V tomto článku se dočtete o historii zjevení, jejím rozšíření a o vizionářce Pierině Gilliové, které se Panna Maria zjevila poprvé 24. listopadu 1946.
Najdete i modlitbu k Panně Marii - Mystické růži.
Rosa Mystica, Vznešená poutnice
V Montichiari v Itálii se Panna Maria začala zjevovat v r. 1946 prosté, tehdy 36-leté, svobodné ženě - Pierině Gilliové (1911-1991). Pierina byla v té době pomocnou ošetřovatelkou v nemocnici. Zjevení se po odmlce devatenácti let přesunuly na předměstí Fontanella. Když církevní autority Pierině zakázaly přístup na místo zjevení, Maria se své vyvolené duši zjevovala v jejím soukromí až do roku 1983. V literatuře se uvádí 8 zjevení v Montichiari, 4 zjevení ve Fontanelle a asi 45 soukromých zjevení. Pierina při zjeveních viděla, jak duše v pekle prožívají pekelná muka. Dne 13. června 1947 svatá Panna Pierině řekla:
„
Náš Pán mě posílá, abych přinesla novou mariánskou pobožnost… Přeji si, aby 13. den každého měsíce byl slaven jako mariánský den. Dvanáct předchozích dní je třeba konat zvláštní přípravné modlitby. Tento den by měl být dnem smíru za urážky, které našemu Pánu učinily duše zasvěcené Bohu. Svými vinami probodly mé mateřské Srdce a Srdce mého Božského Syna Ježíše Krista, jako by třemi žhavými meči."
Na předem oznámené
zjevení 8. prosince 1947 již přišlo několik tisíc lidí. Panna Maria tehdy Pierině řekla:
„
Svým příchodem sem do Montichiari projevuji přání, abych byla vzývaná a uctívaná jako Rosa Mystica. Přeji si, aby se 8. prosince v poledne každý rok slavila hodina Milosti pro celý svět. Touto úctou bude získáno mnoho milostí pro duši a tělo… Přeji si, aby za dosažené milosti byla zhotovena socha Rosa Mystica s mou podobou… a aby byla po zemi nošena v procesích.“
Svatá Panna pak široce rozepjala ruce a ze své hrudi vyndala
Srdce, na kterém byly
tři růže - bílá, červená a zlatožlutá. Z tohoto Srdce vycházelo silné a vše pronikající světlo. Význam těchto tří růží Pierina vysvětlila takto:
„
Bílá růže – duch modlitby, červená – duch smíru a ochoty k obětem, zlatá – duch pokání.“
Potom pokračovala:
„
Náš Pán, můj Božský Syn Ježíš Kristus, prokáže obzvlášť velké milosrdenství těm, kteří vytrvají na modlitbách za své hřešící bratry a sestry. Ať je co nejdříve oznámeno nejvyššímu pastýři Katolické církve, papeži Piovi XII., že je mým přáním, aby hodina milosti byla uvedena ve známost a rozšířena po celém světě. Nemůže-li někdo navštívit kostel, ať se v poledne modlí doma, a tak ode mě dostane milosti.“
Dne
31. srpna 1975 Panna Maria Pierine řekla:
„
Kde se nacházím jako putovní socha, kde jsem vzývaná a kde se lidé hodně modlí, tam všude můj Božský Syn Ježíš Kristus nechává proudit z nebe zvláštní milosti.“
Když se jedna z putovních soch vrátila do Montichiari, Pierině se zjevila Panna Maria – doprovázená dvěma fatimskými dětmi – Františkem a Hyacintou, svatým archandělem Rafaelem a tisíci anděly i svatými – a řekla:
„
Když mě přinášejí lidem jako poutničku, jako Mystickou růži, přicházím s anděly a se svatými nebes, stojím po boku sochy a všechny chráním a všem žehnám.... Zvláště však budu svým dětem nablízku v hodině jejich smrti s Boží milostí a se svou mateřskou láskou.“
Sám Boží Syn Pierině řekl:
„
Při předání sochy Nebeské Matky, mé Matky, ať nejprve kněz nebo jeho zástupce v mém jménu udělí svaté požehnání a pak ať se modlí: „Přijměte s radostí vznešenou poutnici, která k vám přichází s touhou vám pomáhat. Modlete se, modlete se!“
Modlitba k Panně Marii - Mystické růži:
Mystická růže, Neposkvrněná Panno, Matko milosti,
klaníme se před Tebou,
abychom uctívali Tvého Božského Syna
a získali Boží slitování.
