Zamyšlení nad evangeliem 27. neděle v mezidobí - cyklus B
Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh `učinil lidi jako muže a ženu'. `Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.' Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,2-16)
VÍRA A MANŽELSTVÍ
Před několika lety prohlásil sv. otec Jan Pavel II. za blahoslaveného známého francouzského vědce a výborného křesťana Bedřicha Ozanama. Žil v době papeže Lva XIII., na přelomu 19. a 20. století. Když Ozanam zemřel, jeden kanovník o něm řekl: „Byl to světec, jen škoda, že se nedovedl vyhnout pasti manželství.“ Když to zaslechl Lev XIII., prý prohlásil: „Nepovídejte. Nevěděl jsem, že náš Pán ustanovil šest svátostí a jednu past.“
O této „pasti“ – manželství hovoří dnes Boží slovo jak v I. čtení, tak i v evangeliu. Zastavme se tedy dnes trochu déle u tohoto tématu a ptejme se, co se může stát pojítkem, které obnovuje manželskou úctu a lásku.
Svého času uvedl časopis s názvem „Výběr“, významné svědectví zkušeného kněze, který se zamýšlí nad tím, co může pomoci manželům, aby jejich vzájemná láska a úcta nevymizela. Píše: „Mohu vám říci: Oddával jsem už mnoho lidí ( byl 42 let knězem) a mnohým jsem radil. Ale dosud jsem se nedověděl o žádném manželství, které by ztroskotalo, jestliže si oba partneři zvykli společně se hlasitě modlit.
Zřejmě je tato společná modlitba emocionálním hromosvodem, který svádí hněv a zášť do jakéhosi tajemného místa, kde je vše zlé pohlcováno a neutralizováno, jako když se hodí oblázek do moře.“ Je známo, že v manželství je jedním z největších problémů skutečnost, že každý z nich hájí svou pozici, svůj názor. Když se tak říkajíc „zakopou“ ve svém postoji jako voják ve svém zákopu a nechce žádný z nich ustoupit, jsou na nejlepší cestě k vzniku tzv. „manželského trojúhelníku“. Začnou hledat pochopení u někoho jiného mimo manželství a není daleko k nevěře.
Modlitbou však dovolují manželé, aby do jejich života vstupoval „ten třetí“, který však jejich manželství nenarušuje, ale spíše vylaďuje a umožňuje jim, aby měli na koho vložit své problémy. Zároveň setkání v upřímné modlitbě učí partnery vidět nejen druhého a jeho chyby, ale i sama sebe a vyprošovat si neustále tolik potřebné světlo k tomu, abych měl odvahu podívat se kriticky také sám na sebe.
Manželské trojúhelníky jsou tedy možné nejen jako něco, co je začátkem konce manželství, ale když dovolíme Bohu v modlitbě, aby „ten třetí“ byl on, nestane se rušivým elementem, ale spíše tím, kdo vzájemný manželský vztah dovede obnovovat a uchovávat.
Vzájemná modlitba uprostřed rodiny však dovede klást základy nejen manželství, ale i víry. Příklad otce, matky, kteří se dovedou sjednotit a společně napojit na Boha v modlitbě, má nenahraditelný význam pro vytvoření nejhlubších základů víry pro děti.
Vraťme se ještě jednou k životu B.Ozanama, o němž jsme se zmínili na začátku. Vypravuje se z jeho života, že když přišel na studia do Paříže, nebyl to žádný zbožný mladík. Jednoho dne vešel do kostela, všiml si, že tam klečí nějaký starý pán, který se modlí růženec. Byl mu nějak povědomý, a tak, když se k němu tiše přiblížil, poznal v něm známého profesora a učence Ampéra. Klekl si, dojat příkladem slavného muže a jeho víry a začal se modlit. V jeho duši nastala změna, obdržel milost víry. Později říkával: „Ampérův růženec ve mně vykonal více než všechny knihy.“
Manželství je velmi vzácná hodnota našeho života. Dovolme tedy Bohu, aby se podílel na budování této jedinečné stavby. Dovolme mu to tím, že ho budeme pravidelně zvát do svého domova, do svého manželství, aby se stal tím trvalým „třetím“ uprostřed nás.