Svatý Tomáš má pro sjednocující se Evropu dvojí význam:
jako osobní vzor pro utváření
politické osobnosti v procesu
současných proměn a jako myslitel, který vyslovil univerzální
ideový program.
Tomáš Morus se narodil
6. února 1478 v Cheapside, historické čtvrti Londýna nedaleko
Toweru, kde zemřel mučednickou smrtí 6. července 1535.
Tomášův otec byl advokátem,
v pozdějších letech soudcem.
Jeho matka Anežka Grangerová
zemřela, když byl ještě dítětem,
a zanechala po sobě šest dětí.
Ve dvanácti letech odchází do
koleje sv. Antonína a stává se
pážetem ve službách kardinála
Mortona. Tento moudrý stařec
brzy rozpoznal, jak je Tomáš
inteligentní a nadaný a doporučil, aby byl jako 14letý vyslán
do Oxfordu. Tam studoval literaturu a filozofii. Dva roky
později začal studium práva na
specializované právnické škole
New Inn v Londýně. Současně
se podílel na životě humanistických kruhů. John Colet, jeho duchovní vůdce, mu doporučil, aby při snaze o dokonalost neopouštěl svět, ale oženil
se a vykonával svou práci pro
město Londýn, účastnil se politického života a pokračoval
v klasickém studiu k větší slávě
Boží a církve.
V roce 1505 se oženil s Janou Coltovou, s nímž měl čtyři
děti.
Po skončení právnických
studií byl Tomáš zběhlým a vyhledávaným právníkem. V roce
1504 jako 26letý právník se
těšil tak dobré pověsti, že byl
zvolen do parlamentu. Ve sněmovně se staví proti finančním
nárokům krále Jindřicha VII.
pro jeho rodinu. Morus prosadil
v parlamentu veto proti královu návrhu uložit k tomu účelu
poddaným zvláštní daň. V roce
1505 je již členem »Mercer’s
Company«, čili člověkem, který se těší důvěře londýnských
kupců se suknem a hedvábím
a vede jejich právní záležitosti.
V lednu 1510 vstupuje jako jeden z představitelů města Londýna do prvního parlamentu
za Jindřicha VIII., který nastoupil na trůn v roce 1509.
Osm měsíců později je zástupcem policejního ředitele města
(Under-Sheriff) čili jedním ze
dvou právníků, kteří pomáhají
starostovi v otázkách městské
jurisdikce. Po dobu osmi let
předsedá každý čtvrtek ráno
zasedání soudu, dokud tato
instituce nepřešla v roce 1518
z městské do královské moci.
Politická činnost
V roce 1517 byl jmenován
členem královské rady, v dalším
roce se vzdal různých závazků
v City a věnoval se výlučně službě králi a dvoru. V té době byl
stálým průvodcem Jindřichovi
a Kateřině, kteří oceňovali bystrost jeho úsudku, vynikající
a všestrannou erudici, loajálnost a harmonické vystupování.
Král jej obdařil důvěrou a svěřoval mu četné úkoly. V průběhu prvních tří let služby králi
od roku 1518 do roku 1521 byl
Morus Master of Requests (vedoucí soudu pro řešení sporů
mezi bohatými a chudými), Priv.
Councillot (tajný rada), Treasurer of Excherquer (správce
pokladu). V roce 1520 doprovázel krále Jindřicha VIII. při
jeho jednání o dohodě s císařem
Karlem v Canterbury a dále při
setkání s francouzským králem
Františkem I. 2. května 1521 ve
věku 43 let byl jmenován vicekancléřem a obdržel šlechtický
titul. Od té doby se nazývá Sir
Thomas, v oficiálních listinách
připojuje titul Knight (rytíř).
Řídí tento úřad téměř pět let.
5. října 1529 byl Morus, dosud kancléř vévodství Lancaster,
povýšen do stavu lorda kancléře
Anglie.
