Jmenuji se Michal a mám 27 let.
Narodil jsem se v Mławie v roce 1985.
. Jako dítě jsem byl hodným chlapcem, vychovaným ve věřící rodině, která dbala, abych byl každou neděli
v kostele. Od prvního svatého přijímání
až do sedmé třídy jsem také ministroval,
i když jsem se nerad modlil a mše svatá
mě spíš otravovala. Hlavní příčinou bylo, že mě nikdo nedokázal pro ni nadchnout, a také to, že už od nejútlejšího
věku jsem sledoval akční filmy a hrál počítačové hry plné násilí, které mne vzdalovaly od Pána Boha.
Poprvé jsem se setkal s okultismem
a spiritismem jako dítě, když jsme se sestrou a její kamarádkou vyvolávali duchy.
Jindy mi zase teta věštila pomocí prstenu
a niti, kolik budu mít dětí apod.
S přibývajícím věkem jsem se Bohu
vzdaloval. Už ve čtvrté třídě se u mne projevil vnitřní chaos a první znamení závislosti na počítačových hrách. Začal jsem se
také Bohu rouhat a cítil se životem otráven. Příčinou byla vnitřní zranění z rodiny
a přecitlivělost. Obviňoval jsem z toho Pána Boha a nenáviděl ho za to, že mě stvořil a že musím trpět. Upadal jsem čím dál
víc do hříchu: lhal jsem, zanedbával učení a stával se lenivým, za všechno pak obviňoval jiné, ne sebe.
V šesté třídě mi rodiče koupili satelitní anténu a já se stal závislým na pornografických programech. Objevily se první krádeže peněz doma rodičům, později
v obchodech a nakonec i hostům, kteří navštěvovali náš dům, když táta byl starostou
jednoho středně velkého polského města.
Pak se přidaly ještě alkohol a rocková hudba. Stále víc jsem se doma bouřil, i když
rodiče dávali mně i sestře svým životem
dobrý příklad. Na střední škole jsem se pak
skamarádil se skupinou děvčat a chlapců,
chodili jsme po barech, opíjeli se a kouřili
marihuanu. Výuku jsem totálně zanedbával, což se projevilo i na mé klasifikaci.
V té době jsem se též poprvé zamiloval, když se ale láska nevydařila, ponořil
jsem se zcela do satanské hudby, abych
se odreagoval ze všech stresů. Nakonec
mě život omrzel natolik, že jsem si přál
rychle umřít. Obrátil jsem se proto v prosbě přímo na satana. Před rodiči jsem to
tajil, ti by jako věřící nepřenesli přes srdce, že jejich syn je satanistou. Stále více
mě ponoukala myšlenka na sebevraždu.
Každou neděli jsem byl sice v kostele,
protože rodiče to chtěli, ale má nenávist
k Bohu rostla. Maloval jsem satanské
hvězdy, obrácené kříže a psal verše plné zoufalství. K dovršení všeho mi ještě
známí předložili tarotové karty a vylosoval jsem si tu svoji. Začal jsem také sám
sobě věštit z papírku od gumy. Naneštěstí se věštby plnily a určovaly můj emoční
stav. Zlý mne měl už ve své moci. Rodiče byli ze mne nešťastní, profesoři si stěžovali, že nechodím do školy, nic ale nepomáhalo. Měl jsem v té době i několik
hříšných poměrů s děvčaty a četl pochybnou literaturu erotického zaměření, což
mě od Boha vzdalovalo stále víc.
Po maturitě jsem se dostal na studia
do Olsztyna, pryč od svých dosavadních
přátel. Nebyl jsem schopen navázat nové kontakty a zůstal sám. Nevnímal jsem
ale, že právě tehdy se odehrál důležitý zápas o mou duši. Slyšel jsem stále jakési
vnitřní hlasy plné zoufalství, dnes vím,
že to byli démoni. Přitom ale nastávaly
momenty, kdy jsem náhle, aniž bych si to
uvědomil, velebil Boha, zejména při poslechu pěkné hudby. Pozvolna jsem se začal
sem tam i modlit, vzývat Ježíše a prosit
jej o světlo v mých životních těžkostech.
