Můžeš poukázat na kteréhokoliv člověka, který by splňoval
mnohonásobný počet biblických proroctví líčících Mesiáše? Cožpak
se náhodně v Ježíšově osobě naplnilo dokonce 332 proroctví?
Bůh ve své nekonečné lásce nemohl klidně hledět na utrpení
člověka, který si zvolil hřích
a smrt. Bůh zatoužil znovu člověka přijmout a odpustit mu a napravit veškeré zlo, kterého se kdy člověk dopustil.
Ale jak měl člověku umožnit, aby sám
sebe poznal, když setkání hříšného člověka s Bohem muselo zcela jistě skončit
smrtí člověka? Jak měl člověka přesvědčit o tom, která cesta vede k Němu? Jak
měl odstranit podvodníky – falešné bohy
a jejich hlasatele?
Učinil to neobvyklým a zvláštním
způsobem: Téměř po 2000 let realizoval
svůj plán s předpovědí narození, umučení a smrti Ježíše Krista, který měl každému člověku umožnit, aby se smířil s Bohem a navrátil se k Němu.
Role proroka
V naší společnosti se ustálilo mínění,
že prorok je ten, kdo předpovídá budoucnost. Jenže bibličtí proroci měli Bohem
svěřený úkol napomínat lidi, kteří upadli do hříchu, volat je k pokání a obrácení, ukazovat cestu, jak se z hříchu uvolnit, a varovat před tragickými důsledky
jejich neposlušnosti vůči Bohu. Tím, že
ukazovali cestu k Bohu, proroci neustále předpovídali příchod někoho, kdo každému umožní spásu.
Biblické knihy obsahují několik stovek
proroctví, jež měla pomoci židovskému
národu v Ježíši Kristu poznat opravdového Boha, který se pro naši spásu stal
skutečným člověkem. První kapitoly Matoušova evangelia velmi často uvádějí výpověď nějakého proroka, která se splnila
v Ježíši Kristu. Mnoho Židů v Něho uvěřilo právě proto, že nikdo jiný neodpovídal obrazu Mesiáše, zachycenému proroky podle Božího příkazu. Bůh realizoval
důsledně svůj plán spásy lidstva, postupně zjevoval své záměry svým služebníkům
– židovským prorokům. A Ježíš ten plán
realizoval v tak překvapivých podrobnostech, že náhoda je prostě nemožná. Události ze života Ježíše Krista jsou důkazem
toho, že právě On je vyvrcholením Božího plánu spásy.
Zamysleme se nad tím, zda by někdo
jiný mohl s takovou dokonalostí splnit alespoň několik základních proroctví, která
naplnil Ježíš.
Rodinu si nevybíráme
Pravda je taková, že obrovská většina
lidí se prostě nehodí do role Mesiáše –
Syna Božího a Vykupitele – pro svůj nežidovský původ. Může se nám to líbit nebo ne, ale ve svém plánu spásy Bůh přijal
právě toto rozhodnutí: Mesiáš se má narodit mezi potomky Abrahámovými. Samotného Abraháma povolal Bůh jenom
proto, aby jeho syn mohl zdědit mesiášské zaslíbení – stát se otcem národa,
v němž se narodí Mesiáš. Potomci Izáka
a Jakuba museli projít egyptským otroctvím, aby se poté setkali s Bohem na Sinaji a dozvěděli se o své neobyčejné roli v dějinách spásy. Když už měl Mojžíš
odejít, předpověděl jednoznačně příchod
proroka většího než on sám: „Hospodin,
tvůj Bůh, ti z tvého středu vzbudí mezi
tvými bratry proroka.“ (Dt 18,15) Právě
tento prorok měl přivést ke spáse celý izraelský národ a celé lidstvo.
Takže jakýkoliv prorok, který nepocházel ze Židů, jednoduše nemohl být vyslancem Božím. Bůh se nepřiznává k řadě falešných proroků v samotném Izraeli,
a tím víc k žádnému z proroků mimo Izrael. I kdyby tedy kdokoli na světě měl
ve svém učení „zrnka pravdy“, tak by ta
zrnka nikomu neumožňovala dosáhnout
spásy. Jenom jedna cesta vede k Bohu,
a tou cestou je jeden z potomků Abraháma, Izáka a Jakuba.
Další příběh Izraele přinesl víc podrobností: ukázalo se, že ne každý Žid může
být Mesiášem. Proroci ukázali na Davida a mezi jeho syny na Šalomouna. Mezi početnými Šalomounovými potomky je
pouze Zorobabel jmenován jako praotec
Mesiáše (srov. Zach 4,7; Mt 1,13). Cožpak si kdokoliv mohl vybrat, že se Ježíš
narodí v rodině pocházející bezprostředně od Zorobabela? Je snad víc lidí, kteří naplňují toto proroctví?
Musíme připomenout, že v dobách vlády císaře Domiciána, v 80. letech 1. stol.
po Kristu, se Římané z obavy před dalším
židovským povstáním postarali o pochytání a vyvraždění Davidových potomků.
Věděli totiž, že každý člen té rodiny může být prohlášen za Mesiáše a stát se vůdcem povstání. Problémy měli také Ježíšovi příbuzní, potomci apoštola Judy, kteří
„spravovali církve“ (vypráví o tom například Eusebius z Césareje, Církevní historie III, 20). Od té doby se početnost Davidových potomků z rodu Zorobabela tak
drasticky snížila, že se příchod Mesiáše
v pozdějších staletích stal velmi nepravděpodobný. Je to důvod, pro který musel
nejeden Žid uznat, že jenom Ježíš je skutečný Mesiáš.
