Manželé, kteří se spolu modlí, zůstanou sjednoceni.
Manželství jsou dnes vystavena těžkým zkouškám. Společnost je nechrání, věrnost je zpochybňována, zaměstnání
nadměrně zatěžuje. Jak mohou křesťanská manželství obstát? Může k tomu posloužit sedm dobrých zvyků.
Dělat jeden
druhému radost
Šťastný manželský pár je pro
jeho členy darem, takže by si
měli navzájem připravovat radost, a nikoliv starosti nebo bolest. To zní jednoduše, v praxi
to však může být obtížné. Je to,
co dělám a mluvím, pro druhého radost? V tom se konkretizuje „amor benevolentiae“ – láska
projevovaná laskavostí. Pozornosti jednoho k druhému jsou
klíčem k jeho srdci.
Jeden mladý muž si pro svou
vyvolenou vymyslel toto: Když
byla měsíc na druhém konci světa nebo na Světovém dni mládeže, zařídil to tak, aby každý den
dostávala od něho dopis nebo dáreček. Zde je možno dát fantazii volný průběh. Kdo v takových
pozornostech vydrží až do konce
života, dosáhne plné míry lásky.
Obšťastňující obyčeje
Obyčeje, obřady a gesta mohou upevňovat vztahy, posilovat lásku, probouzet dobré city
a překonávat nevoli. To začíná
u způsobu, jakým se zdravíme.
Když někdo přijde večer domů
a nejdříve věnuje pozornost psu,
potom počítači a pak zapne televizi a pro ženu má jen otázku:
Co je dnes k večeři? Spěchám,
protože musím ještě tam a tam,
sotva tím přispěje k prohloubení přátelství.
Jeden manželský pár odpozoroval právě od psa, s jak zjevnou
radostí vítá své pány. Začali si
pak navzájem projevovat radost
také výrazně a nápadně k nadšení svých dětí.
Existuje svět symbolů a gest,
které vyjadřují city a pozornosti
a které vždy znovu dávají najevo
naši lásku. K tomu patří i různé
komplimenty, telefonování, slavení narozenin, jmenin apod.
Mluvit s partnerem
otevřeně a upřímně
Šťastní manželé vytvářejí mezi sebou bezpečné prostředí,
ve kterém mohou být takoví,
jací skutečně jsou, kde mohou
vyjadřovat bez obav svá přání,
očekávání, problémy, frustrace a všechno, co mají na srdci.
Jaká je to milost, když mohou
počítat s tím, že budou v každé
slabosti a křehkosti svým partnerem přijati!
Jeden pár, který slavil stříbrnou svatbu, se mi přiznal, co bylo za těch dvacet pět let nejhezčí a co nejtěžší. Nejkrásnější: že
díky partnerovi každý lépe našel
sám sebe. A nejtěžší – nezneužívat poznané slabosti, abychom
druhého nezranili.
To opravdu manželství stmeluje. K obyčejům dobrého slova
patří i slib dělat vždy to, co podporuje důvěru. Dodržené slovo
posiluje pocit: mohu se spolehnout na tvé slovo.
Šikovnost při vzájemné
komunikaci
V obtížných záležitostech to
vyžaduje, abychom byli chytří
a rozvážní. Právě v choulostivých situacích umí šťastní manželé najít šikovné cesty, jak při
sporu říct všechno tak, aby
se našlo společné řešení. K tomu patří obyčej dodržovat pravidlo: teď mluví jeden a druhý
naslouchá. Po určité době se role vymění.
Vím o jednom manželském
páru, který si na noční stolky postavil svíčky. Když měl některý
na srdci něco obtížného, zapálil
partnerovi svíčku. Ten pak věděl,
že před spaním je třeba něco vyřešit. Oslovil partnera a tím mu
ulehčil jeho sdělení. Nenásilná
komunikace je cesta pravého duchovního obrácení.
Obracet se stále
na druhého
S použitím dnešní terminologie bychom mohli říct, být stále
on line. Jeden od druhého se neodvrací. Šťastní manželé
nacházejí stále nové
prostředky, jak být
spolu „ve spojení“.