Nakonec jsem si dodal odvahu a přistoupil ke svátosti smíření a k Eucharistii. To
mi dodalo obrovskou sílu, zakoušel jsem
i mystické stavy. Po zpovědi jsem plakal
štěstím, svaté přijímání mě zaplavovalo
přímo nebeským pokojem. Vzápětí se ale
opět ozval hlas Nepřítele, který mě vyzýval k hříšnému životu. Znovu jsem začal
sledovat pornografii na internetu a oddávat se tomu. Byla ve mně touha navázat kontakt s děvčetem, ale nebyl jsem
toho schopen.
Tehdy se ve mně ozvalo pokušení, že
jsem prokletý. Říkaly mi to tajemné hlasy,
jež jsem slyšel. Trpěl jsem rovněž utkvělou představou o brzkém konci světa a hltal všechny předpovědi, kdy a který den
a rok se to stane. Přitom jsem ale stále
více času trávil v kostele, protože jedině
tam jsem zakoušel chvíle pokoje. Hodně
jsem také dával almužny jako poděkování Bohu za jeho lásku a z lásky k němu.
Trávil jsem v kostele někdy i celé hodiny, modlil se, děkoval Pánu a radoval se
jako malé dítě. Přitom mě napadaly pěkné myšlenky o lásce: když člověk na sebe
zapomene a oddá se plně Bohu, osvobodí se od všech zlých závislostí. Nejednou
se v mých myšlenkách objevila i Panna
Maria. Prožíval jsem, že ona ke mně přichází, aby mě potěšila, posílila, bránila
před satanem a podala záchrannou ruku.
Začal jsem se zajímat o duchovní literaturu. Osudným se mi však stalo, že jsem
pokládal všechna náboženství za stejně
hodnotná a myslel si, že každé vede k témuž Bohu. Kromě toho moje duše byla
stále zatemněna hříchem, neboť jsem se
neosvobodil od závislosti na internetové
pornografii, již jsem stále sledoval. Démoni potom vykonali své. Když jsem šel
jednou z kostela, upoutala můj zrak kniha indického guru Osho. Zaujala mne, potom jsem přikoupil další knihu stejného
autora – a už byl v nové démonické pasti.
Boží milosrdenství je ale stále nablízku.
Jel jsem tenkrát k jednomu příteli do Varšavy, ale zjistil jsem, že mám peníze tak
právě na vlak a městskou dopravu, na jídlo už ne. Rozhodl jsem se tedy, že se budu postit, byť nedobrovolně. Chyběly mi
ale peníze na cestu zpět. Myslel jsem si,
že si od přítele vypůjčím, jenže on ráno,
když jsem u něho v bytě ještě spal, musel
náhle odjet. Co teď? Ozvaly se ve mně hlasy, abych neváhal a někde peníze ukradl.
Já jsem ale běžel do kostela, vroucně se
modlil a prosil Pána o pomoc. Tehdy se
mi ale ozval v nitru hlas anděla, jenž mě
vyvedl z kostela a přivedl na místo, kde leželo na zemi 100 zlotých. Pln radosti a se
slzami v očích jsem velebil Pána.
I když jsem dále chodil pravidelně do
kostela, mojí četbou byla literatura guru
Osho, ačkoliv autor psal rouhavě o Kristu a kladl důraz na sex a pohodlný život.
Já jsem tím byl stále více fascinován. Seznámil jsem se s dívkou, byla z toho velká láska, vyprávěl jsem jí o knize mistra
Osho – a zhřešili jsme proti šestému přikázání. Tento hřích se po četbě oné knihy stal pro mne čímsi normálním a přirozeným.
