Svatý Tomáš Kempenský nás správně varuje, abychom se po smrti moc nespoléhali na modlitby našich příbuzných a přátel, ale abychom pracovali na vlastní spáse.
"
Nevěřte moc svým přátelům a příbuzným.“, říká autor knihy O následování Krista, „
protože na vás zapomenou dříve, než byste čekali. Pokud nemyslíš na svou duši, dokud žiješ, kdo na ni bude myslet, když zemřeš?“
Nejvzácnější vzpomínkou je asi vzpomínka na rodiče v srdci svého dítěte, a přece jsou děti, i ctnostné, které na své rodiče zapomínají. Kromě mnoha jiných to uvádí následující příklad.
Archanděla Panigarola, představená kláštera svaté Marty v Miláně, byla velmi zapálená pro pomoc duším trpícím v očistci. Sama se za ně modlila a prosila o modlitby i jiné, a přece si jen zřídka vzpomněla na duši svého otce Gotharda, i když ho za jeho života velmi milovala. Občas si na něj vzpomněla a chtěla se za něj pomodlit, ale brzy myslela na něco jiného, na jinou duši a ta druhá byla zanedbána. Z této lhostejnosti ji vytrhla nečekaná nehoda.
Jednoho dne, na Dušičky, se Archanděla zamkla ve své cele, aby se modlila za zesnulé. Najednou se před ní zjeví její anděl strážný, chytí ji za ruku a v duchu ji vede do očistce. Tam mezi trpícími dušemi potkává svého otce, ponořeného v zamrzlém rybníku, který, když ji uviděl, začal žalostně křičet:
„
Archandělo, moje dcero! Čím to je, že jsi zapomněla na svého otce, který zde trpí hrozným utrpením? Slituješ se nad ostatními, viděl jsem mnoho duší vystupovat do nebe skrze tvé modlitby, ale ty nemáš lítost nad svým otcem, který tě vychoval, který tě tak něžně miloval! Nevidíš mé trápení v tomto ledě? To je trest za mou vlažnost ve službě Bohu, za mou lhostejnost k božským a věčným věcem. Ach! Smiluj se nade mnou a svými modlitbami mě přiveď do nebeské slávy.“
Archanděla oněměla, když slyšela tyto spravedlivé výčitky: proudy slz vyjadřovaly její bolest. „
Ó můj drahý otče!“, koktala, „
odpusť mi! Udělám všechno, co budeš chtít. Ať Bůh přijme mou prosbu a vysvobodí tě.“ Anděl ji pak vzal na jiné místo.
Zeptala se ho,
co to znamená, že když se často chtěla modlit za otce, vždy na to zapomněla a proč Bůh dovolil, aby byla tak roztržitá? „
Dokonce si pamatuji,“ řekla, „
že jednoho rána, když jsem se za něj modlila, jsem se v duchu potěšila a zdálo se mi, že mu dávám velmi bílý a krásný chléb, a on se na něj podíval. Opovrhoval a nechtěl ho přijmout. To ve mně vyvolalo strach, že tato duše byla odsouzena; tak moc, že od té doby jsem se za něj vůbec nemodlila.“
Anděl jí odpověděl:
„
Tvé zapomnění bylo z Božího dopuštění; je to trest za lhostejnost vůči Bohu. Tvůj otec neměl špatné návyky, to je pravda; neměl však horlivost pro svou spásu, nedělal dobré skutky z lásky k Bohu. Bůh jednoduše takto trestá tuto hříšnou lhostejnost. Kdo na Něho v životě zapomene, bude po smrti zapomenut sám. Nyní však musíme zdvojnásobit svou horlivost, abychom dostali od Boha vysvobození této duše.“
Archanděla se vrátila k vědomí tak dojatá a v bolestech, že neměla ani chvíli klidu; neustále si myslela, že slyší sténání a výkřiky svého nebohého otce. Je těžké vyjádřit, jak moc se modlila, postila a umrtvovala za tuto milovanou duši! Prosila Boha za vysvobození této milované duše ve jménu nejdražší krve Spasitele, skrze nepochopitelnou lásku, kterou nám projevil smrtí za nás na kříži, skrze slzy a bolest Jeho Nejsvětější Matky stojící pod křížem.
Konečně, když byla Boží spravedlnost zadostiučiněna, uviděla duši svého otce, zářící slávou a zářící nebeským štěstím. Nejněžněji jí poděkovala za vysvobození a před jejíma očima vystoupila do ráje. Archanděla, nevýslovně utěšená, tisíckrát děkovala Bohu.
Připravil: Martin Handzuš – administrátor Facebook skupiny
Verím v očistec a modlím sa za duše – pridajte sa do skupiny a dozviete sa o očistci ďalšie zaujímavé informácie
Zdroj příběhu: Cuda Boże w świętych duszach czyśćcowych (Zázraky Boží ve svatých duších v očistci)
Autor: o. Carlo Gregorio Rosignoli
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek z 11. 11. 2024 naleznete
zde.
