Hřích vede k ještě většímu hříchu a k neschopnosti uvědomit si nejen to, že hřešíme, ale také to, jak hrozné je naše hřešení.
Tradiční myšlenka je, že hřích nás dělá nejen slabými, ale i hloupými.
Hřích postupně otupuje svědomí – to znamená, že snižuje naše chápání morální reality a zhoršuje naši schopnost dospět ke správným morálním závěrům. V důsledku toho hřích může vést (a často vede) k většímu hříchu spolu s neschopností uvědomit si nejen to, že hřešíme, ale také to, jak hrozné je naše hřešení.
Mnozí z nás hříšníků (včetně mě) tuto zkušenost vědomě prožili. Na začátku opravdu pociťujeme výčitky svědomí, když odmítáme správné jednání. Nevybrali jsme si to, o čem víme, že je správné; udělali jsme, jak to nazval Boethius, morální omyl, protože jsme se zapojili do dobrovolné nevědomosti.
Mám řídit, i když jsem pil? ustupuje potřebě dostat se rychle domů.
Zpočátku se kvůli tomu cítíme špatně. Intuitivně víme, že porušujeme objektivní morální pravidlo. Ale
pokud v tom pokračujeme, naše svědomí se otupí. Zlo se stává pohodlnějším a otevírá nám cestu ke zkoumání a uskutečňování dalších, často mnohem závažnějších hříchů. Stáváme se odvážnými.
To platí nejen pro jednotlivce, ale také pro společnost. Tak jako se jednotlivec hříchem stává náchylným k dalšímu hříchu a stále méně schopným přiznat si, že hřeší – v mnoha případech dokonce hájí své špatné jednání jako dobré –, stejným účinkem může trpět i společnost.
Morální vědomí společnosti se také otupuje, což vede ke stále hroznějším skutkům a kolektivnímu racionalizování takových špatných skutků jako dobrých. Potřebujeme k tomu příklady z historie? Otroctví, potraty, genocida… seznam pokračuje.
Tipy na knihy z nakladatelství ZACHEJ.sk:
40 dôvodov, prečo som katolík
Pod ochranným plášťom Márie
Eucharistia, tajomstvo viery
Tady je jeden novější. Lidé jsou překvapeni nejen tím, že
děti jsou hypersexualizované, ale také tím, že společnost sama tuto praxi otevřeně neodmítá. Ve skutečnosti ji společnost často podporuje nebo je vůči ní lhostejná. Ale
proč by nás to mělo překvapovat? Naše kultura je přece už tak dlouho morálně narušená, zejména co se týká sexuální etiky – tak
proč bychom měli očekávat, že se všichni najednou probudí a uvědomí si odporné hrůzy, které se páchají na dětech, od jejich umísťování na striptérské tyče až po mrzačení jejich genitálií a vpichování hormonů blokujících pubertu?
Domnívám se, že podobně jako individuální hříšník, i naše kolektivní morální svědomí je vážně narušené, takže by se mělo očekávat, že taková morální zvěrstva se budou dít bez jakýchkoli společenských zábran.
Když tedy člověk vidí nějaké odporné morální zlo, doprovázejí ho nepříjemné poznámky typu: „
Škoda, že někteří lidé prostě nejsou schopni mít otevřenou mysl.“
Jako by mít otevřenou mysl bylo vždy přirozeně dobré! Právě naopak, mít uzavřenou mysl je často nepochybně nejlepší přístup – i když jde o sexuální styk 47letého muže s mladými děvčaty, nebo pití Cloroxu (bělidla), nebo masové vraždy, nebo jakoukoli jinou šílenou představu, která existuje. Heslo o zachování otevřené mysli je v tomto kontextu jen důsledkem toho, že
někdo, jehož svědomí je důkladně poškozené, nedokáže vidět zlo takové, jak očividně je. Stejně dobře byste mohli říci, že je škoda, že někdo není natolik otevřený, aby si myslel, že dva plus dva se vlastně může rovnat pěti. Ve skutečnosti by se mělo říci, že je škoda, že někteří lidé nejsou uzavřenější.
Hříšný přebytek otevřené mysli je předvídatelným důsledkem života v hříchu, zejména sexuálním, a to individuálně i kolektivně. A proti tomuto problému
je těžké bojovat rozumem, protože proti lidem obhajujícím odpornou zkaženost nelze použít téměř žádný rozum. Aby byl argument plodný, musíme mít nějaký společný základ, ale
když je něčí morální schopnost tak oslabená, že už nesdílí stejný etický rámec jako vy, jak můžete dosáhnout nějakého morálního pokroku?
Jak píše Ed Feser, „
opakované sexuální potěšení z činnosti, která je v přímém rozporu s cíli přírody, otupuje vnímání přírody intelektem do té míry, že pouhá myšlenka, že některé věci jsou v rozporu s přirozeným řádem, ztrácí na síle. Intelekt tak ztrácí schopnost chápat morální realitu.“
Dr. Feser zde čerpá z nánosu moudrosti svatého Tomáše, kde Tomáš mluví o dcerách chlípnosti, nebo o tom, jak může někdo zejména opakovaným sexuálním hříchem trpět „
zaslepeností mysli, bezmyšlenkovitostí, unáhleností, sebeláskou, nenávistí vůči Bohu“. Akvinský nám říká, že
čím více jsou naše nižší síly (nebo souložné choutky) bezuzdně skloněné ke svému objektu, tím snáze se deformují naše vyšší síly – konkrétně rozum a vůle. Jinými slovy, nezdravá posedlost sexem ztěžuje správné myšlení. Teda, uf. Rozum se téměř úplně odhlásil, mimo omlouvání odporného chování.
Jaké je východisko z této šlamastiky? Určitě Boží milost. Ale i dávání lepších příkladů a plný život podle křesťanské etiky - zejména podle křesťanské sexuální etiky -, abychom přilákali ty lidi, kteří nejsou nábožensky založení a které naštěstí stále ještě odpuzuje stále větší klamavá temnota, která je jen logickým pokračováním sexuální revoluce - od neustálé propagace pornografie a masturbačních praktik přes antikoncepci a
vnímání druhých jen jako nástrojů vlastního potěšení až po předefinování manželství, aby se předstírala iluze, že dva lidé stejného pohlaví mohou být skutečně manželi, a tak dále.
Stále je mnoho lidí, kteří jsou vážně znechuceni tím, co se podsouvá dětem.
Kde budou moci najít útočiště a pomoc? Ať je to Církev. Tím, že budou chtít uniknout z temnoty a pochopit tuto rostoucí zvrácenost a její původ, mohou být plně přivedeni ke Kristovu světlu.
Autor: Pat Flynn
Zdroj:
https://www.catholic.com/magazine/online-edition/sin-makes-you-stupid
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek naleznete
zde.
Vyšlo také na stránkách
Slovenského dohovoru za rodinu
