Silvestr a tříkrálová sbírka ve farnosti Zabrušany.
Tak nám ten rok nějak rychle utekl a je na čase se chystat přes část Slovenska a celou Českou Republiku do severočeské farnosti Jeníkov. Já jsem sice na kdejaké volání k návštěvě této farnosti hluchý, ale na tříkrálovou sbírku si každý rok čas rád udělám. Na tak dlouhou cestu jsem samozřejmě zvolil vlak, hlavně kvůli pohodlí a mnohem lepší ceně než za autobus.
Tím že jsem byl po službě, tak půl cesty proběhlo v polospánku. A tak jsem se s Danou a ostatními potkal až v Teplicích při mši svaté. A že nás místní farníci pozvali po mši na čaj, tak odjezd do Jeníkova byl trochu odložen. Tam už byl připravený program pro děti, aby je po čas večera zaujali (někdy je to fakt těžké). A já zakotvil, kde jinde než v kuchyni, kde mě byla svěřena příprava játrových knedlíčků do novoroční polévky.
Pak jsme kolem 23:30 odešli všichni do kostela zazpívat pár koled, něco málo se pomodlit. A těsně před půlnocí jsme vylezli na věž, kde jsme se prozvonili na třech zvonech až do nového roku.
Druhý den ráno jsme se, ti kteří mají duší poutníka vypravili pěšky do 5 km vzdáleného města Osek na mši svatou. Přiznám se, že v tomto kostele Nanebevzetí panny Marie, jsem byl v době, kdy podstatná většina byla pod lešením a schovaná. Dokonce si pamatuji, že dělníci nás dovnitř pustili jen na vlastní nebezpečí. O to víc jsem byl překvapený, jaké nádherné veledílo dokážou lidské ruce. Po mši svaté jsme se ještě všichni i s pány faráři nechali odfotit u jednoduchého, ale krásného betléma.
Potom po obědě a jako, že relaxu jsme vyrazili konečně na samotnou sbírku. Letos poprvé a asi nejen pro mně nezvykle jsme začali obcí Zabrušany (standardně touto obcí sbírku končíme).
A začali jsme opravdu ve velkém stylu, který když píšu sám za sebe nebylo v mojích očích úplně to pravé. Hudební doprovod skvělý, ale děti pobíhající všude a zmateně už moc ne.
Další den se jelo, jelikož byl první pátek v měsíci až do trochu vzdálenějších Litoměřic. Kde jsem na mši svaté byl po druhé v životě.
A opět v odpoledních hodinách byl čas vyrazit na sbírku. Dnešní den koledníci měli v plánu obec Želenky. Já po několika letech věrnosti na sbírce ve farnosti Zabrušany poprvé skupinu opustil, abych pomohl Lucce a Daniele se sbírkou v Jeníkově (naposledy jsem zde už také před hodně léty roznášel s otcem Františkem betlémské světlo).
A tento rok ač jsme byli jen tři, nám to šlo krásně a lidé byli velmi příjemní. A já po skončení v rychlosti stihl večerní chvály u paní Salačové a pak se odebral na faru, jelikož jsem dal slib, že k večeři budou wafle.
A konečně opět obce patřící do farnosti Zabrušany (Všechlapy, Straky a Štěrbina). Vždy jsme vyráželi v odpoledních hodinách, aby byla šance, že budou lidé doma. Když opět budu psát jen za sebe, letos poprvé s kytarou, na kterou bravůrně hrála Maruška a já opět dostal do ruky plastový bubínek s činely. A rekce lidí, dětí byli naprosto fantastické, i když ani jeden z nás není žádný velký zpěvák tak to bylo famózní. Dokonce v obci Straky se děti přestali bobovat a přidali se k nám a prošli s námi zbytek obce.
A co napsat k závěru? Asi jen, že opět jsme to díky Bohu a Panně Marii zvládli. A ten úžasný hudební doprovod aspoň v mojich očích ukázal směr, jakým by se mohli následující tříkralové sbírky konat, aby byli živější a veselejší.