Prosíme o pomoc a milost.
Neodvoláváme se však na své zásluhy,
nýbrž jen na dobrotu Tvého mateřského Srdce
a jsme přesvědčeni, že nás vyslyšíš.
Zdrávas, Maria…
Mystická růže, Matko Ježíšova, Královno sv. růžence
a Matko Církve, mystického Těla Kristova,
prosíme za svět, zmítaný neshodami, o dar dorozumění a míru
a o všechny milosti, schopné proměnit srdce mnoha Tvých dětí.
Zdrávas, Maria…
Mystická růže, Královno apoštolů,
dej, ať se kolem eucharistických oltářů
rozkošatí mnohá kněžská a řeholní povolání,
která by svatostí svého života a zapálenou horlivostí
pomohla založit království Tvého Syna po celém světě.
Rozlej na nás své nebeské milosti!
Zdrávas, Maria…
Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství…
Ó, Maria, Mystická růže, oroduj za nás!
Ve Fontanelle přišlo k celé řadě mimořádných úkazů, k mnoha tělesným a duševním uzdravením. Nachází se tam i
pramen, požehnaný Nebeskou Matkou, který má uzdravující moc. O tomto prameni svatá Panna Pierine řekla 27. 2. 1966:
„
Na Bílou neděli mě můj Božský Syn Ježíš Kristus pošle ještě jednou na tuto Zemi do Montichiari, abych lidstvu přinesla hojné milosti. Ten pramen, od té doby bude zázračný.“
Kdo byla Pierina Gilliová?
Pierina Gilliová se narodila 3. srpna 1911 jako nejstarší ze tří dcer; jejich otec zahynul v první světové válce. V roce 1918, tedy ve věku sedmi let, byla Pierina jako sirotek přijata do útulku v Montichiari a zůstala tam tři roky. Její matka se opět provdala (měla ještě dalších pět dětí), a tak se Pierina vrátila domů a pomáhala jí ve vedení domácnosti. Na vzdělání neměla čas. Do školy chodila jen čtyři roky; později ještě po dobu jednoho roku navštěvovala večerní kurzy. Její nový otec pocházel ze skromných poměrů – byl prostým nádeníkem a v tehdejší poválečné Itálii zmítané hospodářskými obtížemi, si práci hledal jen s obtížemi; proto se rodina několikrát i stěhovala. Ve dvaceti letech vstoupila Pierina do služby k carpenedolskému vikáři a zůstala u něj šest let. Od roku 1937 do roku 1940 byla zaměstnána jako pomocná sestra na klinice Villa Bianca v Brescii.
