Nikdy nikoho nesuďme / Modlitba za milost prokazovat milosrdenství
Z promluvy otce Dominika Chmielewskeho:
... Kolikrát jsme o někom řekli: ,,Ty blbe…, ty idiote…” Když takto o někom mluvíme, soud nás nemine. Možná jsme takto o nikom nahlas nemluvili, ale v srdci takto uvažujeme. V moci jazyka je život a smrt, prokletí nebo požehnání. Náš jazyk nás může zatratit, nebo nás může zachránit.
Bůh chce učinit nové věci v našich srdcích
Otevřeme-li své srdce Pánu Bohu, začnou se dít zázraky. Přesně tak, jak to udělala Panna Maria. Její srdce bylo neustále v pohotovosti, připravené reagovat na volání Boha. Nestačí být jen připravený, je potřeba odevzdat své srdce Bohu a důvěřovat mu. Maria to vyjádřila slovy ,,Ať se mi stane podle Tvého slova.” Bůh může přijít kdykoli, i v té nejméně očekávané chvíli. Proto musíme být připraveni. Bůh na nás chce vylít své milosrdenství. Chce nás naučit milovat tak, jak On miluje nás. Jenže jsou zde překážky a tyto překážky jsou naše hříchy.
Milovaní, nikdy nikoho nesuďme, protože se můžeme velmi mýlit
Porovnáváme se s ostatními lidmi? Tendence srovnávat se je v nás hluboce zakořeněna. Jednoduše soupeříme s jinými lidmi a když v tomto porovnávání zvítězíme, začne v nás růst pýcha, začneme se vyvyšovat nad druhé. Když z toho srovnání vyplyne, že jsem horší, začneme v našem srdci mít závist a začne koloběh pomluvy. Neděláme to i my? Podívejme se do svého nitra, nebojme se přiznat si hříchy. Když se zlo pojmenuje a odhalí, ztrácí svou moc. Musíme si uvědomit, že lidi, které pomlouváme, neznáme do hloubky. Neznáme jejich příběh, jejich trápení, jejich životopis. Nevíme, čím si procházejí. Kdo ví, jak bychom se my chovali v jejich situaci. Proto namísto pomlouvání, zkusme se za ně pomodlit a vyprosit jim milosti od Pána.
O. Dominik Chmielewski ve své přednášce pokračuje vyprávěním příběhu, který zažil:
V jednom centru pro mládež byl chlapec. Stále po mši svaté zůstával sám v kapli a čekal až všichni odejdou. Když tam byl sám, zapálil si cigaretu, přišel ke kříži a uhasil ji tím, že ji přiložil na Kristovo tělo na kříži.
Jednou ho chytili a odtáhli ho ke kněžím a začali na něj žalovat. Posuzovali ho a neznali jeho příběh.
Jenže tenhle kluk prožil velmi těžké dětství. Jeho otec byl alkoholik, každé ráno před odchodem do práce už byl opilý, pokaždé si zapálil cigaretu a poté ji uhasil na těle své ženy. A tenhle kluk to musel pozorovat celé své dětství dennodenně.
Modlil se, aby Bůh zabil toho muže, aby už neubližoval jeho matce. Ale Bůh ho nevyslyšel. A tento chlapec žil zbytek života v nenávisti vůči Bohu. Nenáviděl ho za to, že nechal jeho matku tak moc trpět. Nikdo neznal jeho příběh a každý ho posuzoval.
Bůh se na nás dívá očima Lásky
Ježíš říká, že odsouzení, které začíná v našem srdci a vychází z našich úst bude souzené. Jedině Bůh může soudit. Jen On vidí do srdce každého jednoho z nás. ,,Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni."
(Matouš 5:22)
Kolikrát jsme o někom řekli: ,,Ty blbe…, ty idiote…” Když takto o někom mluvíme, soud nás nemine. Možná jsme takto o nikom nahlas nemluvili, ale v srdci takto uvažujeme. V moci jazyka je život a smrt, prokletí nebo požehnání. Náš jazyk nás může zatratit, nebo nás může zachránit. Zamysleme se nad tím a místo posuzování druhých se za ně raději modleme. Není nic horšího než soudit druhé. Když posuzujeme a všímáme si hříchů druhých lidí, zapomínáme na ty své. Neposuzujme druhé, místo toho posuzujme své hříchy, které známe.
Jen Bůh může soudit, On zná dokonale nitro každého jednoho z nás. Jeho soud nás nemine. Bůh bude jinak soudit biskupa, jinak kněze, jinak učedníka, jinak nemocného, jinak starého, jinak mládence. Jedině Bůh sám rozumí všemu a jedině On může spravedlivě soudit. Když soudíme my, vidíme jen hřích Ale pokání už ne. Bůh vidí všechno. Buďme pokorní a prosme Boha, aby nám dal taková milující srdce, jaké má On, aby nám dal takové oči, co vidí dobro v každém člověku, abychom se na lidi kolem nás nedívali jako na konkurenci, ale jako na bratry a sestry se kterými chceme jednou přijít do věčnosti k Bohu.
Modlitba za milost prokazovat milosrdenství svým bližním
„Toužím se celá proměnit ve Tvé milosrdenství
a být živým obrazem Tebe, ó, Pane.
Ať ta největší Boží vlastnost, jeho nepochopitelné milosrdenství,
přejde skrze mé srdce a duši na mé bližní.
Pomoz mi, ó, Pane, aby mé oči byly milosrdné,
abych nikdy nepodezřívala a nesoudila podle vnějšího zdání,
ale všímala si toho, co je v duších mých bližních
hezké a přicházela jim na pomoc.
Pomoz mi, aby můj sluch byl milosrdný,
abych byla vnímavá k potřebám mých bližních,
aby moje uši nebyly lhostejné
vůči bolestem a stonání bližních.
Pomoz mi, Pane, aby můj jazyk byl milosrdný,
abych nikdy nemluvila špatně o bližních,
ale pro každého měla slovo útěchy a odpuštění.
Pomoz mi, Pane, aby moje ruce byly milosrdné
a plné dobrých skutků,
abych uměla svým bližním dělat jen dobře
a sama si vybírala těžší, namáhavější práce.
Pomoz mi, aby moje nohy byly milosrdné,
abych vždycky spěchala pomáhat bližním,
přemáhajíc vlastní únavu a ustatost.
Mým pravým odpočinkem je služba bližním.
Pomoz mi, Pane, aby mé srdce bylo milosrdné,
abych uměla spolucítit s utrpením bližních.
Nikomu neodmítnu své srdce.
Budu upřímná i vůči těm, o kterých vím,
že budou zneužívat mé dobroty
a sama se ukryji v nejmilosrdnějším Ježíšově Srdci.
O vlastních utrpeních budu mlčet.
Ať jsi Tvé milosrdenství odpočine ve mně,
ó, Pane můj… Ó, Ježíši můj, přeměň mě na sebe,
neboť Ty můžeš všechno“
(Den. 163).
Zpracovala: Soňa Jurčišinová podle přednášky P. Dominika Chmielewskeho, kterou najdete zde:
Online ve světě: Dominik Chmielewski – Soud Boha a soud člověka (2. část)
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
