Dar jména svatého Josefa.
O tom, jak jsou jednotlivým lidem lidsky či božsky dávána jména, učí nejvýš učeným způsobem svatý Tomáš, když v Třetí
části, v druhém článku 37. otázky praví:
Jména, která dávají lidé, mají svůj původ
v nějaké vlastnosti toho, jemuž se jméno
dává; nebo v času, jako se dávají jména
některých svatých těm, kteří se narodí
na jejich svátky; nebo v příbuzenství, jako když se synovi dává jméno otcovo: tak
chtěli Jana Křtitele pojmenovat jménem jeho otce Zachariáše, ne však jménem Jan,
protože nikdo z jeho příbuzenstva nebyl
tímto jménem pojmenován, jak se praví
v první kapitole Lukášova evangelia; nebo také v události, jako Josef pojmenoval
svého prvorozeného a řekl: „Bůh mi dal
zapomenout na všechno mé trápení,“ (Gn
41,51); nebo také v nějaké charakteristice toho, jemuž se jméno dává, jako v Gn
25,25 se praví, že poněvadž ten, který vyšel jak první z matčina lůna, byl „ryšavý a chlupatý jako koží šek, byl pojmenován Ezau,“ což se překládá jako červený.
Avšak jména, která jsou některým lidem
dána Bohem, vždy značí nějaký nezasloužený dar, daný jim Bohem, jako v Gn 17,5
bylo řečeno Abrahámovi: „Tvé jméno bude Abrahám, protože jsem tě ustanovil otcem mnoha pokolení,“ a v Mt 16,18 bylo
řečeno Petrovi: „Ty jsi Petr a na té skále
zbuduji svou církev.“
Jsme tak přesvědčeni, že jsou tři důvody, proč snoubenci nejsvětější Matky Boží bylo Bohem dáno jméno Josef.
Prvním důvodem je předcházení předobrazu. Neboť Josef, Jákobův syn, o němž
se vyprávějí různé věci v mnoha kapitolách knihy Geneze, ve věrnosti, kterou
zachoval svému pánu, když se neodvážil nečistě se dotknout své paní, následně svou čistotou, svým odhalováním tajemství i tím, jak mu byla svěřena správa
věcí, jak uchoval pokrm a jak vedl zemi,
byl předobrazem svatého Josefa, jak to
dosvědčuje učitel Albert Veliký v knize
Missus est, v kapitole 48.
Druhým důvodem je sled událostí. Sice nám zůstává skryté, jakým způsobem
byl tento spravedlivý pojmenován Josef,
neboť Písmo svaté o tom mlčí. Je však
nicméně jasné, že když byl snoubencem
Matky Boží a byl považován za otce Božího Syna, jistě svým obdarováním předčil dary udělené Abrahámovi, Jákobovi
a Petrovi. A jestliže jim byla jména Bohem udělena, jsme přesvědčeni, že totéž
musíme věřit o Josefovi.
Třetím důvodem je význam jména.
Jméno Josef se totiž vykládá jako rozmnožení či přidání, takže v Gn 30,24
se praví: „Dala mu jméno Josef a dodala: »Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna.«“ Proto Albert Veliký na místě,
které jsme uváděli výše, říká: „Vlastnost
a význam tohoto jména, které znamená
vzrůst, nikomu jinému neodpovídají tak
dokonale jako jemu, kterému bylo stanoveno, že vzhledem k sobě samému, vzhledem k bližnímu a vzhledem k Bohu bude
vynikat vzrůstem ctností, slávou pověsti,
úctou a láskou lidí, důvěrností s Matkou
Boží a podle obecného považování božským otcovstvím.“ (4) Tolik Albert Veliký.
Tyto tři důvody vykládá také svatý Bernard, když ve svém kázání na Missus praví:
„Josef nebyl manželem Matky, ani otcem
Syna, ačkoliv z určitých nutných důvodů
tak měl být nazýván a za obojí pokládán.
Z tohoto označení, jímž byl poctěn od Boha (i když jen v nevlastním smyslu), takže mohl být nazýván a pokládán za otce Boha, a také z jeho vlastního jména,
které se vykládá jako »rozhojnění«, můžeš usuzovat, jaký člověk byl tento Josef.
Vzpomeň si také na onoho velkého patriarchu, jenž byl kdysi prodán do Egypta,
a věz, že snoubenci Mariinu bylo dáno
nejen nosit jeho jméno, nýbrž i dosáhnout stejné čistoty, nevinnosti a milosti.
A jestliže onen Josef byl z bratrské nenávisti prodán a odveden do Egypta, a tak
předobrazoval Ježíšovo prodání, tento
Josef, utíkaje před Herodovou nenávistí,
Krista do Egypta odnesl. Onen se odmítl
spojit s paní, aby zachoval věrnost pánu.
Tento, když poznal, že jeho paní je Matkou jeho Pána a pannou, věrně ji opatroval a sám zachoval zdrženlivost. Onomu
bylo dáno pochopit tajemství snů, tomuto
bylo dáno poznání posvátných nebeských
tajemství a účast na nich. Onen uchoval
obilí ne pro sebe, nýbrž pro všechen lid;
tento opatroval živý Chléb z nebe jak pro
sebe, tak pro celý svět. Není pochyb, že
tento Josef, jemuž byla zasnoubena Matka Spasitelova, byl dobrý a věrný člověk.
Říkám, že to byl služebník věrný a moudrý, jejž ustanovil Pán, aby těšil jeho Matku a aby živil jeho tělo; zkrátka jeho jediného na zemi vybral jako nejvěrnějšího
pomocníka svého velkého úradku.“ Tolik Bernard.
Z latinského originálu
„Summa de donis Sancti Ioseph“
(Romae: ex Typographia polyglotta
Sacrae Congregationis
de Propaganda Fide, 1887)
přeložil fr. Štěpán Maria Filip OP