Velké dárky se někdy uskuteční zcela nepozorovaně.
Zabýval jsem se tím, když jsem v kabině prověřoval stroj před
krátkým letem z Atlanty do Macon Georgia. Bylo to na Štědrý den v 19.30 hodin. Místo posezení u štědrovečerního stolu
jsem byl v letadle, abych jiné lidi dopravil k jejich rodinám.
V tiché hladině hovoru cestujících jsem
uslyšel za sebou nějaký šramot. Podíval jsem se přes
rameno. Přímo u vstupu do kabiny stál chlapec, asi devítiletý,
a pozorně sledoval moji činnost.
„No pojď sem,“ zavolal jsem ho.
Když jsem byl kdysi v jeho věku,
viděl jsem poprvé palubní desku
v letadle a připadala mi jako vánoční strom a od té doby jsem
měl velkou touhu stát se pilotem. Dnes je mi 24 a jsem prvním důstojníkem malé letecké
společnosti a kladu si otázku,
zda moje volba byla správná.
Sedím teď na Štědrý den daleko od domova, a co jsem už vůbec vykonal? Jak mám dát světu nějaké znamení nebo udělat
něco pro Boha, když jen lítám
s lidmi z města do města?
Chlapec opatrně vstoupil
do kokpitu. „Jmenuji se Chad,“
řekl jsem a podal jsem mu ruku. Usmál se a podal mi ruku
se slovy: „Já jsem Sam.“ Ukázal
na prázdné místo vedle mne. „To
je pro kapitána?“ „Samozřejmě.
Tady sedí kapitán Jim,“ poklepal jsem na sousední sedadlo.
„Chtěl by sis tu sednout?“ Podíval se na mě zpod baseballové čepice. „Já nevím … tedy...
rád.“ Spustil jsem trochu sedadlo, aby se na ně mohl posadit.
Kapitán byl vždy ochoten seznámit zvědavé děti s přístroji.
Ale co řekne tomu, že hoch sedí na jeho místě? Jsou Vánoce,
pomyslel jsem si. Podíval jsem
se dolů, kde přiváželi k letadlu
naše zavazadla, a pomyslel jsem
na dárky, které tam mám a které
bych chtěl zítra předat rodičům
a přátelům. Sam mi vyprávěl,
že pochází z Memfisu. Podíval
jsem se na hodinky. Kapitán přijde každou chvíli, ale Sam se díval tak nadšeně, že jsem nechtěl
jeho radost předčasně ukončit.
Podíval jsem se opět na palubní desku a vykládal jsem Samovi, k čemu jsou ty vypínače
a páky. Konečně vstoupil kapitán na palubu. „Jak se vede, kolego?“ usmál se na Sama. „Víš,
chlapče, nemám nic proti tomu,
abys tu na chvíli zůstal, jen když
si vyměníme místo.“ Sam sklouzl se sedadla a postavil se mezi nás oba.
Procházeli jsme spolu zápis.
Počítal jsem s tím, že kapitán ho
každým okamžikem pošle pryč,
ale chlapec stál stále na svém
místě, když přišel z věže dotaz,
zda jsme připraveni spustit první motor číslo 4. Předal jsem dotaz kapitánovi, který si prohlížel
zprávu o počasí. „Klidně startuj motor.“ „Okay, startuji!“ řekl jsem a otočil vypínač. Podíval
jsem se na kapitána a pak opět
na palubní desku.
...splněný sen
Podíval jsem se na svého malého asistenta. „Už jsi někdy startoval letadlo, Same?“ Zakroutil
hlavou se široce otevřenýma očima. Podle mého pokynu opatrně otočil vypínač na konzole nad
našimi hlavami. Pak stlačil jeden
knoflík, který byl tak velký jako
jeho dlaň, a spustil motor. Oběma rukama pohnul pákou, která uvolňuje přítok pohonných
hmot. Motor naskočil. Sam pustil páku a uctivě ustoupil zpět.
Nevím, zda bych si to byl v jeho věku troufl. Poděkoval jsem
Samovi za spolupráci. „Ne, já
děkuji vám, sire, bylo to nádherné!“ Když pomalu vycházel
ze dveří, otřásalo se letadlo hlukem motoru, který Sam spustil.
„Radostné Vánoce, chlapče,“
řekl kapitán. „To mám, sire, to
mám. Moc děkuju.“ Naposled se
podíval na palubní desku a odešel na své místo. Nastartovali
jsme ostatní motory a za 40 minut jsme byli v Maconu.
Když jsme časně ráno opět
seděli v kokpitu a připravovali
stroj, strčila dovnitř hlavu jedna
stevardka. „Hoši, byla tu ráno
matka jednoho chlapce. Chtěla vám poděkovat, že jste včera
chlapci ukázali všechno v kokpitu. Říkala, že byl nadšený, a tohle
vám posílá.“ Podala nám dózu
s čokoládovými bonbony. Kapitán si vzal jeden a odlepil dopis,
který byl lepicí páskou přilepen
ke krabici. Tekly mu po tváři slzy,
když mi dopis podal. „Ten chlapec má rakovinu,“ řekl.
„Vážení pánové, moc Vám děkuji, že Sam mohl být včera v kabině. Sam má rakovinu a v Memfisu se podrobil chemoterapii.
Vrací se poprvé z léčení domů.
Zavezli jsme ho do nemocnice
autem, ale on má rád letadla,
a tak jsme mu umožnili vrátit
se letadlem. Nevím, zda ještě
někdy bude moci letět. Lékaři
mu dávají už jen několik měsíců života. Let z Memfisu do Atlanty byl pro něho velký zážitek.
Nebyl si jist, zda let ve Vašem
»malém« letadle bude příjemný,
ale Vy jste mu dali velký vánoční
dárek. Na několik minut se díky
Vám splnil jeho sen.“
Podíval jsem se na startovní dráhu ozářenou sluncem.
Přišla jedna stevardka a sdělila, že cestující jsou připraveni
ke startu. „Spustit motor č. 4,“
řekl kapitán.
Chtěl jsem doma rozdat dárky mé rodině, ale ten chlapec
mi ukázal, že nejdůležitější dárky dostáváme někdy jako mimochodem od cizích lidí. Mohu sloužit Bohu, ať jsem, kde
jsem, pokud se dám vést jeho
Duchem, kterým jsem se nechal
vést onen večer.
Podle Das Beste Geschenk
der Welt. Vydal Gerth Medien
