Otec Longenecker píše:
S nárůstem vypuklých kněžských skandálů
bychom se za viníky měli stydět a také za ty, kteří takové viníky zastřešovali a utlačovali oběti. Viníci by měli být oznámeni, odstraněni ze své funkce a předáni civilním orgánům jako pachatelé trestného činu. musíme vytvořit a důkladně udržovat systém na zabránění vzniku zneužívání a oběti zneužívání by měly být spravedlivě kompenzovány za své utrpení."
Nejobjektivnější knihu na toto téma napsal profesor z Penn State Philip Jenkins (který není katolík) a své argumenty shrnul
v tomto vynikajícím článku.
Ve světle jeho práce bychom si měli připomenout některá základní fakta a zásady:
1. Kněžský celibát není problém - ženatí muži častěji zneužívají děti než svobodní.
2. Většina případů zneužívání dětí se odehrává v rodině.
3. Pedofilní skandály mají všechny náboženské skupiny a katolíci (ačkoli jsou největší náboženskou skupinou) jsou statisticky na konci seznamu.
4. Zneužívání dětí je rozšířené ve všech oblastech společnosti: ve školách, mládežnických organizacích, ve sportu atd.
5. Statisticky je ze všech profesí nejméně pravděpodobné, že se křesťanští duchovní dopustí trestného činu. Lékaři, farmáři a učitelé jsou profese, u kterých je největší pravděpodobnost zneužívání dětí - nikoliv duchovní.
6. Mezi pachateli z řad duchovních se nejméně často dopouštějí trestné činnosti katoličtí kněží.
7. Případy pedofilie u katolíků se častěji objevují na titulních stranách novin kvůli protikatolickým předsudkům a proto, že Katolická církev je větší a žaloby na ni jsou lukrativnější.
8.
Pedofilie a eufebofilie jsou odlišné problémy. První z nich je sexuální přitažlivost k dětem před pubertou. Ten druhý je sexuální přitažlivost k dospívajícím. Většina případů označovaných jako „pedofilie“ je ve skutečnosti „eufemofilie“.
9.
Většina případů eufemofilie je homosexuální povahy, avšak politicky korektní lidé nechtějí, aby byl tento problém spojován s homosexualitou.
10.
Počet katolických kněží, kteří se provinili pedofilií, je velmi malý
11. To, čemu dnes říkáme „krytí“, se často odehrávalo v jiném kulturním kontextu, kdy problém nebyl dostatečně pochopen a kdy všechny organizace establishmentu skandály ututlávaly.
Dělaly to tehdy z dobrých důvodů: aby ochránily oběti a jejich rodiny, poskytly příležitost k rehabilitaci pachatelů a zabránily dalším skandálům. Je nespravedlivé posuzovat třicet let staré případy podle současných měřítek.
12. Když hrozí soudní spory, lidé cítí peníze. Musíme se mít na pozoru před falešnými obviněními.
13. Obviněný musí mít právo na spravedlivý proces. Církev by měla trvat na nezvratných důkazech o zneužívání a v zájmu spravedlnosti zajistit, aby nebyli stíháni nevinní.
14. Je-li vina prokázána, musí být pachatel potrestán, nikoliv chráněn.
15. Je třeba rozlišovat mezi druhy zneužívání. Některé trestné činy jsou horší než jiné. Slovní zneužívání nebo tělesné tresty v době, kdy to bylo přijatelné, jsou sice politováníhodné, ale nejsou totéž jako sexuální zneužívání nebo extrémní fyzické týrání.
16. Sexuální zneužití dospělého nebo sexuálně zkušeného staršího teenagera je něco špatného a škodlivého a mělo by být potrestáno, ale není to totéž jako sexuální zneužití mladšího, nevinného dítěte.
17. Je třeba zohlednit počet přestupků. Jedno pochybení není stejně závažné jako opakované, trvalé a promyšlené přestupky.
"
V žádném případě nechci být vůči pedofilům a těm, kteří je kryli, shovívavý, ale spravedlnost a pravda vyžadují objektivní analýzu faktů.“
br>
(Výše uvedené informace čerpány
z článku otce Dwighta Longeneckera)
Zdroj:
https://romancatholicman.com/wp/myth-pedophile-priests-17-things-may-not-know/?doing_wp_cron=1725705304.1178810596466064453125,
Převzato z
https://www.lifenews.sk/spravy,
článek naleznete
zde.
