Úvodní modlitba ke mši svaté za slavnosti Ježíše Krista Krále je poslední z cyklu a tím i poslední k rozebrání.
Všemohoucí, věčný Bože,
tys dal svému milovanému Synu
všechnu moc na nebi i na zemi,
aby byl Králem všeho tvorstva;
dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu,
poznává tvou slávu,
věrně ti slouží a ustavičně tě chválí.
Už je to rok, co se zamýšlíme nad úvodní modlitbou ke mši svaté. Chtěl jsem tím vyburcovat k takové pozornosti vůči těmto modlitbám, jsou tam hotové perly, jsou to myšlenky, ke kterým se vyplatí se vracet, a které je dobře si osvojit i třeba do svých modliteb. Když se na začátku mše svaté ta modlitba čte, buďme pro to pozornější, protože to, co tam říká kněz, říká jménem nás všech a říká to s plným vědomím, že takto se dnes modlí celá Církev na celém světě.
A co z té dnešní úvodní modlitby máme nepřeslechnout? Začíná tím, že je tam vysvětleno, že Pán Ježíš má veškerou moc. Toho si máme být vědomi, proto nás nemá zneklidnit kdokoli jiný, kdo na nás dělá ramena, nebo někdo, kdo nám namlouvá, že lépe to bude s někým jiným.
A pak jsou tam prosby:
Prosba za to, aby svět, který byl vysvobozený Kristem z otroctví – to také stojí za zmínku – otroctví – jestliže někdo zažil, že je v nějakém nesvobodném stavu – přirovnal bych to, jako když jsem byl kdysi na vojně, tak jsem se také cítil strašně nesvobodný, a to ještě nebyl kriminál a ještě to nebylo otroctví. A když pak člověk mohl z té vojny jít do civilu, tak zažil ten osvobozující pocit. A tady je vlastně mnohem víc – Kristus nás osvobodil z otroctví hříchu. Nám to ale ani tak nepřijde, že by to byl nějaký špatný stav, protože už jsme na to tak zvyklí, že v tomto stavu bychom už ani nežádali nějaké vysvobození. A když to domyslíme – vysvobození z otroctví hříchu – to je vlastně záchrana. A je tam dále prosba „ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu“ – poznat slávu Pána Ježíše znamená snahu objevit, jak On je mocný.
„…ať ti svět věrně slouží“ – vidíme, jak to ve skutečnosti vypadá, je nás tady pár, kteří se k Pánu hlásíme, a ještě moc věrně vždycky nevystupujeme, tak tady prosíme za to, aby to tak bylo, že budeme Pánu věrně sloužit.
„…a ustavičně tě chválíme“ celý náš život by měl být chválou Boží. Vědomě se o to máme snažit. A tak až nad tou modlitbou budeme přemýšlet, tak ať nás to povzbuzuje, abychom se svým Pánem rádi spolupracovali tak, jak On to zasluhuje.
Amen.
