Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle adventní- cyklus C
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!" (Lk 1,39-45 )
Zajisté máte k vánocům vše přichystáno, bratři a sestry. Vždyť jenom pár dní nás dělí od slavnosti Narození Páně. Za několik dní „vyjde Slunce“ – Ježíš Kristus, jehož příchod je zvěstován „Jitřní hvězdou“ Marií.
Maria dnes přináší do našeho středu Ježíše. Po zvěstování spěchá Maria do Judska k příbuzné Alžbětě, aby byla nápomocna, aby sdílela Alžbětinu radost – dítě. Alžběta z pohnutí dítěte ve svém lůně poznává radost, kterou byla Maria obdařena. Ví, že touhy Božího lidu se již brzy naplní.
Mariina přítomnost naplňuje radostí. A Maria se zachová svým způsobem: ukryje se do světla Slunce, jimž je Kristus.
„Matka mého Pána“ chce víc zdůraznit jej než sebe.
Mimochodem, všimněme si onoho krásného Mariina titulu: „Matka mého Pána“, Alžběta vyznává, že dítě v Mariině lůně je zvláštní, že je Pánem. V Lukášově evangeliu je titul Pán určen k označení Boha. Pak celý titul Mariin neříká nic jiného, než že Maria je (či spíše má být) Matkou Boží.
Rádi navštěvujeme své blízké. Snad i o vánocích si najdeme chvilku pro návštěvu někoho blízkého, abychom se s ním radovali, či abychom mu byli nápomocni. Nepřijdeme s prázdnou… Náš, byť i malý dárek projeví naši pozornost a udělá radost… I sama návštěva může být „dárkem“, říká se: „Host do domu – Bůh do domu.“
Maria spěchala k Alžbětě. Přinesla radost, zvěst o blízkosti spásy.
Přijímáme Pána Ježíše Krista ve svatém přijímání. Stejně jako Maria i my jsme jim naplněni, neseme jej ve svém srdci. Pokud mu dovolíme naplnit nás svou září, osvítit nás svým světlem, pak lidé při setkání s námi pocítí pohnutí: „Čím to že tvá přítomnost zde něco mění?“ – Způsobuje to Ježíš.
Máme dnes jedinečnou příležitost přijmout do svého domu vzácného hosta – Marii: Hvězdu jitřní, oznamující východ Slunce. S ní skutečně platí: „Host do domu…“
