Úvodní modlitba ke mši svaté o 31. neděli v mezidobí stojí za promýšlení.
Všemohoucí a milosrdný Bože,
ty nám dáváš všechnu potřebnou milost,
abychom ti mohli správně a věrně sloužit;
zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání,
ať bezpečně směřujeme k svému cíli
a splní se na nás tvá zaslíbení.
„Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit“ – my jsme od Pána Boha předem dostali všechno potřebné, abychom mohli zachovávat přikázání, abychom mohli správně a věrně Bohu sloužit a teď je to na nás. Ale podobáme se dítěti, které od maminky dostalo před sbírkou v kostele padesátikorunu, a když přijde ministrant s košíčkem, tváří se: já nic nemám, nemám, co dát. Ale ve skutečnosti nám dal Pán Bůh všechno k tomu, abychom mohli to zachovávat, konat podle Jeho přikázání. Dal nám čas, sílu, rozum…
„správně a věrně“ – to jsou další body, nad kterými stojí za to se zamyslet. Jak málo lidí to využívá… Každý dostal to, aby mohl dobře plnit Boží zákon.
Pak je tam „…zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení.“ – čeho nás má Bůh zbavit? Toho, že my nehospodaříme s tím, co nám svěřil, co nám svěřil tak, jak On si představuje. Má nás zbavit té naší svévole, kdy si myslíme: „Já si to budu dělat posvém!“ Tak za to prosíme právě i tuto neděli a má to být modlitba, která nás provází i do dalších dnů. Stojí za to si promyslet, o co tam jde, protože Pán nám dal všechno a teď jen čeká, že z toho všeho my budeme schopni naplnit to, proč nám to dal.
Amen.
