V německy mluvících zemích zanechal hluboké stopy.
Dne 21. prosince si církev připomíná světce, který byl vynikající osobností v době reformace a katolické reformy.
Papež Lev XIII. ho označoval dokonce za „druhého apoštola Německa“ po svatém Bonifáci.
Stal se známým především svými katechismy.
Původ, dobré školní
vzdělání, jezuita
Pieter Kanijs (polatinštěno Canisius) se
narodil 8. května 1521 v Nijmegenu. Toto
město tehdy patřilo k Německu, k vévodství Geldern, k diecézi Kolín nad Rýnem.
Jeho otec byl právník a dlouholetý starosta
města. Matka zemřela, když bylo Petrovi
pět let. Jako čtrnáctiletý přišel do Kolína,
aby tam studoval na gymnáziu a potom na
univerzitě. Jeho duchovní vůdce ho uvedl mezi teology, u nichž se seznámil s jezuity. Potom, co vykonal u jezuity Petera
Fabera (také Pierre Favre) exercicie, rozhodl se, že vstoupí do nově založeného jezuitského řádu. Petr Kanisius je považován za prvního jezuitu v Německu. V roce
1546 byl vysvěcen na kněze.
Potom cestoval na příkaz biskupa
z Augsburgu na koncil v Tridentu. Řád
ho pak poslal roku 1547 do Říma a odtud
jako vychovatele do Messiny. Před zakladatelem řádu, svatým Ignácem z Loyoly,
složil v roce 1549 v Římě slavnostní sliby
jako osmý jezuita. Krátce potom dosáhl
svého teologického doktorátu v Boloni.
Kazatel, katecheta, zakladatel
jezuitských kolejí
Po dvouletém pobytu v Itálii ho nutně potřebovali severně od Alp. Na prosby vévody Viléma IV. Bavorského, který
byl rozhodným odpůrcem reformace, byl
poslán do Ingolstadtu, kde působil v letech 1549–1552 jako rektor, profesor teologie a kazatel.
V letech 1552–1556 působil světec ve
Vídni, kde byla situace ještě obtížnější než
v Bavorsku. P. Petr, který byl houževnatý,
se nedal odstrašit. Když zemřel biskup, stal
se dokonce administrátorem diecéze. Jeho zakladatel řádu, P. Ignác, potom u papeže zabránil, aby se P. Petr Kanisius stal
proti své vůli biskupem.
Potom odešel P. Petr do Prahy, kde
v roce 1556 otevřel jezuitskou kolej. Jezuitskými kolejemi chtěl dlouhodobě přispět
k obnově katolické církve. Další založil
v Mnichově (1560), Innsbru cku (1562),
Dillingenu (1563), Würzburgu (1567),
v Hall in Tyrol (1569) a jako poslední ve
Freiburgu (1580).
Neúnavný světec působil velmi mnohostranně. Byl dómským kazatelem ve Vídni, Praze a Augsburgu. V této době přijal
také úřad provinciála v Horno německé
provincii. Tenkrát k ní patřily také země
Rakousko a Švýcarsko. Zúčastnil se dvou
generálních kongregací svého řádu v Římě, byl činný také jako diplomat v církevních službách a byl poradcem koncilu v Tridentu.
Vedle své činnosti jako rozvážný představený zůstal stále duchovním, učitelem
a katechetou. Právě katechetické vyučování mu velmi leželo na srdci. Učil neúnavně v soukromých domech, kostelech a školách.
Laskavý protireformátor
S velkou prozíravostí organizoval Kanisius svůj řád v počínající protireformaci. Jeho angažovanost určitě přispěla podstatně k tomu, že se Rakousko a velká část
jižního a západního Německa nepřipojila
k Lutherově reformaci. V epoše velkých
výměn názorů polemizoval nikoliv proti
reformátorům, jak to bylo obvyklé u mnoha jeho současníků. Spíše zastával přímo
a srdnatě svoje stanovisko. Viděl mnohé
nepřístojnosti v církvi a také prosazoval
reformy. Ale byl si jasně vědom toho, že
reforma církve musí začít zevnitř. Světec
si získal úctu svým laskavým přístupem.
Například nikdy nemluvil o svých protivnících jako o kacířích a bludařích. Označoval je jako „nové učitele s jejich novými naukami“.
Hluboká spiritualita
Charakteristické pro jeho spiritualitu
bylo jeho hluboké přátelství s Kristem.
Tak si zapsal do svého deníku 4. září 1549:
„Potom jsi mi hned ve své nejsvětější Hrudi otevřel své Srdce. Bylo mi, jako bych
je viděl bezprostředně před sebou. A Ty
jsi mi poručil pít z tohoto poháru tím, že
mě zveš, abych čerpal z Tvých pramenů
vodu své spásy, můj Vykupiteli.“
Papež Benedikt XVI. o něm řekl: „Přátelství s Ježíšem, které je středem jeho
osobnosti a je živeno láskou k Bibli, svátostem a církevním otcům, se zřetelně pojilo s vědomím, že je v církvi pokračovatelem poslání apoštolů.“
„Otec katechismu“
Aby mohl čelit náboženským nepřístojnostem své doby, zdůrazňoval Kanisius nutnost a nezastupitelnost základního vzdělání. Pro něho bylo základem
vyučování o víře v kostelech a ve školách.
K jeho nejvíce působivým dílům patří tři katechismy pro různé skupiny obyvatel: Velký, Střední a Malý katechismus.
V roce 1555 se objevil ve Vídni Velký
katechismus v latinské řeči pod názvem
„Summa doctrinae christianae“ (Sbírka
křesťanského učení). O rok později se objevil také v němčině. Svými 213 otázkami
a podrobnými odpověďmi byl určen především studentům na univerzitách a vyšších školách.
V roce 1556 následoval Malý katechismus s 59 otázkami v šesti hlavních kapitolách. Ve svém prvním vydání nevyšel ještě
jako samostatná kniha, nýbrž jako příloha latinské gramatiky.
K nejdůležitějším katechismům tehdejší doby patřil Střední katechismus, který se objevil roku 1558 v Kolíně nad Rýnem pod titulem „Kleiner katholischer
Katechismus“ (Malý katolický katechismus). Se svými 124 otázkami a odpověďmi představoval největší výtah sbírky.
Byl zamýšlen především pro středoškoláky. Můžeme jenom žasnout, že v Kanisiově době vyšlo více než 200 vydání jeho
katechismu. Až do 19. století to bylo dalších 300 vydání. Následně se učilo mnoho generací jeho „canisi“ neboli důležité
věty z katechismu zpaměti.
Poslední etapa života
V letech 1580–1597 žil ve Švýcarsku,
kde založil Kolej sv. Michaela ve Fribourgu. Také tam byl především kazatelem a až
do doby několika málo dnů před smrtí byl
činný zvláště jako spisovatel, i když ho roku 1591 zastihl záchvat mrtvice.
Věrný bojovník Boží zemřel 21. prosince 1597 po bohatě naplněném životě.
Úcta k němu
Po své smrti byl pochován nejprve
pod hlavním oltářem kolegiátního kostela sv. Michaela ve Fribourgu. Později mu
byla zasvěcena vlastní pohřební kaple.
V roce 1864 byl papežem Piem IX. blahořečen, roku 1925 byl pak svatořečen Piem XI. a povýšen na učitele církve.
Je patronem diecéze Innsbruck zřízené v roce 1964 a katolické školské organizace v Německu.
Ze Schweizerisches Katholisches
Sonntagsblatt 8/2013 přeložil -mp-
(Redakčně upraveno)
