O přípravě dětí ke svátostem...
1. Rozhodující věk jak ke zpovědi, tak k přijímání je ten, kdy
dítě začíná užívat rozumu, tj.
kolem sedmi let, někdy o něco
dříve nebo později. Od té chvíle začíná povinnost zachovat
obě církevní přikázání o zpovědi a přijímání.
2. Pro první zpověď a první
přijímání není nutná plná a dokonalá znalost křesťanské nauky. Nicméně se dítě v dalším
období musí postupně naučit
celý katechismus podle kapacity své inteligence.
3. Znalost náboženství požadovaná od dítěte pro jeho obvyklou přípravu k prvnímu přijímání spočívá v tom, aby chápalo
podle své kapacity tajemství víry nutná jako nezbytnost a prostředek ke spáse, rozlišovalo eucharistický chléb od obyčejného
chleba pro výživu těla a aby přistoupilo k nejsvětější Eucharistii
s takovou zbožností, jaká přísluší jeho věku.
4. Povinnost a přikázání přistoupit ke zpovědi a k přijímání, kterou má dítě, se týká také
zvláště těch, kteří mají
povinnost o dítě pečovat, to jsou jeho rodiče,
zpovědník, vychovatelé
a farář. Podle Římského
katechismu přísluší otci
nebo tomu, kdo ho zastupuje, a zpovědníkovi připustit dítě k prvnímu přijímání.
5. Jednou nebo vícekrát do
roka je třeba uspořádat společné
přijímání dětí, ke kterému přistupují nejen prvokomunikanti, ale
také další děti, které podle úsudku rodičů a zpovědníka, jak bylo výše řečeno, již dříve přijaly
pokrm svatého stolu. K užitku
jedněch i druhých nechť přijímání předchází několik dnů výuky a přípravy.
6. Ti, kteří pečují o děti,
ať se pilně postarají o to, aby
po prvním přijímání tyto děti
často přistupovaly ke stolu Páně, pokud možno denně, jak
si to přeje Ježíš Kristus a Matka církev, a ať to činí s takovou
zbožností, jaká se náleží. Komu přísluší tato péče, ať si je
vědom závažného závazku vést
děti k tomu, aby pokračovaly
v účasti na výuce katechismu
nebo jiné formy náboženského
vzdělávání.
7. Obyčej nepřipouštět děti
ke zpovědi a k přijímání, když
už dospěly k užívání rozumu,
je třeba rozhodně odmítnout.
Proto místní ordináři mají použít i jurisdikčních opatření, aby
tato praxe byla vymýcena.
8. Je absolutně nepřípustným zlozvykem neposkytnout
v nebezpečí smrti viatikum a poslední pomazání dětem, které
už mají užívání rozumu, a pochovávat je obřadem určeným
pro malé děti. Ordináři ať přísně stíhají ty, kteří nechtějí zanechat této praxe.
