Při zkoumání různých terapií alternativní (holistické) medicíny nestačí jako kritérium to, že má příznivý výsledek. Musíme zkoumat i původ dané terapie, také obraz Boha a člověka, pohled na nemoc a zdraví, které s sebou nese. A samozřejmě jestli její účinnost je vědecky prokazatelná a vysvětlitelná.
Akupunktura má základ v čínském taoismu. Taoismus tvrdí, že původcem světa je tao, který má v sobě dvě protikladné síly-energie: jin a jang. Z tao všechno vzniklo a tao se ve všem nachází. Z tohoto důvodu vše se vším souvisí a jin a jang se nacházejí v celém vesmíru; nemohou existovat jedna bez druhé.
Je to určitá forma panteismu: bůh je všechno, všechno je bohem a ve všem je bůh; nesedí to s biblickým obrazem Boha.
Člověk – jeho tělo – je zase „malým vesmírem“ (mikrokosmos), jakousi „zdrobněninou velkého vesmíru“ (makrokosmos). Proto i v lidském těle proudí energie jang a jin, soustřeďuje se kolem ledvin a pupku a přechází do jiných částí lidského těla určenými kanály. Když se naruší jejich vzájemná rovnováha, člověk onemocní.
Ani tento pohled na člověka (nazývaný i hermetismus) nesedí s biblickým obrazem člověka.
Kanály, ve kterých proudí tato energie, se nazývají meridiány. Podél meridiánů se nacházejí
akupunkturní body; je známo více než tisíc takových bodů. Každý z nich má v čínštině přesný název (např. bod osmi démonů); na Západě je však označujeme čísly a písmeny.
Vpichováním jehel do těchto bodů se ovlivňuje proudění zmiňované energie a tak nastává uzdravení (rovnováha či harmonie energie).
Každé takové vpíchnutí jehly do lidského těla bylo doprovázeno i vzýváním nějakého démona či božstva. Dokonce i samotné jehly byly zasvěcovány démonům (na Východě procesy léčení se často smíchávají s různými náboženskými tradicemi, s magií, vyvoláváním duchů nebo pohanských bohů).
Převzato z
FC - Dobrý PASTIER,
článek naleznete
zde.