Od roku 1940 do roku 1945 vykonávala totéž zaměstnání v nemocnici v Desenzano, ležícím na břehu jezera Lago di Garda, vzdáleném asi 15 km od Montichiari. Tuto nemocnici spravovali řeholnice řádu Ancille della Carita; v roce 1944 se Pierina rozhodla, že vstoupí do jejich kongregace, a tak se připravovala na noviciát v mateřském klášteře v Brescii. Byla tu ale sotva tři měsíce a náhle utrpěla mozkovou příhodu a 12 dní zůstala v bezvědomí. Přestože jí byla poskytnuta veškerá péče, byl její případ považován za beznadějný, a proto jí bylo uděleno poslední pomazání. V těchto dnech, zatímco ležela v předsmrtné agónii, se přihodila, a to právě ve chvíli, kdy u ní nebyl žádný dozor, tato výjimečná událost: Pierina se náhle probudila a spatřila před sebou řeholnici – zakladatelku řádu, svatou Crocifisso Di Rosa; tato světice držela v ruce nádobu s mastí a řekla Pierine: „
pomažu ti hlavu a uzdravíš se, ale pak poneseš těžký kříž.“
Ihned tak učinila a Pierina byla opravdu okamžitě uzdravena; svým spolusestrám o okolnostech svého uzdravení však nic neřekla. Sestry se obávaly, že by se její onemocnění mohlo opakovat, a proto ji prosily, aby kongregaci raději opustila. Pierina jim vyhověla a po roce stráveném doma byla přijata jako pomocná ošetřovatelka v nemocnici v Montichiari. Bydlela přímo v nemocnici, a to prakticky sama ve dvoulůžkovém pokoji, který byl k dispozici obslužnému personálu. Právě v tomto pokoji došlo o dva roky později – 24. listopadu 1946 – k prvnímu Mariinu zjevení.
Událo se to takto: Pierina se na kolenou modlila svou večerní modlitbu, když v tom se jí zjevila Svatá Panna v podobě zázračně krásné Paní, oděné do fialového šatu a s bílým závojem na hlavě. Maria byla velmi smutná a její oči byly plné slz, které stékaly až na zem. Její hruď byla probodnuta třemi velkými meči. Maria tehdy Pierině řekla pouze tři, avšak velmi významná slova: „
Modlitba – pokání – náprava.“
Papež Pius XII. přijal Pierinu na osobní audienci a udělil jí své požehnání. Loučil se s ní slovy: „
Prosím, modli se také za nás.“ Papež Jan XXIII. před otevřením 2. Vatikánského koncilu žádal ve svém apoštolském listě celý svět, aby se modlil za zdar koncilu, aby vzýval Matku Boží jako Mystickou růži a aby se za tímto účelem modlil růženec. Podobně vyzval věřící i papež Pavel VI. ve svém projevu 5. května 1969 – aby v měsíci květnu svatou Pannu vzývali především jako Mystickou růži. Dne 21. 11. 1964 ve své koncilové řeči prohlásil: „
Přejeme si, aby v budoucnu byla nejblahoslavenější Panna Maria vzývaná a uctívaná všem křesťanským lidem právě pod tímto titulem.“ (Rosa Mystica)
O událostech, které se v letech 1946-1983 v souvislosti se zjevením Panny Marie a jejími poselstvími Pierine Gilliové udály v Montichiari-Fontanelle, byla napsána a s církevním schválením v Německu i vydaná 300stránková kniha:
Maria Rosa Mystica. Šesté vydání této knihy posloužilo P. G. Dobišovi jako podklad pro zkrácený překlad do slovenštiny.
V roce 1988 se počet putovních soch Rosa Mystica odhadoval na 50 000. Zároveň bylo rozšířeno více než 1 000 000 barevných reprodukcí. U mnoha z těchto soch dochází k úkazům ronění slz, někdy i krvavých.
Např. socha v belgickém Postelu začala plakat v říjnu 1976. V letech 1980-1981 plakaly sochy v Rozariu v Argentině, na několika místech v Kolumbii, Itálii, Maďarsku. V Evropě k nejvýznamnějším patří další belgické místo Maasmechelen, kde svatá Panna začala plakat v říjnu 1983. A samozřejmě v samotném Montichiari, kde k těmto úkazům již došlo mnohokrát, a to u různých soch. V září 1984 došlo ke zcela zvláštnímu úkazu v Kolumbii, kde ronila krvavé slzy obyčejná barevná reprodukce formátu A 4.
Pojď si sáhnout na Boha.
MONTICHIARI-FONTANELLE
http://web.katolik.cz/feeling/2_5.htm
Zdroj: A.M. Weigl, Mária – Mystická ruža
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek ze 7. 12. 2027 naleznete
zde.
