Katolická církev je jediná pravá Kristova církev, daná nám Bohem. Potvrdil to i Druhý vatikánsky koncil (dále už jen DVK) v několika svých dokumentech. V textu dvou dokumentů, v konstituci
Lumen gentium a v deklaraci
Dignitatis humanae, je však uvedeno slovní spojení „
subsistit in“ (subsistuje v, uskutečněno v), které sice není chybné, ale svým nejednoznačným zněním vzbuzovalo v minulosti pochybnosti o preciznosti formulace katolické pravdy.
Tyto pochybnosti, které dlouho znepokojovaly katolické teology, však byly s definitivní platností vyřešeny v roce 2007, kdy Kongregace pro nauku víry vydala dokument s názvem
Response ad quaestiones de aliquibus sententiis ad doctrinam de Ecclesia Pertinentibus (
Odpovědi na otázky, týkající se některých aspektů učení o církvi), v němž Magisterium církve jednoznačně odstranilo jakékoli pochybnosti ohledně formulace „
subsistit in“, respektive „
uskutečněno v“.
Je nutno zdůraznit, že
ani v jednom případě použití formulací „subsistit in“, respektive „uskutečněno v“ nejde v principu o nesprávné vyjádření, nebo dokonce herezi. Jediné pravé náboženství se totiž opravdu uskutečňuje v Kristově katolické církvi. Jenže oponenti obviňovali tvůrce koncilních dokumentů, že formulace „subsistit in“, respektive „uskutečněno v“, a priori nevylučuje možnost jiného výkladu textu, takže tyto formulace se dají vysvětlovat i tak, že nejen v katolické církvi, ale i v jiných denominacích se může uskutečňovat pravé náboženství. Precizní rozbor dokumentů DVK však takovou možnost vylučuje.
Věnujme se tedy rozboru sporných formulací textů v konstituci
Lumen gentium a v deklaraci
Dignitatis humanae. V konštituci
Lumen gentium je uvedeno:
„
Jediný prostředník Kristus ustanovil a bez přestání udržuje svou svatou církev, společenství víry, naděje a lásky zde na zemi, jako viditelný organismus
((Srov. Lev XIII., enc.
Sapientiae Christianae, 10. 1. 1890: AAS 22 (1889-90), 392. Týž, enc.
Satis cognitum, 29.6.1896: AAS 28 (1895-96), 710 a 724n. Pius XII., enc.
Mystici Corporis, uv. m. 199-200.))
a jejím prostřednictvím rozlévá pravdu a milost na všechny... To je jediná Kristova církev, kterou vyznáváme ve Vyznání víry jako jednu, svatou, katolickou a apoštolskou.
((Srov.
Symbolum Apostolicum: Denz. 6-9 (10-30); Symb. Nic., Const.: Denz. 86 (150); coll. Prof. fidei Trid.: Denz. 994 a 999 (1862 a 1868).))
Po svém zmrtvýchvstání ji náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři (srov. Jan 21,17),
jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili (srov. Mt 28,18n),
a provždy ji postavil jako sloup a pevnou oporu pravdy (srov. 1 Tim 3015).
Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.
((Výraz „Svatá (katolická, apoštolská) římská církev“ je obsažen v Prof. fidei Trid., uv. m., a 1. vat. koncil, Věrouč. konst. o katol. víře
Dei Filius: Denz. 1782 (3001).))“
(
Lumen gentium, 8)
Kritici koncilních dokumentů namítali, že slovní spojení „subsistit in“ se může vztahovat nejen na Kristovu církev katolickou, ale i na jiná náboženství. Jenže precizní rozbor citovaného textu konstituce Lumen gentium takové tvrzení vylučuje. Uvedený dokument koncilu totiž podává charakteristiku jedině pravé církve, která může být aplikována jen a jedině na Kristovu katolickou církev. V konstituci Lumen gentium se konkrétně píše:
„
Jediný prostředník Kristus ustanovil a bez přestání udržuje svou svatou církev, společenství víry, naděje a lásky zde na zemi, jako viditelný organismus…“
Tato charakteristika se vztahuje pouze na Kristovu církev katolickou. Není možné vztahovat uvedený text například na Evangelickou církev augsburského vyznání, protože zakladatelem této církve nebyl Bůh, ale člověk Martin Luther. A už naprosto nelze vztahovat tento text na nekřesťanská náboženství, například na islám, protože ani toto náboženství nezaložil Bůh, ale člověk, prorok Mohamed.
