Dualita je vůbec nejzákladnějším pilířem esoterického učení. Víra v dobro a zlo, které jsou vzájemně harmonicky propojeny, nemohou existovat jeden bez druhého.
Dualitu převzalo novodobé hnutí new age z mnohem staršího učení dualismu. Učení tvrdí, že jestli je Bůh všude, musí být i v ďáblovi a ve všech padlých andělech a je vlastně jen jednou stranou téže mince. Symbolem, který v souvislosti s ním uvidíte, je hlavně Jing Jang.
Dualismus se pokoušel dostat i do křesťanství ve 12-14. století, kdy sekta katarů věřila v tyto dva principy. Kataři věřili, že hmotný svět stvořil ďábel a duchovní svět stvořil Bůh. Ďábel měl podle katarů také vytvořit lidská těla. Většina katarů nepřikládala ukřižování Ježíše Krista důležitost. Nevěřili, že Kristus měl skutečné lidské tělo, že jedl a pil, a že tělesně vstal z mrtvých. Tato sekta byla později odstraněna.
Dualita je víra ve dva stejně mocné Bohy – dobrého a zlého, přičemž je nutno říci, že tato víra má několik stupňů:
V první fázi člověk věří, že tento svět je duální, tedy nacházejí se zde pozitivní a negativní energie (zážitky, životní zkušenosti), které se vzájemně mísí a my potřebujeme hledat rovnováhu mezi dobrem a zlem ve vlastním životě. Negativní energie existuje kvůli kontrastu, díky kterému jsme schopni rozeznat dobro. Bez toho, abyste poznali temnotu, nedokážete ocenit ani rozpoznat světlo.
Vštěpovanou pravdou je i to, že stejné se přitahuje. Tedy tato „věrouka“ vede k jakémusi sebeklamu a popírání utrpení. To, jak se nám bude v životě dařit, podle této teorie závisí jen na tom, jak se na svět budeme dívat. Je tu vštěpována i touha popírat existenci zla a nevěnovat jí pozornost, abychom zlu zbytečně nepřidávali na síle a nepřitahovali si do života ošklivé věci. Takto se člověk staví do roleBoha a tvůrce svého světa. Nacházíme se zde v příkrém rozporu s křesťanským hledáním Kristovy tváře v bídných a trpících.
Zde se člověk postupně dostává do druhé fáze, kde se zlo chápe jako něco nevyhnutného pro existenci dobra. V tomto pojetí vlastně není možné prožívat lásku bez poznání nenávisti, a proto neexistuje absolutní zlo. Existuje pouze takové zlo, ve kterém je vždy nějaká součást, která člověka „dobrotivě“ vede k rozeznání dobra. Člověk popírá nebe i peklo a stojí v prostoru, kde on sám určuje, co je dobré a co je špatné způsobem, jakým se dívá na svět. Definuje to i jeho budoucnost. Dalo by se říci, že pro zachování rovnováhy ve světě je nutné, aby někdo trpěl, v zájmu dobra ostatních, neboť rovnováha přece musí být.
Tady vystupujeme opět o schůdek výše a uvědomujeme si duchovní souboj. Vnímáme duchovního nepřítele, který nám neumožňuje mít svůj život plně pod kontrolou. Lidé v této fázi uvěří tomu, že Lucifer - bůh tohoto světa to s námi myslí dobře. Je to ale ta duchovní stránka – to neviditelné, co nám stále klade do cesty překážky. Kvůli tomu se nám nedaří svou mysl kontrolovat. Nevnímáme, kdo zasahuje do Luciferova světa a ubližuje lidem. A přesně proto tito lidé nenávidí Boha a bojují proti němu.
V novodobé esoterice je učení o dualitě přímo spojeno s
učením o reinkarnaci. Víra, že dobro nemůže být projeveno bez zla, nutí přiznat, že zlo není nic víc než nutnou opozicí dobra. Člověk se stává dobrým nebo špatným jenom na určitý úsek svého bytí.
Hřích v tomto pojetí zcela mizí. Naopak, zlo je vnímáno jako služba dobru pro zachování harmonie světa.
Neexistuje žádná potřeba spásy duše. Úkoly dobrého a špatného člověka, někdy dokonce i jiné existence, jsou jen krátkodobou etapou některého ze životů v nekonečném kolečku reinkarnací.
Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích. Esoterika nás naopak učí, že zlo a nenávist, je jen druhá strana mince stejně potřebná jako dobro a láska.
Běda těm, co zlo nazývají dobrem a dobro zlem, co tmu pokládají za světlo a světlo za tmu, hořké pokládají za sladké a sladké za hořké.“ (Iz 5,20)
Autor: Maria a Václav Krejčík
Zpracovala: Dominika Knapová
Zdroj:
Zdroj: https://is.muni.cz/th/q9n5h/Bakalarska_prace__Aneta_Slovackova.pdf,
Převzato z https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek naleznete
zde.
