„Bludnými dušemi“ myslíme duše zesnulých:
- které nevědí, že zemřely, a proto bloudí po zemi a čekají na vstup do posmrtného života;
- duše, které mají nedokončené pozemské záležitosti, a proto potřebují zůstat ve světě živých
- duše, které jsou natolik připoutané k nějakému místu, že toto jim nedovolí odejít a proto se tam zdržují.
Všechny tyto tři charakteristiky jsou v rozporu jak s rozumem, tak s učením Církve, které se opírá o Boží zjevení.
Lidská duše mimo lidské tělo je čistý duch, a proto má „intuitivní poznání“ vlastní duchům; její poznání skutečnosti je bezprostřední. Ví okamžitě a bezprostředně po smrti, že její tělesná schánka je mrtvá a duše se nachází mimo tělo.
„Bloudění“ lidské duše kvůli údajné nevědomosti o smrti je v rozporu se samotnou přirozeností duchovní bytosti. Navíc, Boží zjevení nás učí, že po smrti okamžitě duše předstupuje před Boží tvář k osobnímu soudu, kde okamžitě poznává spravedlivý Boží rozsudek. Tady není prostor na „bloudění“.
Mezitím argument o případu „nedokončené práce“ také neobstojí v souvislosti s učením o osobním soudu, protože i v případech takzvané „náhlé smrti“ nebo „neočekávané smrti“ je člověk souzen Bohem podle svého života a skutků, své odpovědi na Boží lásku. Proto i v případech sebevraždy duše okamžitě a neprodleně předstupuje před Boha, původce a dárce života.
Argument o připoutanosti duší k hmotnému místu je také v rozporu s povahou duchovních bytostí. Duše mimo tělo je duch, a proto ji neomezuje žádná hmota.
Je velmi pravděpodobné, že „bloudící duše“ nejsou lidské duše, ale
zlí duchové, kteří se vydávají za lidské duše. V příbězích o strašidlech na místech - v domech, na ulicích, hřbitovech, chodbách, budovách, nemocnicích atp. - vystupují spíš démoni, kteří škodí a negativně reagují na modlitby exorcismu a používání svěcenin.
ALE:
Církev však na základě svědectví svatých připouští, že Bůh někdy dovolí, aby se ubohé duše v očistci zjevily lidem, kteří jim mohou pomoci přímluvami a modlitbami. Nejde však o bloudící duše.
Ubohé duše v očistci jsou svaté, jejich věčné štěstí je zajištěno, ačkoli čekají na konečné očištění a vykoupení.
(srov.
Katechismus Katolické církve, č. 1022).
MODLEME SE PROTO VELMI ČASTO
ZA DUŠE V OČISTCI!
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 8. 11. 2024 naleznete
zde.
