Zamyšlení nad evangeliem 3. neděle adventní- cyklus C
Lidé se ptali Jana Křtitele: "Co máme dělat?" Odpovídal jim: "Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně." Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: "Mistře, co máme dělat?" On jim odpověděl: "Nevybírejte víc, než je stanoveno." I vojáci se ho ptali: "A co máme dělat my?" Odpověděl jim: "Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem." Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným." Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst. (Lk 3,10-18)
POCHYBNOSTI VE VÍŘE
Zástupy se dnes v evageliu bezradně ptají Jana: “Co jen máme dělat?” A Jan jim bez rozpaků dává jasnou odpověď, jak jste to právě slyšeli.
Ale přišla chvíle, kdy i tento muž byl bezradný, plný pochybností: “Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?” - Vidíte, ani ta nejpevnější víra není ušetřena pochybností.
Dnes se často mluví přímo o krizi v souvislosti s vírou. V jakém smyslu se to mluví o krizi víry?
Jednak je tu jistý počet těch, kdo se mezi věřící vůbec nepřihlásili, když nastala svoboda, kdo víru dál odmítají. Ale v podstatě se moc nestalo. To jen u papírových křesťanů shořel papír.
Ale nejen to: i sami věřící uvnitř církve jsou často zmítáni nejistotami. Staré jistoty padají, po staletích neměnně opakovaná tvrzení se nově zkoumají.
Mít pochybnosti, to bylo dříve tak neobvyklé, že jsme se z toho zpovídali jako z hříchů. Dnes nás uklidňuje, když slyšíme, že nejistoty ve víře nemá leda pes, protože nemyslí , ale u lidí myslících, že je to cesta k hlubšímu poznání pravdy.
Možná jste slyšeli mluvit o krizi víry i v souvislosti se současnými teology. Nedejme se ani tím zneklidňovat. Úkolem teologů je hledat poznání hlouběji a dál, kde ještě nejsou cesty vyšlapané. A kdo hledá cesty nové, tam, kde bylo dosud bezcestí, tomu se snadno může stát, že šlápne vedle. Ale čas už rozliší plevy od zrna nových myšlenek. A tak i tato nejistota je nakonec ku prospěchu.
Vzpomeňme v této souvislosti třeba jméno dnes už po celém světě známého a slavného teologa a učence Piera Teilharda Chardina. Celý svůj život byl tento kněz černou ovcí mezi spolubratry: nechtěl se spokojit doslovným opakováním katechizmových otázek a odpovědí, chtěl vystihnout pravdy víry řečí, jakou mluví běžně dnešní lidé; chtěl zkoumat náboženské pravdy, jako se zkoumají všechny neznámé věci kolem nás a tak nově prokázat jejich pravdivost, krásu a velikost.
Tím u lidí, kteří neradi přemýšlejí, upadl do podezření, že není dost pravověrný, že je novotář a bludař.
Zakázali mu učit, odmítli tisknout jeho knihy, znemožnili mu psát do novin a časopisů. Ale nemohli zamezit, aby se za ním nehrnuli mladí lidé, kteří mu rozuměli. Zasáhli proto brutálně. Přeložili ho do Afriky, pak do Číny; z Evropy ho vykázali. Až po 2. světové válce se vyhnanec vrací do New Yorku. Jeho pohřbu se zúčastňuje jen několik lidí. Ale stačil napsat pět knih. Pět knih, do nichž zapsal to, co nesměl učit a říkat. Dnes je těchto pět jeho knih přeloženo do všech světových kulturních jazyků a největší myslitelé současného světa se prohlašují za jeho žáky a pokračovatele.
Bratři, nebojte se nejistot a pochybností ve víře. Ty nejsou hříšné. Hříšná je lenost člověka, když se nesnaží přijít těm nejistotám na kloub. Nebojte se přemýšlet, zkoumat, mudrovat, hledat. Jen ten, kdo hledá, najde.
Stálým hledáním objevujeme v Božím slovu stále nové obsahy. Ano - týž je Kristus včera i dnes i navěky. Ale týž Kristus je stále nový pro každou novou generaci, která jej musí pro sebe nově objevit, aby v něj mohla opravdově uvěřit.
Lpěním na starých formách se brzdí život, ubližuje se pravdě. Ovšem, všichni dobře víme, že pravdy víry se měnit nedají, ale formy a způsoby vyjádření se s každou novou generací mění a měnit musí.
Staromilství ve víře je stejně nebezpečné, jako bláznivé novátorství. Proto nejen tento předvánoční čas, ale celý náš život je stálým adventem - stále novým hledáním, vyhlížením Pravdy, kterou je Kristus.
Pojďme se k němu radostně přihlásit vyznáním své víry, pojďme mu vstříc k hostině svátostné, která je předobrazem hostiny věčné v jeho Království pravdy u Otce.
