Zamyšlení nad evangeliem 34. neděle v mezidobí - cyklus B
Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." (Jan 18,33b-37 )
V naších poměrech postava krále patří do historie. Snad ji znají více děti z různých pohádek. Král má na hlavě zlatou korunu posetou drahokamy. V ruce třímá žezlo. Kolem něho je hodně různých rádců a sluhů. Král má neomezenou moc, velikou slávu, silné vojsko, obrovské bohatství, žije v přepychu a neustále hoduje.
Pán Ježíš tvrdí sám o sobě, že je také Král. Ovšem jeho královská moc je poněkud jiná. Na hlavě má korunu z trní. Ruce svázané, později přibité na potupném dřevě kříže. Přesto Ježíš před Pilátem jasně prohlašuje, že je Král. Nesnaží se před světskou vrchností obhajovat, aby získal milost, ale hovoří dál o svém království, které není z tohoto světa, a proto se nedá srovnávat s žádným královstvím na tomto světě. Ježíš mluví o království založeném na pravdě. On sám přišel, aby vydal svědectví o této pravdě.
Pravda je světlem lidského rozumu. Hlad po pravdě je největší touhou lidského ducha. Poznání pravdy vede k plné svobodě, po které každý člověk přirozeně touží. Sám Kristus to potvrzuje: „Poznáte pravdu a pravda z vás udělá lidi svobodné.“
Být opravdu svobodným neznamená dělat to, co se mi libí nebo se mi chce dělat. Svoboda musí v sobě obsahovat kritérium pravdy, jak o tom píše Svatý otec ve své knize „Nebojte se pravdy“.
„Být opravdu svobodným znamená užívat vlastní svobodu k tomu, co je opravdu dobré.“ A co je dobré, nám sděluje sám Kristus ve své radostné zvěsti, kde nám zvláště připomíná náš hlavní úkol, který jako křesťané máme, a to sloužit bratřím a sestrám, sloužit světu.
Na konci světa se nám Pán Ježíš všem ukáže ve své slávě jako král. Dojde k definitivnímu rozhodnutí o našem věčném štěstí, či neštěstí… Jediným měřítkem bude láska.
„Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“
Nebude tedy záležet na tom, čím jsme byli, jaké postavení jsme měli ve společnosti, kolik titulů jsme měli před jménem nebo kolik peněz na kontě, ale kolik dobra jsme vykonali ve prospěch těch, kteří byli kolem nás.
