Cestu duše v boji mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí mohou snadno překazit tři neviditelné nástrahy, které ďábel trpělivě a mazaně nastraží, aby uvěznil lidské srdce. Každá smyčka je jako past, řetěz, který spoutává duši stále pevněji a ztěžuje osvobození a setkání s Boží milostí.
Podívejme se spolu, jaké jsou tyto tři smyčky.
1. Nástraha opakovaných hříchů
První smyčka je nejtenčí, ale také nejmocnější. Je to past hříchů, které se často opakují. Pokaždé, když se dopustíme téhož hříchu bez pevného úmyslu napravit se a vyhnout se dalším příležitostem, necháváme se připoutat víc a víc.
Ďábel využívá této naší náklonnosti, aby učinil z hříchu druhou přirozenost, zónu pohodlí, ve které se duše usadí, přičemž ztrácí schopnost rozpoznat svou vlastní bídu a potřebu vykoupení. Častý pád do toho stejného hříchu postupně ruší touhu po změně a vytváří začarovaný kruh, který nás vzdaluje od Boží lásky. Při prvním neštěstí, které nám život přináší, sklouzneme k obvyklé sterilní hříšné útěše, o které je dobře známo, že je ponižující a smrtící, ale nakonec ji pokaždé přijmeme.
Jak píše svatý Augustin: „
Hřích, který se opakuje, se stává druhou přirozeností“ a tato „
druhá přirozenost“ nás stále více připoutává ke zlu. Boží milost může tyto řetězy přetrhnout, ale jen s upřímnou touhou změnit se a bojovat proti hříchu.
2. Nástraha odmítnout odpustit
Druhá smyčka je nejbolestivější, ale i nejzákeřnější. Je to nástraha odmítnout odpustit těm, kteří nás ponížili, zradili, urazili, pomlouvali, zranili a způsobili škody různého rozsahu a charakteru. Když nosíme v srdci odpor, pomstu nebo touhu potrestat ty, kteří nás urazili, odmítáme napodobovat Boží milosrdenství, spoutáváme se tím. Nedostatek odpuštění vytváří bariéru, která nás odděluje od Boží milosti a brání očištění duše. Je to jed, který pomalu ničí pokoj, poháněný vírou, že naše bolest musí být pomstěna a důsledně potrestána. Často se stává, že hanobíme nepřítele místo toho, abychom se za něj modlili. Pouze v odpuštění nacházíme skutečné osvobození pro sebe i pro ty, kteří nám ublížili.
Svatý Tomáš Akvinský říká: „
Kdo neodpouští, není svobodný; zůstává vězněm vlastní nevole.“ Odpuštění ve skutečnosti osvobozuje duši z otroctví zášti a činí nás účastníky Božího milosrdenství. Odpuštění léčí především ty, kteří ho praktikují.
3. Nástraha odmítnout konat Boží vůli
Třetí smyčka je nejvážnější, protože se týká našeho vztahu se samotným Bohem. Je to past odmítnout konat Jeho vůli, často špatně pochopenou. Když se rozhodneme žít podle svého ega, ignorovat Jeho přikázání, sejít z Jeho cesty, oddělujeme se od pravého života. Ďábel využívá toto odmítnutí, aby nás připoutal k bezúčelné existenci, bez světla a naděje. Boží vůle není přítěží, ale průvodcem, který nás vede ke skutečné svobodě. Odmítnutí následovat ji z nás činí otroky naší pýchy a našich vášní, daleko od pokoje, který nám může dát pouze Jeho vůle.
Svatý Augustin nám připomíná: „
Miluj a dělej, co chceš“. Když naše láska – láska ve svatém smyslu – směřuje k Bohu, Jeho vůle se stává naší skutečnou svobodou. Naopak, odmítnutí konat Jeho vůli nás vede do otroctví hříchu a smrti duše.
Osvoboď se od smyček ďábla
Cesta ke svobodě není nikdy jednoduchá, ale vždy je možná. Každé pouto může být přetrženo Boží milostí spojenou s naší dobrou vůlí.
Upřímné pokání, odpuštění praktikované s otevřeným srdcem a přijetí Boží vůle jsou klíčem k osvobození se z těchto neviditelných řetězů. Duše, i když je spoutaná, nikdy není bez naděje. Smyčka povede k věčné smrti jen pro ty, které najdou v den Osobního soudu se smyčkou staženou kolem hrdla. Pokorou, modlitbou a vírou můžeme zlomit ďáblova pouta a žít ve svobodě, kterou nám může dát jen Bůh.
Zachraň se!
Převzato z
www.facebook.com/MatkaBozia.sk,
článek naleznete
zde.
