,,
ADORACE je průsečíkem dvou pohledů: KRISTOVA a NAŠEHO. I když náš pohled někdy slábne, Jeho pohled nikdy nezklame,“ píše o. Raniero Cantalamessa, bývalý kazatel papežského domu.
Jednoduché setrvání pod Ježíšovým bdělým pohledem se může jevit jako nečinnost, ale není tomu tak.
„
Síla Jeho pohledu“ (píše sv. Gertruda) „
má za následek pokorné uznání vlastní slabosti a hříšnosti, radost z velikosti Jeho milosrdenství, uzdravení z tvrdosti a necitlivosti, schopnost přijímat různé milosti a plnit Boží vůli.“
Svatá Gertrůda dále napsala, že je to právě samotný Ježíš, který si velmi váží a odměňuje každý náš pohled na Jeho Eucharistickou tvář: „
Kolikrát se člověk podívá s láskou a úctou na Hostii, která je mým Tělem a Krví, tolikrát zvětší své budoucí zásluhy . V Božím království okusí radost, i novou a zvláštní odměnu za každý pohled upřený na Nejsvětější svátost.“
Není adorace na zemi zárukou a příslibem vidět Boha v nebi?
Tělo, pocity a myšlenky nejsou schopny pochopit nepředstavitelnou realitu adorace, která nás přivádí do společnosti s Ježíšem.
I když můžeme být při adoraci unavení a někdy i sklíčení, nic z této doby není ztraceno, protože během adorace zůstáváme pod Jeho pohledem, a také právě tam Mu dáváme příležitost radovat se z pohledu na nás. Tato pravda nás nepochybně přesahuje. Ale zároveň nás nutí uvědomit si neocenitelnou hodnotu, kterou v Jeho očích představujeme.
Text a obrázek připravil: Mikuláš Maria Lipták - Rytíř Neposkvrněné
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 9. 1. 2024 naleznete
zde.
