Ježíšovi s radostným poznáním: Pane, já jsem člověk hříšný, lidé kolem mne jsou hříšní, dějí se věci hříšné a zlé, ale ty nás voláš, abychom přesto žili v radosti. Abychom ze zdrojů slova Božího radost čerpali, jiným rozdávali, s Petrem za tebou šli a došli do Království, kam zloba nedosáhne.
