Proč něco děláme?
Ten, kdo něco dělá, protože
„musí“, vynakládá nejvíce úsilí
na to, jak to zařídit, aby nemusel. Na toho, kdo „musí“, není
spolehnutí. Spolehnutí je jen
na toho, kdo chce, protože miluje. To, co děláme z přinucení,
vnímáme jako újmu. Co děláme
z lásky, vnímáme jako své obohacení. Láska je jako křídla, která nás nesou, zatímco sobectví
přivazuje těžké balvany na obě
ruce i nohy.