Mučedník pro víru
23. října 1529 se stal Tomáš
Morus kancléřem místo kardinála Wolsye, a to i přes to, že
důrazně napomínal krále, že
nemůže souhlasit s jeho úmyslem zrušit svůj sňatek s Kateřinou. Král zpočátku respektoval Tomášovo svědomí a ten
se zcela věnoval povinnostem
spojeným s vyřizováním zanedbaných záležitostí královské
kanceláře. Pokud šlo o králův
rozvod, zastával Tomáš Morus
postoj, že jako světský člověk
se nemá vměšovat do věcí, které spadají do kompetence církve. Ale parlament, který zahájil
sám Morus jako kancléř, se
záhy změnil v nástroj krále,
kterým si Jindřich posloužil,
aby zlomil moc kléru, a přinutil parlament uznat jeho nové
manželství s Annou Boleynovou. 15. května 1532 byl klérus
přinucen přijmout Act of Submission (Ústavu podřízenosti),
která delegovala bezpodmínečně správu církevních záležitostí samému králi. Morus
dělal všechno pro to, aby tomu
zabránil, a když se to stalo
nevyhnutelným, podal demisi
ze svého úřadu.
Morova rodina nepochopila,
proč se zřekl závazků, z nichž
plynul jeho hlavní příjem. Tomáš si byl vědom nebezpečí,
jakému se vystavuje, když nepodporuje krále, ale povzbuzoval svou rodinu svým humorem
a připravoval ji na konečné
rozloučení.
11. července 1533 prohlásil
Klement VII. královo manželství s Annou Boleynovou za
neplatné. 13. dubna 1534 byl
Tomáš povolán do paláce Lambeth, aby složil přísahu na Act,
a uznal tím platnost druhého králova sňatku. Tomáš přistoupil
ke svaté zpovědi a svatému přijímání a rozloučil se s rodinou,
protože tušil, že se s ní již neshledá. 17. dubna byl uvězněn
v Toweru.
Ve vězení strávil 15 měsíců
a připravoval se na smrt. Napsal
tehdy řadu duchovních spisů,
které jsou výrazem jeho hluboké zbožnosti a vztahu k utrpení Pána Ježíše. Kromě fyzického utrpení spojeného s vlhkostí,
chladem a nepohodlím vězení
musel snášet nepochopení ze
strany rodiny, zvláště manželky,
která nechápala, proč se zdráhá
uznat něco, co přijali všichni
biskupové a učenci v království.
1. července 1535 byl odsouzen na základě nového zákona,
který jej obviňoval z velezrady,
protože nechtěl uznat krále jako
nejvyšší hlavu církve v Anglii.
Když si vyslechl rozsudek, prohlásil ve skvělé obhajobě před
soudem, že pravým důvodem
jeho odsouzení je nesouhlas
s královým sňatkem. Byl popraven 6. července.
Význam pro Evropu
Svatý Tomáš má pro sjednocující se Evropu dvojí význam:
jako osobní vzor pro utváření
politické osobnosti v procesu
současných proměn a jako myslitel, který vyslovil univerzální
ideový program.
Ideový program sv. Tomáše
Mora obsahují jeho spisy a především jeho životní rozhodnutí. Univerzalistický program
jeho »Utopie« kromě nárysu
ideálního státu na neexistujícím
ostrově vychází z tehdejších
evropských reálií a vede k evropské realizaci. Přitahoval jak
přívržence osvícenského absolutismu, tak utopické i »vědecké«
socialisty. Díky všestrannému
významu obsahují jeho díla inspirace pro různé humanistické
ústavy, zvláště pro demokracii.
Odepření přísahy na »Act of
Submission« bylo aktem obrany
evropské jednoty, opírající se
o jednotu církve. Tomáš Morus
byl zapřisáhlým odpůrcem reformace nejen z důvodů náboženských, ale také z důvodů
týkajících se charakteru státu
a společnosti.
V odpovědi na urážky, jimiž Luther zahrnul krále Jindřicha VIII. (1523), Tomáš Morus
napsal: »...je lépe, aby společnost měla nedobré vůdce, než
aby neměla žádné. Je moudřejší
papežství reformovat, než je
zničit.«
Jan Jarco