Biskup Schneider říká, že úcta je otázkou vážného přístupu k Bohu
„Bůh není něco, s čím můžeme zacházet, jak se nám zlíbí. Bůh je Bůh,“ řekl kazašský biskup o důležitosti správného uctívání.
Biskup Athanasius Schneider v pátečním rozhovoru zdůraznil důležitost úcty k Bohu a řekl, že jde o to brát Boha „vážně“.
Kazašský biskup na úvod popsal moderátorovi deníku Daily Wire Michaelu Knowlesovi, jak jako dítě žil v sovětském režimu a vyrůstal v „katakombách“ Katolické církve, kde jeho rodiče pomáhali organizovat „tajné mše“.
Schneider považuje vyrůstání v „pronásledované církvi“ a přijetí katolické víry jako „mateřského mléka“ v tomto období za „jeden z největších darů“ svého života.
Když se v 70. letech po Druhém vatikánském koncilu přestěhoval do Západního Německa, byl se svou rodinou „šokován“, když viděl, jak radikálními změnami prošla katolická mše a jak jí „chybí úcta, posvátnost a vážnost“.
Knowles poznamenal, že Schneider byl svědkem „úžasného obratu“, kdy se narodil do utlačovatelského režimu, který pronásledoval Církev zvenčí, a přišel k „útlaku zevnitř“. Moderátor Daily Wire dále citoval poznámku papeže Benedikta XVI. o tom, že změny provedené během II. vatikánského koncilu byly „součástí důsledků této kulturní revoluce, ale také součástí příčin této kulturní revoluce“.
Schneider s Knowlesem důrazně souhlasil: „A my jsme nepřijali novoty o nedostatečné úctě během mše svaté.“ Dodal, že on a jeho rodina vždy přijímali svaté přijímání vkleče, protože Eucharistie je sám Ježíš Kristus, který je „Pán, Král“.
A přesto byli během Novus Ordo Missae „nuceni stát a vzdát jen minimální projevy úcty“. Po II. Vatikánském koncilu navíc zjistili, že „tolik věcí“, které církevní duchovní učili, bylo „ dvojznačných, nejistých“.
„Nikdy nepoložíte život za něco, co je nejednoznačné,“ řekl biskup Schneider a dodal, že lidé položí život jen za něco, o čem jsou „přesvědčeni“, že je pravdivé.
Biskup se domnívá, že jsme nyní v Církvi dosáhli „vrcholu“ a „vyvrcholení“ toho, co začalo „dvojznačností“, abychom „potěšili svět“.
„A to je problém, nejhlubší problém krize Církve. Chtějí se zalíbit světu. Chtějí mít uznání a sympatie světa. Ale to je iluze,“ řekl biskup a citoval varování Ježíše Krista svým následovníkům, že stejně jako on byl pronásledován, i oni budou vždy pronásledováni.
Knowles se postavil do pozice ďáblova advokáta a položil otázku: „Co záleží na tom, jestli přijímám Nejsvětější svátost vkleče nebo na jazyk, a ne vestoje a s rozpaženýma rukama? ... Nejsou to jen zbytečnosti?“
„Na tom záleží,“ odpověděl Schneider. „Jde o to, zda bereme Boha vážně. Bůh není něco, s čím můžeme zacházet, jak se nám zlíbí. Bůh je Bůh.“
Poznamenal, že „hluboká touha projevovat Bohu úctu, a to i navenek“, je „hluboce vepsána do naší přirozenosti“ a je „základním postojem každé lidské bytosti“ natolik, že i v nekřesťanských náboženstvích se lidé vždy snažili hluboce vyjadřovat „pravou úctu“.
Biskup si dále postěžoval, že na mnoha místech se bohoslužba „stala druhem zábavy. A tak se středem stal člověk“, Bůh byl ze středu vyhnán a my jsme začali uctívat sami sebe, což ‚je smrt každého pravého náboženského smyslu”.
“Servítka, druhy sklíček,” ozval sa Knowles.
Biskup pokračoval: „Na této slavnostní recepci se neobjevíte jen v džínách nebo v tričku. Nebylo by to přijatelné ... bylo by to pro vašeho hosta urážlivé. Ale to je přece jenom smrtelník.“
Proto, řekl, Katolická církev po dva tisíce let „instinktivně projevovala maximum, co mohla, ve vnějších znameních. Nebyl to projev pouhého formalismu. Ne, byl to projev víry. Byl to také projev lásky.“
„Když někoho miluješ, musíš si ho také vážit,“ řekl biskup Schneider a jako příklad uvedl mladého muže, který když ‚miluje dívku‘, daruje jí ‚krásu‘ v podobě květin a jiných projevů náklonnosti.
„Proto musíme v Katolické církvi urychleně znovu obnovit osvědčené, tisícileté formy kultu, které byly praktikovány s láskou, s vírou.“
Schneider později hovořil o kontrastu mezi farizejem Šimonem a „hříšnicí“, která pomazala Kristovy nohy drahým nardovým olejem. Kristus pochválil ženu Šimonovi, když se farizej odvážil zpochybnit Krista za to, že jí dovolil se ho dotknout. Řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě (na pozdrav), ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy.
Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi (drahocenným) olejem pomazala nohy." (Lk 7,44-46)
Knowles řekl, že mu jejich rozhovor připomněl postřeh filozofa René Guénona, že „skutečný rozkol v modernitě není rozkolem mezi národy nebo nutně dokonce rozkolem mezi ideologiemi“, ale spíše „rozkolem v chápání posvátna“ - zatímco před modernitou „lidé měli alespoň smysl pro posvátno“, modernita se zdá být vůči posvátnu „imunní“ nebo dokonce „odmítavá“.
Na otázku, jak máme jako společnost obnovit smysl pro posvátno, biskup Schneider poradil, že musíme „správně věřit, správně žít a správně se modlit.“
Doporučil katolíkům, aby se seznámili se starými katechismy, které „jsou křišťálově jasné“ a neobsahují „žádné dvojsmyslné výrazy“. Sám biskup napsal aktuální katechismus s názvem „Credo“, který se zabývá mnoha moderními morálními otázkami a také jednotlivými aspekty plánu obnovy společnosti: správnou vírou, správným morálním jednáním a modlitbou a bohoslužbou.
„Nejprve si musíme zachovat víru. To je největší poklad, který nám Bůh dal - zjevené pravdy. Jsou božské, jsou krásné a činí nás šťastnými,“ řekl biskup. Bůh „zadal apoštolům a jejich nástupcům, aby tuto pravdu ‚uchovávali, vysvětlovali a předávali‘ ‚neporušeně až do druhého příchodu Krista, všem generacím‘.
„Jedním z největších projevů lásky k bližnímu je předávat mu pravdu,“ řekl.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
