Těžká je situace člověka, který je slepý. Slyšeli jste to i v dnešním evangeliu, kdy u cesty seděl slepec a začal křičet za Ježíšem. Nechtěl nic jiného, než aby viděl, což je pochopitelné. Vždyť slepec nejen že není schopen se orientovat v prostoru, ale sám se nedokáže postarat ani o vlastní živobytí.
To, čím je fyzická slepota, tím je i vnitřní slepota člověka, který nevidí žádná životní východiska ze svých problémů. Mnozí právě pro vnitřní slepotu nedokážou žít a orientovat se v životních situacích.
A tak přicházejí k nám rozličné těžké zprávy o neštěstích lidí, které se velmi množí. Zdá se však, že do té vnitřní slepoty nám pomáhají ti, kteří záměrně vyvolávají chaos a dezorientují lidi strašením v ulicích.
Fyzická slepota způsobuje dezorientaci ve vnějším prostředí, ale i vnitřní slepota uvádí nás do dezorientace mysli, která tak jako u slepců není schopna reálně vnímat skutečnosti.
Napomáhá tomu strach a stokrát opakovaná lež šířená mediálně i naučenými pokřiky v ulicích.
I do této situace našich dnů, chce vstoupit Ježíš svým uzdravujícím pohledem, jenže mnozí už neprosí: "
Ježíši dej, abych viděl!"(Lk 18,35-43).
Každý zaslepený propagandou si myslí, že on dobře vidí. Proto Ježíš napomíná: "
Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte ´vidíme´. A tak váš hřích zůstává´" (Jan 9,41). Vždyť Boží přikázání jsou nám zřejmá, proto nemůžeme mít výmluvu, když se rozhodujeme jinak – a to ve smyslu liberálního pohledu na život, a ne ve smyslu pokání.
Ježíš otevírá oči těm lidem, kteří s pokorou prosí, jako slepec u Jericha, ne těm, kteří již mají odpovědi připravené od jiných.
Vskutku si potřebujeme uvědomit, že
víc, než se spoléhat na lidi, je třeba v tichu modlitby hledat řešení u Boha, neboť jen on dává světlo našim očím.
Často se církvi vyčítalo, že je tmářská, ale
ve tmě mohou být jen ti lidé, kteří nevidí svět z perspektivy Božího zákona, neboť podlehnou dobovým úletům.
Dnes už vskutku není čas na experimentování s Božím slovem, ale je čas na striktní zachovávání toho, co nám bylo dáno Božím zákonem a promulgováno na Sinaji. Každý odklon může pro člověka znamenat riziko vnitřní tmy a slepoty. A tak ne velké teologické úvahy, nýbrž jednoduché zachovávání přikázání nás může vrátit ke světlu poznání.
Zde si vzpomínám na známého Charlese Foucolda, který žijíc ve vnitřní tmě hříchu, zašel za knězem a žádal ho o debatu. Kněz však před sebou viděl zuboženou lidskou existenci a tak mu striktně řekl - ne debatu, ale klekněte a vyzpovídejte se!
Charles de Foucold po zpovědi přiznal, že získajíc rozhřešení už nepotřeboval mluvit o Bohu, neboť ho s radostí cítil ve svém srdci.
Dnešní svět potřebuje světlo, které k nám přichází skrze pokání, a ne přes mudrování. Slepota ducha se nedá zničit nadáváním na jiné, nýbrž jen hlubokým pohledem do svého nitra a upřímným pokáním bez snahy po pomstě.
Prosme o toto světlo poznání v chaosu těchto dnů, aby svět nemusel skončit v prachu a kouři zbraní a ve tmě kletby i odsouzení.
Svěřme do ochrany Boží Matky své životy a modleme se o světlo správného vidění současného dění a to slovy slepce u Jericha: "
Pane dej, abych viděl!"
+Milan
(35. Ne. po Pätdesiatnici)
Převzato z
Vladyka Milan odpovedá , 19. 1. 2025
