Svatý otec Benedikt XVI.
při své návštěvě naší
vlasti ve dnech 26. až
28. září 2009 často ve svých
promluvách hovořil o naději.
Opravdový křesťan je ten, který
má velkou naději. „Touto velkou
nadějí může být jedině Bůh…; nikoliv jakýkoliv bůh, ale ten Bůh,
který má lidskou tvář“ (Spe salvi 31). Bůh, který se zjevil v betlémském Dítěti a jako Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý.
Lidé,
kteří mají velkou naději, mají
také mnoho odvahy jako mágové, kteří podnikli dlouhou
cestu při následování hvězdy
a kteří dokázali pokleknout
před Dítětem a dát mu drahocenné dary. Všichni potřebujeme tuto odvahu zakotvenou v pevné naději.
Proto bylo velmi dojemné,
s jakou pokorou začal papež
Benedikt XVI. návštěvu v naší zemi. V chrámu P. Marie Vítězné se poklonil Dítěti Ježíši
známému jako Pražské Jezulátko a přinesl dar i modlitbu,
kterou se věřící začali modlit
za náš národ v mnohých farnostech po mši svaté. Také poslední
papežova slova na letišti před odletem 28. září 2009: „Ať Pražské
Jezulátko je i nadále vaší inspirací
a vede všechny rodiny vašeho národa!“ jsou pro nás všechny velkou výzvou, abychom uposlechli hlasu papeže, neboť jeho hlas
je hlasem Božím a on zastupuje
Krista Ježíše na zemi, dokud On
nepřijde. Bylo by velkou chybou,
kdybychom teď po této papežově výzvě zůstali sedět na místě,
jedli a pili a oddávali se různým
zábavám a nevykročili na cestu
jako tři králové, kteří se poklonili Dítěti Ježíši, Králi Nejvyššímu, přijali od něj požehnání a nechali se proměnit: „Byli
provždy navedeni na cestu Dítěte, která je uschopňuje přehlížet
veliké a mocné tohoto světa a dovede je k tomu, který nás očekává mezi chudými, na cestu lásky,
která přetváří svět… V tomto Dítěti se totiž zjevuje úžasná skutečnost, že Bůh nás zná a je nám
nablízku, že jeho velikost a moc
se nevyjadřuje podle logiky světa, ale podle logiky bezbranného
Dítěte, jehož silou je jen síla lásky, která se nám svěřuje… Vložme svou důvěru v Něho a věřme,
že Bůh je tak velký, že se mohl
stát malým, aby se k nám opravdu mohl přiblížit.“
Nebuďme jako farizeové nebo
zákoníci v Ježíšově době, kteří
dobře věděli, kde se má Mesiáš
narodit. A zatímco ukázali směr
cesty těm, kteří se chtěli poklonit Dítěti, sami zůstali sedět
na místě, nepokládali za nutné
se poklonit Dítěti, Mesiáši, proto nebyli proměněni. Připojme
se k betlémským pastýřům a mágům z východu a zpívejme spolu s anděly Hosana! A prosme
v modlitbách za český národ.
Uposlechněme výzvy papeže Benedikta XVI., které vyslovil před Pražským Jezulátkem:
„Sjednoťme se v modlitbě a prosme u Jezulátka o dar jednoty
a svornosti pro všechny rodiny…
Všechny je svěřujme svatému
Pražskému Jezulátku, protože
víme, jak důležité jsou stabilní a jednotné rodiny pro skutečný pokrok společnosti a budoucnost lidstva.“
Vezměme svaté Pražské Jezulátko do svých domovů, do svých
rodin a přijměme je do svých
srdcí. Klanějme se mu za všechny skupiny obyvatel našeho národa a zasvěcujme se mu osobně, se svými rodinami i se svými
farnostmi. Konejme poutě osobní, rodinné, farní a diecézní.
Každý v našem národě je volán
k tomu, aby se poklonil malému
Ježíši a přijal od něj požehnání.
Vždyť požehnání Dítěte Ježíše
je mocným poutem a úsměv
malého Ježíše odzbrojuje Boží hněv a spravedlnost.
Buďme jako mágové a nechejme se nasměrovat na cestu Dítěte, na cestu lásky, která
přetváří svět. Staňme se „betlémskými pastýři“, kteří změnili svá srdce, zůstali Ježíši
věrni a žili okamžikem svého poklonění se Králi – Králi nejvyššímu. Nebojme se žít
víru, která je tak jednoduchá,
tak dětská, tak rodinná. Mnozí dostanou moc skrze rodinnou lásku a rodinnou modlitbu
uzdravit rodiny, a skrze rodiny
uzdravit celý národ. Přišel čas,
abychom dozráli.
Pro tuto novou úctu k živému
Bohu, který se nám zjevuje
v Dítěti Ježíši, se rozlije nad
naší zemí milostivé léto.
To vše na přímluvu a pod
ochranou Panny Marie Vítězné, jejíž vítězství je jisté.
„Buď šťastná,
česká země, uprostřed
všech kontinentů!
Buď šťastná, Praho,
která jsi přijala Jezulátko
a stala se mu kolébkou!
Buď šťastná, duše,
která se klaníš Dítěti Ježíši
a věříš, máš naději
a jsi plna lásky.“
Josef Šváček,
člen Společnosti přátel
Pražského Jezulátka
(Prameny: Slova Benedikta XVI.
z homilie 6. 1. 2008 a 6. 1. 2010;
z pozdravu 26. 9. 2009 v chrámu
P. Marie Vítězné v Praze)
.jpg "Hluboké Mašůvky 2011-01-08")
