Infiltrace různých protestantských praktik do Katolické církve se projevuje mimo jiné také v tzv. charismatických katolických komunitách. Ty přebírají různé pochybné duchovní inspirace z protestantského charismatického prostředí, ve snaze zachytit vágně formulované „vanutí Ducha“ a zintenzivnit tzv. prožívání víry.
Komise pro nauku víry při Španělské biskupské konferenci se rozhodla, ve snaze varovat před jedním z takových negativních vlivů, vydat „
doktrinální poznámku“ s názvem
Jeho milosrdenství sahá z pokolení do pokolení, ve které varuje před praxí známou jako „
mezigenerační uzdravení“ nebo „
uzdravení genealogického stromu“.
Biskupové identifikovali rozšíření této praxe v některých španělských komunitách, zejména v kontextu modliteb a duchovních cvičení organizovaných tvz. charismatickými hnutími. Podle poznámky tato praxe spojuje prvky katolické víry s aspekty cizími tradici a nauce Církve, což vytváří „
synkretismus s katolickým vzhledem“, který může způsobit Božímu lidu morální a duchovní škodu.
Dokument zdůrazňuje, že tato praxe je založena na teoriích vyvinutých autory jako byl anglikánský psychiatr Kenneth McAll a jeho katolickými epigony jako jsou John Hampsch a Robert DeGrandis, kteří tvrdí, že některé neodpuštěné hříchy předků mohou být příčinou fyzických a psychických chorob jejich potomků. „Uzdravení“ by mělo zahrnovat identifikaci těchto hříchů a protržení jejich svazků prostřednictvím modliteb, exorcismu a eucharistických slavení.
Biskupská komise však varuje, že tato teorie zkresluje základní pojmy víry, jako jsou osobní povaha hříchu, účinnost křtu a chápání Eucharistie. V poznámce se zdůrazňuje, že „
hřích je vždy osobní a vyžaduje svobodné rozhodnutí vůle“, jak je uvedeno v exhortaci
Reconciliatio et Paenitentia.
V textu se uvádějí i precedenty z jiných biskupských konferencí, které se této problematice věnovaly. Francouzská biskupská konference v roce 2007 varovala před rizikem snížení chápání hříchu na zjednodušenou psychologickou kauzalitu. Polská biskupská komise v roce 2015 dospěla k závěru, že tato praxe „
popírá jak Boží milosrdenství a také účinnost svátostné milosti křtu a smíření“.
Doktrinální poznámka zdůrazňuje, že „
jediný hřích, který se přenáší z generace na generaci, je dědičný hřích“, jak tvrdí Tridentský koncil, a že tento nemá charakter osobní viny, ani se nedědí za trest. Kromě toho zdůrazňuje, že Nový zákon se rozchází s koncepcí dědičného přenosu hříchu, jak se uvádí v Janově evangeliu: „
Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.“ (Jan 9,3)
Komise rovněž poukazuje na to, že Eucharistie nemůže být použita jako prostředek „mezigeneračního uzdravení“, protože to vážně zkresluje její význam. Rovněž komise napomíná charismatické skupiny, že jejich modlitební setkání musí podléhat dohledu diecézního biskupa a vyhýbat se přebírání cizích doktrín, které vyvolávají mezi věřícími zmatek.
Biskupská komise ve svém závěru potvrzuje, že tyto praktiky, ač jsou dobře míněny, se odchylují od učení Církve a mohou způsobit „
vážné morální a duchovní škody“. Opakují, že „
každý je zodpovědný za svůj život a za své hříchy“, jak se hlásá v Ezechielovi: „
Syn neponese vinu otce, ani otec neponese vinu syna.“ (Ez 18,20)
BM
Zdroj: InfoVaticana
Převzato z
https://christianitas.sk/,
článek z 27. 11. 2024 naleznete
zde.