To vytváří prostředí intimity.
Pohledy, gesta
a činy ukazují, že toho
druhého přijímáme. Jeden pro
druhého musí být viditelným
objektem číslo jedna. To znamená co nejvíce věcí dělat společně: spolu vařit, jíst, pít kávu
nebo skleničku vína, poslouchat
hudbu nebo jít na procházku,
číst spolu Písmo svaté.
Tak zůstává jeden druhému
příznivě nakloněn. Jeden dobrý
čin vede k dalšímu. Ale stejně
tak jedno opomenutí za sebou
přitahuje další. Ale svoboda v této vzájemné náklonnosti tvoří
svazek, který je podstatou manželské lásky.
Rozvíjet společné vize
Je důležité inspirovat společný život společnými vizemi.
Šťastní manželé obohacují své
vztahy tím, že dělají společné
plány a projekty a sdělují si stále nové cíle.
Na ikoně Trojice Andreje
Rubleva vidíme tři postavy, které
jsou k sobě vzájemně obráceny
jako při poradě nebo rozhovoru.
Je to rozmluva Nejsvětější Trojice u stolu, jejím předmětem je
záchrana světa. I v rozhovorech
křesťanských manželů u stolu by
se mělo jednat o záchranu světa v dalších konkrétních činech.
V tomto směru může jít o skutky milosrdenství, návštěvu nemocných, pomoc rodině,
která je ve smutku, nebo matce po narození
prvního dítěte.
Když si mohou
manželé sdělovat silné zážitky především
ze služby Božímu království, posiluje to jejich
vzájemné spojení. Můžeme říct se svatým Pavlem:
„Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem.
... Čekáme na naplnění naší naděje, na slavný příchod našeho Spasitele. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé
špatnosti a očistil nás, abychom
byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků“
(Tit 2,11–14).
Vytrvat ve společné modlitbě
Modlitba spojuje manžele
s Bohem i navzájem. V modlitbě
se otevíráme mnohem většímu
Bohu, a tak poznáváme, že náš
vztah není všechno. Šťastní manželé vědí, že jsou obklopení transcendencí, a to činí omezenost
tohoto světa i jejich vztahu snesitelnější. Zkušenost omezenosti
lásky může být odrazovým můstkem, abychom odhalili tu lásku,
která je bez hranic, která vždy
dává, vždy odpouští, všechno
snáší a je věčná.
„Láska poukazuje na věčnost. Ano, láska je extáze, nikoliv však extáze okamžiku, nýbrž
extáze jako trvalá cesta z uzavřeného já k sebedarování i k sebenalezení a k nalezení Boha.
»Kdo chce svůj život zachovat,
ztratí ho, a kdo svůj život ztratí, nalezne ho«“ (Lk 17,33) (Deus caritas est 6).
Kniha Tobiáš nám ukazuje,
jak se Tobiáš a Sára spolu modlí,
dříve než se sobě navzájem darují (Tob 8,1–9). Je to nádherná modlitba vzájemné vděčnosti
za Boží geniální myšlenku stvořit muže a ženu.
Intimita s Bohem vede také
ke zcela nové intimitě srdcí, která se vyjadřuje v sexuálním darování. To je pravé spojení sexuality a spirituality v manželství:
Bůh není sok, nýbrž zdroj radosti a důvod plodnosti. Manželský
pár, který se spolu modlí, zůstává spojen a sjednocen a získává
od Boha potřebné milosti.
Kdo se každý den pomodlí
za svého partnera aspoň desátek růžence, udělá zkušenost,
jak Maria bdí nad jednotou srdcí i v krizových situacích.
Tato praktická moudrost sedmi dobrých zvyků se zdá, jako by
byla úzká, ale je současně vzácná jako voda. Kdo si osvojí tyto zvyky, uvidí, jak se vytrácejí
manželské války a jak se voda
v manželství promění ve víno.
Tuto chuť vínu dává sám Ježíš
a odměňuje tak manžele za námahu, kterou vynaložili: námaha se mění ve štěstí. „Naplňte
džbány vodou“, Pán je promění ve víno!
VISION 2000 – 5/2009
Překlad -lš-