My všichni víme, že
jedině Kristovu církev katolickou založil náš Pán Ježíš Kristus, který je pravý Bůh i pravý člověk zároveň. Také slovní spojení „
viditelný organismus“ se vztahuje pouze na Kristovu církev katolickou. V textu nacházíme i slovní spojení, že tato jedině pravá církev „
subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“
My všichni velmi dobře víme, že
jen a jedině Kristovu církev katolickou řídí Petrův nástupce, tedy papež a biskupové ve společenství s ním. Příslušníci ostatních křesťanských církví, jakož i příslušníci nekřesťanských náboženství nejsou řízeni papežem, tedy Petrovým nástupcem. Elementární logika tedy garantuje, že slovní spojení „
subsistit in“ se ve smyslu textu konstituce
Lumen gentium může vztahovat jen a jedině na Kristovu církev katolickou a přímo vylučuje, aby se vztahovala na jiné církvi a náboženství.
V deklaraci
Dignitatis humanae se uvádí:
„
Nejprve tedy posvátný sněm vyznává, že sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po níž lidé, když mu slouží, mohou dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti. Věříme, že toto jediné pravé náboženství je uskutečněno v katolické a apoštolské církvi, které Pán Ježíš svěřil úkol přinášet je ke všem lidem, když řekl apoštolům: ‘Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všecko, co jsem vám přikázal’ (Mt 28,19-20).
Všichni lidé pak mají povinnost hledat pravdu, především o Bohu a o jeho církvi, a poznanou pravdu přijmout a zachovávat.“
(
Dignitatis humanae, 1)
Ve smyslu textu je jediné pravé náboženství „uskutečněno v katolické a apoštolské církvi“. Opět můžeme konstatovat, že jediná církev, na kterou se vztahuje označení katolická, je Kristova katolická církev. Každá jiná církev se totiž od označení „katolická“ distancuje. V žádném případě nemůžeme tvrdit, že označení „katolická“ lze aplikovat na jiné křesťanské církve nebo na nekřesťanská náboženství.
Navzdory všem uvedeným faktům však Magisterium církve považovalo za správné jednou provždy vyřešit nedorozumění ohledně chápání slovního spojení „
subsistit in“. Situaci definitivně vyřešila Kongregace pro nauku víry v roce 2007 vydáním dokumentu s názvem
Responsa ad quaestiones de aliquibus sententiis ad doctrinam de Ecclesia Pertinentibus (
Odpovědi na otázky, týkající se některých aspektů nauky o církvi)
Obsah tohoto dokumentu tehdejší papež Benedikt XVI. ve zvláštní audienci prefektovi kongregace kardinálu Williamu Levadovi schválil, potvrdil a nařídil zveřejnit. Dokument je psán formou odpovědí na otázky, znepokojující pravověrné katolíky, a je k němu připojen komentář. Třetí otázka a odpověď na ni je v latinském originálu formulována následovně:
„
3. Quaeritur: Quare vocabulum ‘subsistit in’ et non simpliciter verbum ‘est’ adhibetur ?
Respondetur: Usus vocabuli retinentis plenam identitatem Ecclesiae Christi et Ecclesiae Catholicae doctrinam de Ecclesia non immutat...“ (1)
V neoficiálním českém překladu je to formulováno následovně:
„
Třetí otázka: Proč je použit výraz ‘subsistuje’ a nikoli jednoduše slovesný tvar ‘je’?
Odpověď: Užití tohoto výrazu, který indikuje plnou totožnost Církve Kristovy a katolické Církve, nemění nauku o Církvi...“ (2)
Čili Kongregace pro nauku víry oficiálním dokumentem s definitivní platností jednou provždy vyřešila spor a nad veškerou pochybnost potvrdila, že
Církev Kristova je totožná (!) s Kristovou katolickou církví!
Znovu tak potvrdila to, co formulovala již v roce 2000 v deklaraci
De Iesu Christi atque Ecclesiae unicitate et universalitate salvifica, jejímž autorem byl tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Tuto deklaraci dne 16. srpna 2000 svou apoštolskou autoritou schválil a nařídil zveřejnit papež Jan Pavel II. Oficiální český překlad deklarace vydal v témže roce Sekretariát České biskupské konference v Praze pod názvem
DOMINUS IESUS „O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve“.
V originálním latinském dokumentu je uvedeno:
„
Dominus Iesus, unicus Salvator, non quandam discipulorum communitatem adunavit, sed Ecclesiam instituit ut mysterium salvificum: Ipse est in Ecclesia et Ecclesia in Ipso est
(cfr Io 15,1 ss.; Gal 3,28; Eph 4,15-16; Act 9,5);
quapropter plenitudo mysterii salvifici Christi ad Ecclesiam quoque pertinet, quae modo inseparabili Domino suo coniungitur. Iesus Christus enim suam praesentiam suumque salutis opus in Ecclesia...
Sicut vero caput et membra corporis vivi haud quidem identificantur sed neque separari possunt, Christus et Ecclesia confundi sane nequeunt, sed invicem disiungi non possunt, ita ut unicum ‘Christum totalem’ constituant...