Nakonec jsem s dívkou začal žít. Dostala se ke mně kniha o józe, došlo i k meditaci podle ní, jež spočívala v upřeném
pohledu na jeden bod. Brzy jsem ztratil
zájem o všechno kolem sebe a stále častěji
upadal do transu. Onemocněl jsem s páteří. Opět se ozvaly hlasy se slibem, že mě
uzdraví, když se jim plně vydám a otevřu.
V jednom momentě jsem ale uslyšel jiný hlas. V mém pokoji visel obraz Božího
milosrdenství. Při pohledu na něj se náhle
ve mně ozvalo: „Kým je pro tebe Ježíš?“
Hned mi ale ty předchozí hlasy daly odpověď: „To je jen takové božstvo, i ty můžeš být takový jako on.“ Tehdy jsem pochopil všechno. Milosrdný Pán mě chtěl
uchránit před totálním upadnutím do temnoty, abych nedával přednost jiným bohům před ním samotným. Já jsem ale neměl sílu obrátit se k němu, naopak začal
jsem uplatňovat transcendentální meditace pod vedením jednoho guru. V jisté
chvíli jsem pocítil, jak jakási tajemná síla rovná mé tělo. Páteř byla náhle zdravá.
Démoni ale na rozdíl od Boha nikdy
člověka ve skutečnosti neuzdraví, pouze
přesunou potíže jinam. U mne to byla psychická stránka. Jejich hlasy se nyní ozývaly tak, že to bylo nesnesitelné. V kostele
jsem nebyl schopen se modlit, stahovalo
mě to k meditaci o Buddhovi a nirváně.
Velmi silným se stalo pokušení vyhledávat spiritistické seance a meditační kurzy
východoasijských kultů. Neodolal jsem.
Nadále jsem sice chodil do kostela, bylo
mi jasné, kde je pravda a kde blud, jenže
má vůle nebyla schopna zanechat návštěv
těchto pochybných shromáždění a vydat
se plně Ježíši Kristu. Náhle jsem objevil
v knihkupectví spis svatého Otce Pia, který píše o spoutanosti zlým duchem a nutnosti exorcismu. Vyznal jsem se s tím ve
zpovědi knězi, jenž mne ihned odeslal ke
zkušenému exorcistovi.
Celý obřad trval několik hodin. Musel jsem se nejprve zříci všech démonů,
které jsem si pozval do života: sexu, pornografie, zoufalství, sebevraždy, krádeží,
alkoholu, drog, okultismu, magie, východních meditací, jógy. Potom teprve nastal
nelehký boj o mou duši mezi Kristem,
přítomným zde skrze kněze-exorcistu,
a zlými duchy. Teď jsem svobodný, všechny problémy po exorcismu zmizely. Své
přítelkyni jsem sdělil, že míním žít čistě
a respektovat šesté přikázání, což ona neakceptovala a rozešla se se mnou. Nevadí,
patřím teď plně Pánu, žiji v posvěcující
milosti, ďábel už nade mnou nemá moc.
Děkuji za to Ježíši Kristu a zároveň varuji všechny, aby si nikdy nezačínali s ezoterikou, okultismem, spiritismem, bojovými hrami na internetu a pornografickými
weby. To všechno jsou démoni a já jsem
kvůli nim ztratil svá nejlepší léta. Pán mi
ale ukázal svoji moc a lásku, neboť jsem
se mu ani v tom nejhorším zmatku zcela
neuzavřel, snažil jsem se i v tomto zoufalém stavu nezatvrdit své srdce a pomáhat
potřebným, proto mne pekelné mocnosti nikdy zcela neovládly a Pán mě mohl
nakonec úplně osvobodit. Dnes stojím
před ním jako jeho kdysi ztracená ovce,
kterou On se vydal hledat, aby ji zachránil – a nalezl. Aleluja!
Z Fronda 11. 5. 2013 přeložil -rm-