Vybíráš si místo narození?
V celém Izraeli jenom král Herodes (Idumejec ustanovený Římany) nevěděl, kde se má narodit Mesiáš. Proto
hned, jak uslyšel o Ježíšově narození, zavolal rabíny. „»V judském Betlémě,« řekli mu, »takto je totiž napsáno u proroka:
A ty, Betléme, zemi judská, nejsi nikterak
nejmenší z předních Judových měst, neboť
z tebe vzejde vévoda, jenž bude pást můj izraelský lid.«“ (Mt 2,5–6)
Otázka Ježíšova narození je natolik klíčová a jednoznačná, že v jistém momentu
židovští učenci odmítli samotného Ježíše
jenom proto, že se v informacích o Něm
mýlili. „Jiní říkali: »Je to Kristus!« Ale další říkali: »Což má Kristus přijít z Galileje? Neřeklo snad Písmo, že Kristus má
vzejít z Davidova potomstva a z Betléma, městečka, kde býval David?« V zástupu tedy došlo kvůli němu k roztržce.“
(Jan 7,41–43) Neexistuje tedy možnost,
aby byl za Mesiáše uznán člověk, který
se nenarodil v Betlémě.
Problém je v tom, že se v současné
době nemůže narodit žádný Žid v tomto
Davidově městečku. Je zahrnuto do samosprávného území Palestiny, na jejímž
území Židé nejenom nesmějí sídlit, ale
nesmějí tam ani vstoupit. Častokrát se
na židovské poutníky navštěvující hrob
pramáti Ráchel na předměstí Betléma
střílelo a házelo kamením. Mnoho Židů
začíná chápat, že v našich časech je naplnění tohoto proroctví prakticky nemožné. Začínají se zamýšlet nad tím, zda se
v minulosti v Betlémě nenarodil Někdo,
v kom se naplnila i jiná proroctví, a tak
poznávají Ježíše.
Doba a způsob smrti
Samozřejmě, každý v Betlémě narozený Davidův potomek z rodu Zorobabela
by si mohl představovat, že je tím jediným Mesiášem, skrze něhož Izrael a celý
svět získá spásu. Každý by mohl vjet na
oslátku do Jeruzaléma, vyhnat ze svatyně
prodavače, a dokonce od Boha dostat dar
uzdravování nemocných – protože nakonec Bůh hojně obdarovává ty, kdo Ho milují. Ale „nachystat si“ smrt přesně podle
pokynů proroků se nezdá být možné. Písmo svaté uvádí takové podrobnosti, jako
je vyvýšení, probodení boku, nezlámané
kosti, a dokonce i napojení octem a vrhání kostek o oděv. Asi by nikdo normální
nemohl říci, že by někdo mohl všechny
ty věci naaranžovat, aby „se hodily“ do
několik set let starých proroctví.
Kniha proroka Izaiáše je v Izraeli známa a čtena už tisíce let. V Ježíšových časech byla oblíbenou četbou každého židovského shromáždění, často ji četli při
pobožnostech v synagogách (Lk 4,16–17)
a v čase poutí (Sk 8,27–28). Zachycuje
obtížné úryvky hovořící o trpícím Božím
služebníku, které nebyly obsaženy v lidských představách o kralování a držení
moci. A právě proto, že se žádný vládce
v Izraeli nikdy nechoval tak jako Izaiášem
vylíčený Sluha Boží, značné množství Židů uznalo, že pouze a jedině Ježíš je svým
utrpením a smrtí naplněním slov proroka.
Zmrtvýchvstání
„Teď tedy Bůh zamhouří oči nad dobami nevědomosti a dává lidem poznat, že
všichni a všude mají konat pokání, protože stanovil den, kdy bude svět spravedlivě
souzen skrze muže, jehož k tomu On určil, dávaje všem záruku tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Sk 17,30–31) Dokonce
i kdyby se někomu podařilo splnit několik mesiášských proroctví, doposud se nikomu nepodařilo vstát z mrtvých.
Krišna se považoval za Boha, ale byl
omylem myslivcem postřelen a zemřel.
Buddha tvrdil, že ví, co se s člověkem děje po smrti, ale nakonec onemocněl a zemřel, aniž by byl schopen lidem povědět,
zda to na druhé straně vypadá doopravdy tak, jak je učil. Zemřel i Mohamed,
Zoroaster, Lenin i Bahá’u’lláh, stejně jako mnozí jiní hlasatelé různých náboženství a učení, ale jenom Ježíš byl schopen
zvítězit nad smrtí ve shodě s předpověďmi proroků (Sk 2,29–34). Mohl tedy nejenom potvrdit jako očitý svědek, co se
s člověkem děje po smrti, ale také jako vítěz nad smrtí byl schopen dát každému
dar věčného života. „Neboť jestliže jsme
s Kristem sjednoceni smrtí podobnou jeho smrti, budeme s ním sjednoceni také
vzkříšením.“ (Řím 6,5)
Po zmrtvýchvstání Ježíš „začal od Mojžíše, probral všechny Proroky a ve všech
Písmech jim vykládal, co se na něho vztahovalo“ (Lk 24,27). V Něm se naplnil
Boží záměr a jenom v Něm máme spásu: „Neboť pod nebem není jiného jména daného lidem, jímž bychom měli být
spaseni.“ (Sk 4,12)
Neopomíjejme tedy tuto šanci a doufejme v Ježíše, který každému zadarmo
dává život věčný.
Z Miłujcie sie! 5/2012 přeložila -vv-