Quocirca, in conexione cum unicitate et universalitate mediationis salvificae Iesu Christi, tamquam veritas fidei catholicae firmiter credenda est unicitas Ecclesiae ab ipso conditae. Sicut unus est Christus, unum solummodo Corpus eius exstat, unaque eius Sponsa: ‘una Ecclesia catholica et apostolica’.
(Symbolum fidei: DS 48. Cfr BONIFATIUS VIII, Bulla Unam Sanctam: DS 870-872; CONC. VAT. II, Const. dogm. Lumen gentium, n. 8)“ (3)
Oficiální český překlad citovaného textu je následovný:
„
Pán Ježíš, jediný Spasitel, nezřídil pouhé společenství učedníků, nýbrž založil církev jako tajemství spásy: on sám je v církvi a církev je v něm
(srov. Jan 15,1..; Gal 3,28; Ef 4,15-16; Sk 9,5);
proto plnost Kristova tajemství spásy patří i církvi, nerozlučně spojené se svým Pánem. Ježíš Kristus totiž je dále přítomen a pokračuje v díle spásy v církvi... A tak jako jsou hlava a údy živého těla, i když se neztotožňují, od sebe neoddělitelné, tak Kristus a církev nemohou být směšováni, ale ani oddělováni... Proto v souvislosti s jedinečností a univerzalitou spásonosného prostřednictví Ježíše Krista je nutno jakožto v pravdu katolické církve pevně věřit v jedinečnost církve, kterou založil. Jako je jeden Kristus, tak existuje pouze jedno jeho tělo a jedna, jediná jeho Nevěsta: ‘jedna, jediná, katolická a apoštolská církev’.
(Symbolum maius Ecclesiae Armeniacae : DS. Srov. Bonifác VIII, Unam sanctam : DS 870-872; 2. vatikánský koncil, věroučná konstituce
Lumen gentium, 8)“ (4)
Pro ilustraci uveďme ještě další citace textů v dokumentech DVK, které jednoznačně potvrzují výjimečné postavení Kristovy katolické církve jako jediného pravého náboženství.
V konstituci
Lumen gentium je uvedeno:
„
Posvátný sněm věnuje pozornost na prvním místě katolickým věřícím. Na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným ve svém těle, církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu (srov. Mk 16,16; Jan 3,5)
potvrdil zároveň i nutnost církve, do které lidé vstupují křtem jako branou. Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat. Do církevní společnosti jsou plně začleněni ti, kdo mají Kristova Ducha a přijímají její celé zřízení a všechny prostředky spásy v ní ustanovené, a v jejím viditelném organismu se spojují s Kristem – který ho řídí prostřednictvím papeže a biskupů – svazky vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství.“
(
Lumen gentium, č. 14).
V dekretu
Dignitatis humanae DVK deklaruje:
„
Katolická církev je totiž z Kristovy vůle učitelkou pravdy. Jejím úkolem je hlásat a autenticky učit pravdu, kterou je Kristus, a zároveň ze své autority vyhlašovat a potvrzovat zásady mravního řádu, vyplývající z lidské přirozenosti.“
(
Dignitatis humanae, 14)
V dekretu
Unitatis redintegratio prohlašuje DVK, že:
„
jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy. Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“
(
Unitatis redintegratio, 3)
DVK jednoznačně potvrdil povinnost katolické církve ohlašovat evangelium a přivádět do lůna Kristovy katolické církve všechny nekatolíky.
Již v jednom z prvních dvou koncilových dokumentů, které byly schváleny a zveřejněny 4. prosince 1963, v dekretu
Inter mirifica, koncil deklaruje:
„
Katolická církev byla založena Kristem Pánem k tomu, aby přinášela spásu všem lidem, a proto pociťuje naléhavou nutnost hlásat evangelium.“
(
Inter mirifica, 3)
V každém případě však platí, že ve smyslu dokumentů současného Magisteria církve je jediná pravá Církev Kristova totožná s katolickou církví! Toto učení zůstává a musí zůstat neměnné.
Karol Dučák
Použité prameny:
(1) Congregatio pro Doctrina Fidei. Responsa ad quaestiones de aliquibus sententiis ad doctrinam de Ecclesia pertinentibus, 29. 06. 2007. In: AAS 99 (2007), s. 607.
(2) Odpovědi na otázky, týkající se některých aspektů nauky o církvi. In: kardinal.cz. Dostupné z:
https://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=135.
(3) CONGREGATIO PRO DOCTRINA FIDEI. DECLARATIO De Iesu Christi atque Ecclesiae unicitate et universalitate salvifica. AAS 92 (2000), n. 16, s. 756-757.
(4) Deklarace DOMINUS IESUS „O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve“, č. 16. Vydal Sekretariát České biskupské konference, Praha 2000 (pro vnitřní potřebu). In: kardinal.cz. Dostupné z:
https://www.kardinal.cz/res/archive/013/001432.pdf?seek=1192437967.
