Ralph Martin - Zatracení - Kde budeme, když se zavřou dveře?
V Písmu svatém je mnoho varování o tom, abychom neusnuli, abychom bděli a byli ostražití. Usilujeme-li v životě kráčet po úzké cestě, jdeme správným směrem. Když jdeme po široké cestě – s davem – je pravděpodobné, že tato cesta nás povede do záhuby.
Jsme voláni k pokání a k obrácení, protože pro každého nastane poslední soud, při kterém se zavřou dveře.
V určitém okamžiku se ocitneme buď vevnitř nebo venku – přede dveřmi. Ať nám Boží milost pomáhá v tom, aby se nám dveře nezavřely před nosem, a abychom v pravý čas stihli vejít dovnitř – na svatební hostinu, která potrvá věčně.
„Proto bděte, protože nevíte ani dne, ani hodiny.“ (Mt 25, 13)
Nevíte ani dne, ani hodiny
Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi.
Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých.
Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej,
prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej.
Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!'
Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy.
Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.'
Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely.
Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!'
On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
(Mt 25, 1-13)
Komentátoři Písma hovoří o tom, že nemůžeme spoléhat na něčí vztah s Pánem a máme s Ním mít vlastní vztah. Jiní vykladači Písma říkají, že olej symbolizuje olej Ducha Svatého – musíme mít osobní vztah s Pánem a být naplněni Duchem Svatým.
Pokaždé, když Ježíš říká: „Nikdo neví ani dne, ani hodiny“, říká, abychom byli ostražití, a abychom bděli. Je hrozné zůstat vymknutí z Božího království. Stalo se to nerozumným pannám, které neměly osobní vztah s Pánem. Naopak, přestože moudré panny byly ospalé, okamžitě se vzbudily a byly připraveny reagovat na Pána, na kterého čekali. Moudré panny byly na Ježíše připraveny, protože žily životem svatosti a měly s Pánem osobní vztah.
Usilujte vejít těsnou branou
Další pasáž o zavření dveří říká: „Cestou do Jeruzaléma procházel městy a vesnicemi a učil. Kdosi se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“" (Lk 13, 22)
Je to děsivá otázka. Pán neodpověděl konkrétním číslem, proto máme tendenci tomu nepřikládat pozornost. Ježíš na tuto otázku odpověděl: „Usilujte vejít těsnou branou.“ (Lk 13, 24) Tato pasáž nám připomíná verš z Matoušova Evangelia o široké cestě, která vede k zatracení a úzké cestě, která vede k životu (srov. Mt 7, 13-14).
„Usilujte vejít těsnou branou.“ Z řeckého slova usilovat se, vychází anglické trápit se. Proto dejme všechno do toho, abychom následovali Pána.
Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci.
Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.'
Tu začnete říkat: '(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' (Lk 13, 24-26)
Říkají, že s Ním sympatizovali, přicházeli na Jeho služby, mše svaté za uzdravení, byli k Němu přátelští. Pasáž však pokračuje:
Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!'
Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven.
Toto se očividně týká Židů, kteří nepřáli Ježíše a nevešli skrz dveře, které Ježíš otevřel pro svůj vlastní lid. Odpovídá na zděšení Židů i na příchod pohanů, ale individuálně se to týká i každého jednoho z nás, protože dveře se zavřou. Pouze sympatizovat s Ježíšem prostě nestačí k tomu, abychom se zachránili a dostali se na svatební hostinu. Musíme mít oblečený svatební oděv, jak je zmíněno v podobenství o svatební hostině (srov. Mt 22, 1-13). Svatební oděv znamená být oblečen v Kristu, kdy Ježíše milujeme, posloucháme a činíme pokání za své nedokonalosti. Pokud to chybí, nevejdeme do Nebeského království. Vyznívá to radikálně, ale skutečností je, že nestačí jen chodit do kostela v neděli. Nestačí být pokřtěný. Dokonce, nestačí jen přijímat Eucharistii. Protože víme, že přijímat můžeme nehodně; za to budeme souzeni, a možná i odsouzeni.
Široká cesta vede do záhuby
„I když se člověk začlenil do Církve, ten, kdo nevytrvá v lásce, není spasen.“, tak konstatuje Druhý vatikánský koncil, v sekci 14 Konstituce O Církvi. Můžeme do Církve patřit a dokonce být pokřtěni, chodit do kostela, a přesto nemusíme být spaseni. Koncil pokračuje: „Zůstáváme v lůně Církve, v jejím těle, ne však v jejím srdci. Všechny děti Církve by si však měly uvědomit, že jejich vznešený stav katolíků není výsledkem jejich vlastních zásluh, nýbrž Kristovy milosti. Jestli na tuto milost, na tento dar spásy, dar být katolíkem, neodpoví slovem, myšlenkou ani skutkem, nejenom nebudou spaseni, ale budou o to přísněji souzeni.“
Měli bychom se opravdu probudit; musíme pomoci našim bratřím a sestrám, kteří usnuli, nebo si špatně vysvětlili Boží milosrdenství a stali se opovážliví vůči Božímu milosrdenství, aniž by na něj odpovídali vírou a pokáním. Musíme být ochotni vytrhnout lidi ze široké cesty směřující do záhuby, aby se k nám přidali na úzkou cestu.
Je velmi důležité slyšet toto poselství, které je život zachraňující a milosrdné. Je to Bůh, který se nás snaží šokovat a probudit nás z temnoty, domněnky a hloupého myšlení. Dveře se jednoduše zavírají a zavřou se v životě každého jednoho z nás. Někteří, možná mnozí, budou ztraceni. Zůstanou venku, protože nevstoupily dovnitř, když byly dveře otevřené. Dveře jsou otevřeny mezi prvním a druhým příchodem Krista, ale zavřou se při posledním soudu. Potom budou ti, kteří budou v domě Páně, a ti, kteří odmítli věnovat pozornost Božím věcem – ti zůstanou navždy přede dveřmi. Bůh nechce, aby bylo málo spasených, proto se nás snaží probudit, abychom byli mezi spasenými. Budeme vevnitř nebo venku, když se dveře zavřou? Ať nám Pán pomáhá, abychom byli vevnitř. Ať nám Bůh pomáhá věřit uprostřed zmatku, poslouchat uprostřed lži a milovat i tehdy, když jsou nám předkládány nejrůznější výzvy na lásku.
Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane!',
vejde do nebeského království,
ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. (Mt7,21)
Zpracovala: Dominika Knapová
Online ve světě: Ralph Martin - Zatracení - Kde budeme když se zavřou dveře?
SLEDUJTE ZDE:
1. Po smrti máme jen dvě možnosti. Co potřebujeme, abychom udělali ten správný výběr?
2. Jaký vztah si máme s Ježíšem budovat už během života? Budou všichni lidé spaseni?
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
